.: Knižní hádanka IV. – o láhev vína - - Kyklopova knihovna

V minulé knižní hádance o láhev vína Modrý Portugal došlo až na nápovědy a nikdo jednoznačně neurčil autora, kterým byl Johanes Urzidil a jeho kniha Hry a slzy. Šlo většinou o tipování, hádání a ne o jasnou odpověď, takže jsem po poradě se svým horším já rozhodl, že láhev nechám pro další soutěž. A ta přichází právě dnes. Myslím, že je to dnes podstatně lehčí, takže to ztížím a láhev pošlu tomu, kdo pozná autora, knihu i název povídky.


V sedmihradských Karpatech vypravuje lid tento příběh: Nedaleko městečka D. leží údolí neobyčejně příšerným dojmem působící. Od nepaměti koluje o něm pověst, že posledního dne každého měsíce o poledni se tam objevuje stařec s tváří nepopsatelně strašnou, malinký jako kočka, na zadních nohách stojící. Zavítal-li tam někdo v tu dobu, vždy prý se buď šílený vrátil, nebo tam byl nalezen mrtev s tváří děsem znetvořenou, nebo zcela zmizel.
Jednou zavítal do D. cizinec, mladý a bohatý, s tváří, jež odhodlaností a statečností tak planula, že nikdo nedovolil si naň toho nejmenšího. Slyšel pověst tu a projevil ihned rozhodnuti, že se na zajímavého stařečka půjde podívat. Zrazovali mu to, on se jen smál. I ustali, pravíce si: Neodolal-li nikdo té hrůze, on snad přece! A pak se dozvíme od něho něco interesantního.

A kráčel do nitra kotliny, snaže se bát se; ale přesvědčil se, že lehčí je všude pouhými myšlenkami přejít od stavu horšího k lepšímu než k horšímu od lepšího. Místo, aby se bál, byl nucen sám sobě se stále smát... Tu náhle zaslechl před sebou tiché kroky... Malinko se ulekl. Obešel skalisko a uzřel – elegantně oděnou dámu. Zase se ulekl – zasmál se. „Proč se lekám ženy? Ach, přirozeno! Lekáme se jen nezvyklého, všeho nezvyklého, ale zjevení strašidla bylo by tu pravděpodobnějším, než příchod samotné dámy. Nu – rozkošné!"
Instinktivně schoval se za skalisko. Kroky se blížily. „Jde přímo sem!“ Nesmím tu zůstat, aby mne nepovažovala za číhajícího lupiče.
Slabě vykřikla, stanula deset kroků před ním... Mlčeli oba – on ohromen její krásou, sršící duchem a statečností; ale snad byl ohromen ještě něčím jiným. Ona to byla, jež dříve promluvila oslňujícím hlasem:
„Hledíc na vás, pane, jsem si jista, že přišel jste sem za stejným účelem jako já: spatřiti jednou také strašidlo!"
„Za tímto účelem jste sem přišla? Možno?"
„Považujete mne za zbabělou?
„Nikdy neviděl jsem hrdinější ženské tváře... Ale žena – – "
„Žena je au fond daleko statečnější, než vy, nadutci. Ale má dobré důvody, aby bázlivost svou tak nezakrývala jako mužské baby!"

„Věříte ve strašidla?"
„Myslíte, že jsem tak pověrčivá, abych v ně věřila? Vlastně nemá otázka vaše smyslu, následkem i nejvědečtějšími idioty nepopíraného fakta, že existují „halucinace", t.j. že vidíme něco, co „není", t. j. co konvenční realitě špatně se hodí; ale toť jsou již strašidla! Halucinace je totéž co strašidlo, jen učenější pojmenování pro ně, jeho zalakováním, – něčím, co umožňuje vědě „čestný" ústup…

„Směl bych vás tu, obdivuhodná, doprovázet?"
„Nic se nám nezjeví, půjdeme-li spolu a i kdybyste odešel, má krásná, tajemná nálada, která je předpokladem toho, je pryč.
Přesně za půl hodiny – podala mu ruku. „Moje cesta vede onou roklí, vaše západní – Mějte se dobře. Ale slyšte ještě: Za měsíc přijdu sem zas – ale neopovažte se vy přijít sem a zas mi to zkazit, rozhněval byste mne nanejvýš! Později postavte si tu vilu nebo krčmu!" Podala mu ruku.
„Ale což se již neuvidíme? Neřeknete mně nic bližšího o sobě?"
„Pošlu vám během týdne dopis!" pravila. „Nezapírám, že se mně líbíte.
Nejapně zíral za ní. Tu se otočila a zmizela za skálou. Více než alkoholem opojen byl láskou, když domů spěchal.
A ta rostla den ode dne. – Neviděl než její tvář, neslyšel než její hlas. Jak se těšil na dopis! – Ale týden minul – on nedošel. Dva minuly – tři – stále nic. Všechno pátrání po širém okolí zůstalo marno. Co zbývalo zamilovanému, než přestoupit zákaz milenčin?

Běžel k nejbližšímu balvanu, aby se za ním skryl – tu vynořila se – ona. Stanula, zbledla, vzkřikla:
„Tak“ respektujete moji vůli? Jste negalantní pes, vážený pane. A já se tak těšila." Vybuchla ve vzteklý pláč.
Uchopil ji konejšivě za ruku. „Jedině proto jsem přišel, že jste mně neposlala slíbený dopis."
– Pozdvihla hůl, nenechala ji sice dopadnout, ale plivla mu do tváře a utíkala k západní rokli. Zdrcen stál tu chvíli – pak ovládnul jej hněv. Rázně odcházel – na povrchu duše hněv, v hloubi zoufalost.

„Stůj, stůj!" zaslechl tu – spatřil ji, jak k němu pádí nazpět. Letěl jí vstříc. „Uzřela snad ten přízrak?" pomyslil si – ale ona – padla mu divě v objetí a plakala – – – A pak strávili spolu celou hodinu zas ležíce na skále. Ale hned čekalo jej zklamání. Sotva ulehla, zcela zchladla, začala mluvit o nejvšednějších věcech. Hned koketovala co nejrozkošněji, hned se mu posmívala, urážela jej, hned zas pronesla něco, co zvedlo jej do nebe, hned řekla, že je jí naprosto lhostejný – a při všem nechávala nekonečný půvab svítit. Ubohý nerozuměl z toho na konec ničemu, tím více zuřila v něm vzteklá jeho láska. Na rozloučenou políbila jej, ale tak suše, že bylo to novým bodnutím. „Za měsíc přijdu sem zas, tentokrát však čekám zcela jistě, že vás tu neuzřím – sice – – – Je to pro mne poslední příležitost. – Prvního září odjedu a nikdy se sem nevrátím!"
Láska jeho rostla v nekonečno. Ale dopis nepřišel. A opět zůstalo hledání marno. A nepohřešovatelná odjede prvního září. A láska rostla v nekonečno. Bylo nutno posledního srpna zase jíti do údolí.

Již v devět hodin tam byl. Vylezl na skálu, schoval se a čekal. Nebe bylo ještě temnější než poprvé, byla polonoc. Silný strach, jakoby děsným tušením prosycený, se probouzel v mladém muži.
„Dnes, kdyby se mně zjevil, nevím, jak by to na mne působilo. Ach zcela, zcela jsem se změnil. Láska to způsobila – mne měkkým, všemu přístupným, takovou mycí houbou učinila. Vůle, síla, rozum, statečnost, hrdost vystěhují se z duše, kam se nastěhoval cit – ... Po nekonečných třech hodinách uzřel – s leknutím – sněhový šat u východní rokle mezi skalami se proplétávající. Křižovala údolím. Zdála se rozčilenou. Často stanula, rozhlížela se kol sebe, zvláště směrem západním.

A tu slyšel úpěnlivým hlasem pronesená slova: „Nemiluje mne. Kdo vskutku ženu miluje, šlape po její vůli, cítě, že činí ji to šťastnou. Nepřijde-li již, je konec mému krásnému snu. O ta má nešťastná šílená povaha! Zbývá mi jen smrt – – – "
Něco s třeskem dopadlo před ni. Vrhla se na to... „Ty zde – ó krvácíš – s takové výše skočit! Nezlomil sis nohu? Že ne, vskutku ne?" Nebránila se mu v nejmenším – – – Byl v extasi štěstí.

„Dosáhl jsem cíle cílů!" – Cítil: „Ji kdybych ztratil, ztratil bych vše i sebe sama!" – – – Tu zděšeně vzkřikla: „Tam – tam – vidíš jej pro boha? ha...!" „Kde? Koho? To strašidlo? Nevidím nic – neboj se ničeho po mém boku, haha!" „Musíš jej vidět – je to on! Tvář šedivá jako myš – nevýslovně hrůzná – oči bez iridy – zcela bílé – omdlím!" „Nic tu není, máš jen přelud – vstaň!" „Musíš hledět víc napravo – už jej vidíš?" „Nic, blázínku!" „Ještě víc na právo – ještě víc – blíž..." „Ale pak musím hledět na tvou tvář!" „Tedy pohleď – hahaha!" „Co to? Mohla tě hrůza tak znetvořit? Nejsi k poznání, stále strašnější, šedivější, tvé duhovky se rozplývají – tělo scvrkává se kvapem – – ha! Strašidlo! Ty...! Byla jsi – rozumím! Od počátku jen příšerou tohoto údolí – – ztrácím tě – nikdy jsem tě, šílenec, neměl, – – – propast šílenství přede mnou – ztrácím vše, i své já – – – Vzhůru – nemohu, údy jsou z kamene, – sílo má, pomoz! Ach, mrtvá je, láska jí zabila – rozumím teď tvému pekelnému plánu...! Nepřibližuj tvář ke mně, pryč! Chce mne políbit – už – nekonečná propast hnusu a hrůzy – – –„

Za několik měsíců skonal v zamřížované cele – –


---------------------
PS: Ke komentáři uvádějte i e-mail, abych se s případným vítězem mohl domluvit na zaslání slíbeného vína.

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

Ladislav Klíma? (ofr - Mail - WWW)

Ovšemže Klíma! (Pachollini - Mail - WWW)
Navíc jsem to četl. Kdybych tak věděl kde...

Klíma (Alézi - Mail - WWW)
Samozřejmě, že Ladislav Klíma! :-) Ale pokud chcete tu láhev, tak ještě přidejte naázev knihy a název povídky! Ten Modrý Portugal je moooooc dobrý! :-))

Je to jasné - týdeník Spirit! (matero - Mail - WWW)
... Bohužel neznám číslo ... :-)))

(matero - Mail - WWW)
Už musím letět, ale nemohla jsem Vás zde nepozdravit :-)

Takhle kdyby byl úryvek (aTeo ;) - Mail - WWW)
z Harry Pottera... to bych měl možná šanci. Bohužel jsem nevzdělaný pako a právě jsem prodělal láhev Portugalu. :(

Alézi, (galahad - Mail - WWW)
že by to mělo něco společného se Slavnou Nemesis a jinými příběhy...:o)))

Slavná Nemesis (ofr - Mail - WWW)
jo, to mě napadlo taky, jenže knížky od L.K. mám na chatě, tož název té povídky z hlavy nedám

ad. Matero (Alézi - Mail - WWW)
Jééé, ahooooooj!
Jsem rád, že jsi nakoukla! Dlooooouho jsem Tě nepotkal, nevidel. Doufa, ze se mas dobre a brzo se zase ukazes.

PS: Spirit to neni, a ani Sprite to take neni :-)))

Cauky

ad. aTEO (Alézi - Mail - WWW)
Ja bych jeste nedavno nepoznal ani toho Pottera, ale ted to Terezka sjizdi, takze doma carujeme vsichni... :-)

Jsem taky nevzdelany pako a tady jenom machruju :-))

Cus

ad. Galahad + Orf (Alézi - Mail - WWW)
Není to ze SLavné Nemesis.

Klíma II. / název (Alézi - Mail - WWW)
Na odpověd zaručující láhev Modrého Portugalu máte ještě 1 den, maximálně 2 (podle toho, jak se zítra po noční vyspím :-)
Takže utikejte do knihovny a pátrejte po názvu povídky! ;-)

Nenašel (Pachollini - Mail - WWW)
Nenašel jsem to, takže soudím, že to musí být ve Vteřinách věčnosti, jenomže je zrovna nemám při ruce, nemá je ani táta, má je sestra, ale ta je v Americe, já jí snad budu muset napsat...

(Pachollini - Mail - WWW)
Co "Hledání strašidla" z "Mezi skutečností a snem"? Ale nemůžu to ověřit, Domažlická knihovna má v úterý zavříno...

ad. Pachollini (Alézi - Mail - WWW)
Je to odpověď nebo otázka? Za otázky cenu nerozdávám.
Odpověz jasně a bez pochyb. A co nejdříve! :-))

(Pachollini - Mail - WWW)
Byla to nesmělá odpověď.
Teď je to rozhodná odpověď, aspoň zítra nemusím do té knihovny ;-)

(Alézi - Mail - WWW)
bežím na noční a odpovím Ti z práce
.....
alespon chvilka napnutí jak o Oskara... :-))

(Pachollini - Mail - WWW)
To teda jo...

Vítěz! (Alézi - Mail - WWW)
Takže s radostí oznamuji, že vítězem čtvrté knižní hádanky je PACHOLLINI!

Jde samozřejmě o příběh HLEDÁNÍ STRAŠIDLA od Ladislava Klímy. Dle dostupných informací vyšel tento příběh v knize "Mezi skutečností a snem", ale já čerpal z novější knihy "Arta a jiné příběhy", kterou vydalo v roce 1992 nakladatelství G.

Takže vyhráváš láhev 0,7 Modrého Portugalu. Abych Ti ji mohl poslat, tak mi do vzkazu nebo raději na e-mail aleziho.kyklop@volny.cz posli Tvou ctěnou adresu a ja Ti láhev poslu doporučeným balíkem!

Ještě jednou blahopřeji.
Zdraví Alézi

(Pachollini - Mail - WWW)
Hurá hurá hurá!
To je skoro tak dobrý, jako když jsem vyhrál lístek na Stouny!

ad. Pachollini (Alézi - Mail - WWW)
O ten budeme hrát příště! :-))) Posli adresu...


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter