.: Ivan Blatný - - Kyklopova knihovna

Ivan Blatný posledních dvacet let svého života denně usedal s cigaretami a čajem ke psaní básní. Nebylo možno oddělit jedno od druhého. Byl totálním básníkem. Šlo jej spatřit, avšak nemožno s ním komunikovat.



Dvě města
Skoro je neznám, a tím spíš jim dává
sen stará náměstí,
zamlklé chodce, na něž poprchává
kůň jezdce z pověsti.

Tam nad nádražím potrhané listy
příběhů zašlých dob,
karafy, křesla, otlučené busty
a kolem tma jako hrob.

Nad podzimním rynkem v okně drahá hlava,
šum března ve tváři –
ticho je víc a báseň opadává.
(Poznáš to po záři.)

/Tento večer/



Daleko v říjnu

Radosti, kde jsi…? Sbohem vlaje
a já se stále ohlížím
po zlatých údech v listí ráje,
jež vláček proměňuje v dým.

Radosti, kde jsi…? Tebe slaví
i smutné básně. Právě ty.
Ty, jejichž vlas se sklání, tmavý,
pod hřeben v ruce tesknoty.

/Tento večer/


Vzpomínky
Na harfy závojů hrál zasněžený sad,
strom, keř a lavička, vše odešlo už spát
– poslední noc.
Tesklivý valčík Dvořákův v daleku někdo hrál
a orel krásy té mi srdce rozdíral.
A již jsem věděl.

/Verše z období 1939-1941/


Harfenistka
Ó chůze ženy! Hudba jako haluze deště,
proťaté paprsky a opět zhášené,
podobné kapely hroznů a meruněk po celém městě rozsvěcuje
a město žen a město mís spřežením jisker šťávy plody dme
a není věci, kterou nemiluje.
Květiny, stánky s ovocem, jehlice, slunečníky
se nesou nad zemí;
to je té chůze tajemství, těm nohám vzejde díky
za něžné zemětřesení.

/Verše z období 1939-1941/


Neděle
Je neděle Mám volno
pacienti očekávají své návštěvníky
chodím mezi budovou nemocnice a farmou
snad budu mít také nějakou návštěvu
snad mě najdou
snad se na cestě objeví Brušák
anebo Listopad
anebo Dresler
jsou tady v cizině léta a ještě jsem je neviděl
mám připraveny básně
budeme mluvit o literatuře
svět bude zase plný života.

/Stará bydliště/



Podzim II.
Vlaky bez kolejnic ubíhají po vodě
Veliké větve Páky marně brzdí
Oddejme se bezcíli a náhodě

Veliká volnost v srdci nachází prostranství nová
Průsvitnější a do fialova.

/Stará bydliště/


Tulák spí na louce
Budižkničemu se toulá po ulicích města
always under pressure of the moral institutes

But he won't go to a borstal
louky die Wiesen na něj čekají za městem

Wie sen jak sen how a dream
zbytečná otázka
stejně si nemohu nic pamatovat.

/Pomocná škola Bixley/



Ivan BlatnýIVAN BLATNÝ se narodil roku 1919 v Brně. Jeho otcem byl spisovatel, dramatik a význačný kulturní duch své doby, Lev Blatný. Po smrti rodičů zůstal čtrnáctiletý Ivan jen s babičkou. Patronem v oblasti literární se mu stal Vítězslav Nezval. Ve škole Ivan Blatný prospíval s obtížemi, ale zato už byl „redaktorem“ Studentského časopisu. Zde získává i 1.cenu za nejlepší báseň roku. V roce 1940 vychází Blatného prvotina Paní Jitřenka. O rok později překrásné Melancholické procházky, které zvítězily v celonárodní soutěži. Tuto sbírku, která patří k největším skvostům české poezie, napsal Ivan Blatný v jedenadvaceti letech!
V atmosféře Protektorátu a pod vlivem přátel ze Skupiny 42 se mění i Blatného poetika – výsledkem je sbírka Tento večer. Koncem března, po komunistickém převratu, odlétá na pozvání British Council do Londýna. Z Londýna se Blatný již nikdy nevrátil. Po Blatného projevu v BBC, ve kterém oznámil svůj záměr nevrátit se a kdy na adresu komunistické vlády poslal několik pravdivých a nepříjemných vět, byla v Československu rozpoutána veliká štvavá kampaň. Do ní se žel zapojil např. i Josef Kainar. Ivan Blatný přestal pro naše čtenáře existovat. Až roku 1979 vychází zcela nečekaně v nakladatelství 68 Publisher sbírka nových básní Ivana Blatného nazvaná Stará bydliště.
Emigrace byla pro Blatného zdrcující. Jeho krátká láska jej opustila. Protože sám neznal angličtinu, byl odkázán na pomoc jiných emigrantů. Faktem je, že Blatný nikdy skutečně nepracoval a nebyl moc samostatný. Domů se však po projevu v rozhlasu vrátit nemohl. A tak se uchýlil na jednu psychiatrickou kliniku, kde měl základní životní potřeby zajištěny. Po prvním pobytu na klinice se snaží v londýnské realitě ještě fungovat – překládá poezii pro BBC a Svobodnou Evropu. Pocitu beznaděje se však nemůže zbavit – psychika Blatného je tak dále devastována. V roce 1954 Ivan Blatný za zdmi blázince mizí podruhé – a navždy. Blatný nebyl nemocný tak, že by nemohl žít jako ostatní, ale on se dobrovolně uchýlil do svého světa melancholických básní. Protože Blatný byl nešikovný, jeho jedinou „pracovní“ terapií bylo psaní poezie, aniž by někdo z personálu tušil, o jak velkého básníka pečují!
V roce 1977 anglická zdravotní sestra Francesca Meacham, která Blatného básně pečlivě uchovávala, poslala do Kanady manželům Škvoreckým krabici s „papíry“. Tyto obyčejné papíry byly neobyčejnými básněmi. Básněmi Ivana Blatného! Nově objevený Blatný. O dva roky později vyšla sbírka Stará bydliště, která v české básnické produkci posledních desetiletí stěží najde protějšku. Vydání sbírky Blatného povzbudilo tak, že připravil další sbírku.
Ivan BlatnýIvan Blatný posledních dvacet let svého života denně usedal s cigaretami a čajem ke psaní básní. Nebylo možno oddělit jedno od druhého. Byl totálním básníkem. Šlo jej spatřit, avšak nemožno s ním komunikovat.
Ivan Blatný zemřel 5.srpna 1990 v anglickém Colchesteru na rozedmu plic. Jeho ostatky byly převezeny do Československa a v květnu roku 1991 slavnostně uloženy na brněnském čestném pohřebišti.


S využitím zdrojů: Ivan Blatný, Stará bydliště, Petrov 1992,
Ivan Blatný, Tento večer, Československý spisovatel, 1991


Další básně Ivana Blatného naleznete zde a zde. O Blatného poezii se dočtete zde.



linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

-- (vladimír - Mail - WWW)
Takto končí v Čechách velcí lidé. (všichni)

To Jana: (matero - Mail - WWW)
Obdiv básníka nad obyčejným životem? Božínku, tohle je důvod, proč já vždycky nesnášela básně - jak se je někdo snažil vykládat - veškerý dojem se tím zkazil, poezie zvětrala a vyprchala v dál ...

To Vladimír (matero - Mail - WWW)
Ano, přesně takto. ... A je to jenom v Čechách? Včera jsem poslouchala rozhovor týkající se té busty gen.Pattona. Chce se mi věřit, že jinde je to jiné. Ale bojím se.

Přání smazat komentář (Alézi - Mail - WWW)
Jana si přála smazat komentář s básní Blatného, že není napsána korektně kvůli entrování. Nic se neděje. Pokusů máš ještě 16! ;-)

děkuji Alézi ( tak znova) (Jana - Mail - WWW)
Ivan Blatný

ZAČÍNÁ SE ZA DEŠTIVÉHO VEČERA


Jednoho večera jsem naslouchal, jak pije
ze stříbra konviček můj rozčesaný sad,
protože liják je tak krásná scenérie
a mlhu v ulicích mám nade všecko rád.
Na okno najednou ťuk - ťuk z té plískanice,
ne jako v baladě, spíš v romanci.
( Jak dávno listovals ve staré Poetice!)
"Kdopak to zaťukal? - Krůpěje při tanci? - - -
"Kdopak to zaťukal? Tmo, dešti, ptám se znova."
Jen vonné laty vod se valí přes má slova.


(Je to jen úryvek, ale ráda Ivana Blatného čtu )


pomoc (marketa - Mail - WWW)
prosím nevíte kde můžu sehnat sbírku Tento večer nebo Hledání přítomného času? nutně a rychle ji potřebuji a v brně jsou rozpůjčené, není někde na netu?

informace (Eda Dvořák - Mail - WWW)
Melancholické procházky Ivana Blatného vydalo k Novému roku 1969 nakladatelství Blok v Brně, jako 362. publikaci. Bylo to neprodejné vydání pro přátele k Novému roku, jak je zmíněno výše.
Odpovědná redaktorka Jaroslava Suchomelová,
Technický redaktor Viktor Šafář

(spoon - Mail - WWW)
tak to je uzasne. Ja ziji v Londyne a o Ivanu Blatnem jsem se dozvedela teprve dneska od sve anglicke ucitelky kreativniho psani. Poezie prelozena do AJ je ok ale original v cestine....UCHVATNY! a kyklope tvuj blog byl prvni link ktery mi google hodil! (listopad 2010)


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter