.: Henry Miller - Obratník Raka - - Kyklopova knihovna

Vidím to jako dnes. Rok 1991. Jedu z Města do Jejího Města. Čtu. Obálka mě upozorňuje, že jde o jeden z největších románů našeho století. Strana osm. Nevěřím vlastním očím. Nikdy jsem nečetl nic podobného. Vystupuji. Čeká na mě Jedna. Společně čteme.


S Irenou je ta potíž, že má místo kundy brašnu. Požaduje tlusté dopisy, aby je do ní mohla strkat. Ohromnou, avec des choses inouies. A co Ilona? Ta měla píču! Vím o tom, protože nám odtamtud zdola poslala pár chlupů. Ilona – divoká oslice větřící rozkoš. Kurvila se všude, kam oko pohlédne a někdy i v telefonních budkách a na záchodcích. Koupila pro krále Karla postel a holící misku s jeho monogramem. Ležela s vyhrnutou sukní na Tottenham Court Road a dráždila se prstem. Používala svíčky, svícny a kliky od dveří. Žádný čurák v celé zemi jí nebyl dost veliký… ani jediný. Mužští do ní vstoupili a zvadli. Chtěla rozpínavé ptáky, samozápalné rakety, vřelé mazadlo z roztaveného vosku a krozotu. Nejraději by vám ocas uřízla a nechala si ho tam navždycky, kdybyste jí to dovolili. Píča jedna z miliónu, Ilona! Laboratorní kunda a nebylo lakmusového papírku, který by se mohl zbarvit podle ní. A tahle Ilona byla navíc skrz naskrz prolhaná. Pro svého krále Karla jaktěživ žádnou postel nekoupila. Korunovala ho láhví whisky a měla plnou hubu všivých slibů. Chudák Karel, mohl v ní akorát tak zvadnout a pojít. Zhluboka se nadechla a on vypadl jako chcíplý měkkýš.
Obrovské, tučné dopisy, avec des choses inouies. Brašna bez popruhů. Dírka bez klíče. Měla německá ústa, francouzské uši, ruskou prdel. Kundu měla mezinárodní. Když dostala roupy, svrbělo ji to až v krku. Člověk vstoupil na bulváru Jules Ferry a vylezl u Porte de la Villette. Odhodil svůj brzlík do káry na odpadky – červené káry se dvěma koly, přirozeně. Na soutoku Ourcqu a Marny, kde voda plyne mezi hrázemi a pod mosty leží jako sklo, tam teď odpočívá Ilona a kanál je plný skla a střepin; mimózy pláčí a okenní tabulky zamlžily vlhký prd. Jedna píča z miliónu, Ilona. Nic než kunda a skleněná prdel, v níž lze číst dějiny středověku.

------

Uzavřel jsem sám se sebou tichou dohodu, že na tom, co píši, nezměním ani čárku. Nemám zájem vybrušovat myšlenky, ani své činy. Vedle dokonalosti Turgeněvovy kladu dokonalost Dostojevského (je snad něco dokonalejšího než Věčný manžel?). V jednom a tomtéž prostředí tu tedy máme dva druhy dokonalosti. Avšak ve Van Goghových dopisech je dokonalost převyšující jednu i druhou. Je to triumf jednotlivce nad uměním.
Zrovna teď mě bytostně zajímá jedno jediné, a to zaznamenat všechno, nač se v knihách zapomnělo. Kam mé oko dohlédne, nikdo nevyužil ty živly ve vzduchu, které usměrňují a motivují naše životy. Zdá se, že jen zabijáci vyzískávají ze života uspokojivou míru toho, co do něj vložili. Doba si žádá násilí, ale dostává se nám jen nedomrlých výbuchů. Revoluce jsou buď potlačeny v zárodku, anebo mají příliš rychle úspěch. Vášeň se rychle vyčerpá. Člověk se hojí na myšlenkách comme ď habitude. Nikdo nenavrhne nic, co by mohlo přetrvat dvacet čtyři hodiny. V období jednoho pokolení žijeme milióny životů. Ze studia entomologie nebo života mořských hlubin nebo činností buněk vytěžíme víc…

------

Z celé té Paříže roku dvacet osm mi vyvstává v paměti jen jediná noc — noc, než jsme odpluli do Ameriky. Zvláštní noc s lehce podnapilým Borowskim, trochu znechuceným nade mnou, že tancuji s kdejakou děvkou. Avšak ráno odjíždíme! Oznamuji to každé štětce, kterou popadnu – ráno odjíždíme! Říkám to blondýně s achátovýma očima. A když jí to říkám, popadne mi ruku a tiskne si ji mezi stehna. Stojím před záchodovou mušlí a mám obrovskou erekci. Připadá mi současně lehký i těžký, jako okřídlený kus olova. A jak tam tak stojím, vplují tam dvě svině — Američanky. Srdečně je zdravím s ocasem v ruce. Kývly na mne a prošly. Když jsem si v předsíňce zapínal poklopec, viděl jsem, jak tam jedna čeká, až její kamarádka vyjde z hajzlu. Hudba pořád hraje a Mona si pro mě možná přijde, nebo Borowski se svou hůlkou se zlatou rukojetí, ale najednou jsem v jejím náručí a ona mé drží a mně je úplně fuk, kdo přijde nebo co se stane. Zacouvám do kabinky a tam si jí postavím, opřu o stěnu a pokouším se do ní vniknout, ale nejde to. A tak se spustíme na sedátko a zkoušíme to takhle, ale taky to nejde. Ať se o to pokoušíme, jak chceme, nejde to. A po celou tu dobu, od chvíle, co se zmocnila mého ocasu, drží se ho jako záchranného pásu, ale není to k ničemu, jsme příliš rozpálení, příliš dychtiví. Hudba pořád hraje, a tak zase valčíkovým krokem vytančíme ze záchodku do předsíně, a jak tak na tom hajzlu sálujeme, ohodím jí její krásnou toaletu a ona se vzteká jako ďábel. Klopýtám zpátky ke stolu, kde sedí Borowski se svým brunátným ksichtem a Mona s káravýma očima. A Borowski prohlašuje: „Zítra jedeme všichni do Bruselu", a my souhlasíme a po návratu do hotelu pobliju celý pokoj, postel, umyvadlo, šaty a obleky a galoše a hůlky a zápisníky, jichž jsem se ani nedotkl, a rukopisy, chladné a mrtvé.

------

Co do rozmanitosti sexuální píce, neviděl jsem město jako Paříž. Jakmile žena přijde o přední zub nebo o oko nebo o nohu, jde šlapat chodník. V Americe by umřela hlady, kdyby se nemohla pochlubit ničím jiným než svým zmrzačením. Tady je to něco jiného. Tady podle všeho chybějící zub nebo uzraný nos nebo pokleslou dělohu, jakékoli neštěstí zhoršující přirozenou samičcí ošklivost pokládají za koření pro povzbuzení uvadlé samčí chuti.
Mluvím přirozeně o onom světě příznačném pro velkoměsta, o světě mužů a žen, z nichž stroj do poslední kapky vylisoval mízu – o mučednících moderního pokroku. Obalit masem právě tuhle hromadu kostí a knoflíčků do límce je pro malíře zvlášť těžké.

------

Věčné město, Paříž! Věčnější než Řím, nádhernější než Ninive. Skutečný pupek světa, k němuž se jako slepí a zbabělí idioti po čtyřech plazíme zpět. A člověk se tu zmítá v kalné pěně a mořských chaluhách, jako korek zahnaný doprostřed pustého oceánu, netečný, bez naděje, nevšímavý, i kdyby kolem plul Kolumbus. Kolébky civilizace jsou hnijícími žumpami světa, márnice, do nichž páchnoucí lůna odevzdávají své krvavé balíky masa a kostí.
Mým útočištěm byly ulice. A nikdo nemůže pochopit kouzlo ulic, pokud se do nich nemusel utíkat, dokud se nestal stéblem slámy zmítaným sem a tam každým závanem vánku. Člověk jde za zimního dne ulicí a je pohnut až k slzám, když zahlédne psa na prodej.

------

Všechno úsilí se teď soustředilo na jedno, dostat Mášu do pořádku. Fillmore myslí, že se uvolní, když jí vykurýruje kapavku. Zvláštní nápad. Koupil ji vyplachovač, zásobu hypermangánu, stříkačku a jiné drobnosti, jak mu to doporučil jeden maďarský doktor, pokoutní andělíčkář z Place ďAligne. Fillmorův šéf prý jednou zbouchnul nějakou šestnáctku a ta ho k tomu Maďarovi uvedla; a potom zase šéf chytil nádherného čangra a zase se obrátil na Maďara. Takhle se v Paříži lidé seznamují — genito-urinární přátelství. Pod naším přímým dozorem se tedy Máša léčí. Včera v noci jsme však z ní byli úplně na větvi. Strčila do sebe čípek a pak nemohla najít šňůrku, co z něho visí. „Propána!" ječela, „kde je ten provázek? Nebesa! Já nemůžu najít ten provázek."
„Podívala ses pod postel?“ otázal se Fillmore.
Konečně se upokojila. Avšak pouze na několik minut. Za chvilku zase už něco měla. „Hrůza! Už zase krvácím. Teď jsem měla periodu a už jsou tu zase gouttes. To je určitě z toho laciného šampaňského, co kupujete. Bože můj, chcete, abych vykrvácela? Vychází v kimonu a s ručníkem nacpaným mezi nohama a pokouší se tvářit důstojně jako obvykle. „Takhle je to se mnou celý život,“ prohlašuje. „Jsem neurastenik. Celý den se honím, a v noci jsem zase opilá. Když jsem přišla do Paříže, byla jsem ještě nevinná dívka. Četla jsem jenom Violina a Baudelaira. Ale protože jsem měla v bance třista tisíc švýcarských franků, byla jsem celá divá něco si užít, poněvadž v Rusku mě vždycky drželi zkrátka A také jsem byla tenkrát ještě mnohem krásnější než teď. Všichni muži mi leželi u nohou.“ Povytáhla si pneumatiku, která se jí nahromadila kolem břicha a pokračovala.

------

Veliký slepý Milton naší doby pravil: „Miluji vše, co plyne." Vzpomněl jsem si na něho, když jsem se dnes ráno vzbudil s velikým radostným zaklením na rtech: myslel jsem na jeho řeky a stromy a celý jím probádaný svět noci. Ano, řekl jsem si, já také miluji všechno, co plyne: řeky, stoky, lávu, semeno, krev, žluč, slova, věty. Miluji, když z vaku vytéká plodová voda. Miluji ledviny s jejich močovými kaménky, pískem a vším možným; miluji řinoucí se vřelou moč a donekonečna kapající kapavku; miluji slova hysterek a věty, které plynou jako úplavice a zrcadlí všechny choré představy duše; miluji veletoky jako Amazonka a Orinoko, na nichž v otevřeném člunu pluli snem a legendou blázniví muži jako Moravagine a utonuli ve slepém rameni ústí. Miluji vše, co plyne, dokonce i menstruační proud odplavující neoplodněné vajíčko. Miluji plynoucí písmo, ať už hieratické, esoterické, překroucené, mnohotvaré, či skloněné. Miluji vše, co plyne, vše, co v sobě obsahuje čas a s čím se něco děje, co nás nese zpět k počátku, k počátku bez konce: našili proroků, necudnost, jež je extází, moudrost fanatika, kněze s jeho gumovou litanií, oplzlá slova kurvy, plivanec odplouvající stokou, mléko z prsu a hořký med lijící se z klína, vše tekuté, tající, rozplývající se, všechen hnis a kal, který se tokem čistí, vše, co ztrácí svůj původní smysl, co velkým obloukem směřuje k smrti a rozkladu. Velké krvesmilné přání je dál plynout v jednotě s časem, smísit velikou představu podsvětí s tím, co je zde a nyní. Nesmyslné, sebevražedné přání trpící slovní zácpou a ochromené myšlením.

------

Henry MillerHenry Miller se narodil se 26. prosince 1891 v New Yorku a dětství prožil v Brooklynu. Po střední škole šel studovat na City College of New York, kde ale vydržel jen dva měsíce, protože nedokázal přijmout stereotyp studijního života. Živil se jak se dalo. Dělal taxikáře i knihovníka. V roce 1917 poznal svou první manželku, Beatricii Sylvas Wickens, se kterou měl dítě.
V roce 1920 začal pracovat ve Western Union, kde dostal prostor pro psaní. Šéf ho požádal, aby napsal něco o kurýrech – vznikla kniha Clipped Wings. Miller zde poznává novou ženu, June Edit Smith Mansfield, se kterou v roce 1928 odjíždí do Evropy. Už bez June přijíždí v roce 1930 do Paříže a pokračuje v psaní. Vzniká Obratník Raka (Tropic of Cancor), který je jeho nejznámějším dílem. Miller v Obratníku Raka i v Obratníku Kozoroha (Tropic of Capricorn) popisuje otevřeně a na tehdejší dobu šokujícím způsobem, vlastní život v Paříži.
Obě knihy byly vydány ve Francii, ale v USA se mu jejich vydání nepodařilo prosadit a knihy byly zakázány. Až po třiceti letech jsou obě knihy v USA vydány a samozřejmě se staly nejprodávanějšími tituly.
Miller v roce 1939 odjíždí z Paříže na šest měsíců do Řecka (kniha The Colosse of Maroussi) a po vypuknutí 2.sv.války se vrací do Ameriky. V letech 1944 až 1963 žil v domě u pobřeží Tichého oceánu a stačil se opět dvakrát oženit a mít další dvě děti. V dalších letech se přestěhoval do Pacific Palisades v Jižní Kalifornii. 7.června roku 1980 Henry Miller umírá.

Kompletní bibliografii naleznete zde.
V dnešní době nemůže chybět ani webová stránka – www.henrymiller.org

------

Řekli o Henry Millerovi a Obratníku Raka

Grove Press:
Obratník Raka, považovaný dnes za klasické dílo americké literatury, byl ve Spojených státech – po celých sedmadvacet let od prvního vydání v Paříží – zakázán jako pornografie. Teprve historické rozhodnutí soudu, které změnilo měřítko americké cenzury, umožnilo zveřejnění Millerova slavného dobrodružství sebeobjevování. „Dnes,“ podle Normana Makléra, „patří mezi deset největších románů našeho století.“


Karl Shapiro:
„Jeho cílem není psát o erotice, ale vypsat celou pravdu o životě, tak jak ho zná.“


Ralph Waldo Emerson:
„Romány pozvolna ustupují deníkům či autobiografiím – těm úchvatným knihám. Jen kdyby člověk věděl, jak mezi tím, co nazývá zkušeností, vybrat to, co skutečně je jeho zkušenost, a jak pravdu pravdivě zaznamenat.“

----

Henry Miller, Obratník Raka, vydal Reflex jako svou první publikaci v r.1991, 212 stran, cena 35,-Kč.
V současné době má Obratník Raka v edičním plánu nakladatelství Paseka.

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

(:) - Mail - WWW)
Se koukám vyžíváš v ulítlý literatůůůře :-P

ad. (:) (Alézi - Mail - WWW)
Ulítlá? Miller je dnes už "klasika" i když pro mnohé i po těch letech asi stále silná káva...

(deni - Mail - WWW)
Co tvůj názor na toto dílko? Neznám nikoho kdo by ji dočet, asi před 2 roky jsem se snažila si ji přečíst a stejně jako ostatní jsem ji odložila nedočtenou. Přišlo mi to příliš nesrozumitelné. Možná je to tím, že nemám trpělivost prokousat se zdlouhavým začátkem, možná jsem ignorant a nevidím v tom nic co by upoutalo a donutilo to dočíst. Možná je to věkem, všem nám bylo kolem 20, teda pořád je, ale předtím míň :).Ale tvůj názor mě fakt zajmá. Dík

(tofu007 - Mail - WWW)
Já to právě ne 20 přečetla celý až do konce...

(matero - Mail - WWW)
Aha, dík. Tak už vím, co si zase nikdy nekoupím... :-)))

ad. Deni (Alézi - Mail - WWW)
Ahoj. Obratník Raka jsem tehdy dočetl a je těžké tu knihu hodnotit po tolika letech, když dnes vidím věci jinak. Byl jsem překvapený, neboť s takovou otevřeností jsem se nikdy nesetkal, což se mi však na druhou stranu i líbilo. Jak řiká Miller: "Uzavřel jsem sám se sebou tichou dohodu, že na tom, co píši, nezměním ani čárku. Nemám zájem vybrušovat myšlenky, ani své činy."
Pokud takhle mluvil, viděl a myslel, proč by měl psát jinak... Některé pasáže si vybavuji dodnes, ale asi bych ji číst 5x nemusel. Zdá se Ti nesrozumitelná? Já jsem se v ní teda orientoval mnohem lépe než v knižním Pánu prstenů :-))
Chápu, že pro někoho může být Obratník Raka jen směskou vulgarit a obscénností, kterými nehodlá ztrácet čas, ale mě jednoduše obohatilo to, že jsem se mohl dočíst, jak někteří lidé žili a chovali se v různých situacích, což mě baví i dnes, přestože bych tak já třeba osobně žít nechtěl. A možná mě ta vulgarita tolik nevadí a neuráží, protože jsem "zdegenerovaný" z práce... ;-)
Počátkem 90.let tyto knihy začaly teprve vycházet a vnimaly se tudíž jinak nez dnes, kdyz té knižní, filmove i hudebni produkce je x-krát více než tehdy. Bylo to něco úplně nového, nečekaného, objevného, rána do palice... Ale pravdou je, že jsem nikdy nedelal z Bukowskiho, Burroughse, Selbyho, Millera atp. modly.
Takže asi tak. Díky za zájem.
Zdravím

ad. Tofu007 (Alézi - Mail - WWW)
Nechceš si to zopáknout? :-)

ad.matero (Alézi - Mail - WWW)
Chceš říci, že jsem posloužil jako bubák? :-))

(tofu007 - Mail - WWW)
Alézi, když mě to budeš v pelíšku předčítat ;o) já teď s tim zánětověspojivkovym vokem nemůžu....číst :o))))

(deni - Mail - WWW)
Nejde o vulgaritu, Bukowski mě v té době bavil, mám takovou literaturu radši než třeba Pána prstenů, ale toho jsem nikdy nečetla, takže ho posuzovat nemůžu. V týhle knížce jsem se prostě ztrácela a dalo by se říct, že mě nudila. To je asi ten správný výraz. Chápu že na začátku 90 let to musela být bomba. Možná jsem od toho očekávala víc než mi to mohlo dát, možná jsem byla moc zajetá v určitým stylu psaní a vyjadřování jiných autorů, že tahle neměla šanci zaujmout. Teď ale hrozně plácám. Děkuju ti za odpověď a krásný den přeji.

ad.Deni II. (Alézi - Mail - WWW)
Vůbec neplácáš. Možná jsi od toho očekávala více, a jak píšeš, tak počátkem 90let to byla bomba, ale dnes už to nepřekvapí, protože jsou "odkojený" knížkama a filmama jako Acid House od Welshe atd. A teď plácám asi já. ;-) Měj se fajn a děkuji Ti za zájem. Přeji hezkou sobotu... :-)

ja jsem dala i kozoroha (marketa - Mail - WWW)
je tomu tak, ti, kdo me znaji, se asi divi, ale ja je opravdu precetla oba... ta reflexova vydani. jedno bylo cervene a druhe vinove. pak jsem je nekomu pujcila a uz je nikdy nevidela... asi se knizky hodne libily...

ja jsem dala i kozoroha (marketa - Mail - WWW)
je tomu tak, ti, kdo me znaji, se asi divi, ale ja je opravdu precetla oba... ta reflexova vydani. jedno bylo cervene a druhe vinove. pak jsem je nekomu pujcila a uz je nikdy nevidela... asi se knizky hodne libily...

omlouvam se za dvoji poslani... (marketa - Mail - WWW)
...nevim proc se to stalo. ahoj.

jo, a co takhle nejakou zenskou autorku... (marketa - Mail - WWW)
...myslim, ze do tve kyklopovske knihovnicky by se vedle paradoxie od lydie lunch hodila nejaka kathy acker. myslim, ze u nas od ni vysly pouze dva preklady, jeden vydal volvox globator a druhy votobia, tam je tech k**d a p*č a masturbace požehnaně. acker je ale kvalitni punkova celosvetove uznavana autorka.

ad.Marketa / Kathy Acker (Alézi - Mail - WWW)
Znám jméno Kathy Acker, ale její věci ne. Takže tímto Ti chci nabídnout, zda nechceš do kyklopovy knihovny přispět nejakým kouskem od Kathy Acker - recenzí knihy, ukázkou... Samozřejmě uvedu Tebe. Byl bych rád. Děj vědět. Čauky ;-)

(matero - Mail - WWW)
Bubák ne, spíš pokusný králík :-)

Henry Miller - největší píšící erotoman 20.století... (anquetil - Mail - WWW)
Se zájmem tu čtu celou řadu protichůdných názorů. Ale buď jak buď, už za svého života byl Henry Miller mnohými americkými kritiky považován za vrcholného představitele soudobé prózy, zatímco jiní v jeho díle viděli jen pouhou snahu šokovat za každou cenu. Svou nezastíraně prezentovanou sexualitou narážel na hradbu předsudků a puritánského myšlení. Přestože zemřel už před celým čtvrtstoletím, jeho dílo, jak je vidět z četných komentárů, ani po takové době neztratilo nic ze své někdejší provokativnosti a mnohé pobuřuje dodnes. Klobouk dolů před takovým autorem par excellence!

Nabízí se srovnání se zde již dříve zmiňovanou Lydií Lynch, která v zájmu čtivosti sáhla k napůl vymyšleným lascivním zvratkům. Přestože svou laciností knihám z pera Henryho Millera nesahá ani po kotníky, vylákala pár lačných českých žen, aby po jejím přečtení neprodleně vykročily stejnou nohou...

ad.Anquetil - Miller + Lunch (Alézi - Mail - WWW)
Miller zemřel před čtvrtstoletím a romána Obratník Raka vyšel prvně dokonce před 75lety a pořád má sílu a vzbuzuje diskuse. Nemusí se lidem líbit, ale je to nepochybně silný autor.

Anquetile, nějak nechápu Tvou poznámku k Lydii Lunch, protože si pamatuji, že jsi k ukázkám z její knihy nedávno zde napsal:
"wow ! Jean, klobouk a hůl, tu knihu musím mít!"
A k delšímu spotu o Lunch, který se skládá z velké časti z rozhovorů, toto:
"Odvedl jsi precizní práci, díky za skvělé počteníčko. Viděl jsem to sice už uprostřed noci, ale vím, že se k tomuto tvému znamenitému spotu ještě mnohokrát vrátím. :O))"
To nejsou ani dva měsíce a tys obrátil o 180 stupňů a najednou píšeš o lascivnch zvratcích. Nemyslím, že by se někdy Lunch srovnavala s Millerem nebo jinými autory, je sama sebou a určitě se její čtivost nezvýšuje tím, že jezdí po malých klubech kde dělá mluvené slovo. A kdo ji z našich autorek následuje?
Díky za názor.

ad. Alézi - Miller kontra Lunch (anquetil - Mail - WWW)
Když dva dělají totéž, není to totéž. Možná jsem se jen pokusil srovnat nesrovnatelné. Jako normálnímu smrtelníku je mi rozhodně bližší rukopis Henryho Millera, který se ztotožňuje s realitou, jen ji popisuje bez servítků. Jeho povídky i knihy jsem pokaždé četl jedním dechem.

Pohříchu je to právě Lydie Lunch (zde se omlouvám se na svůj noční překlep), kterou jsem, přiznávám se, nevydejchal. Možná je to i tím, že damašek jejích zablácených erotických scenerií, odehrávajících se většinou v zajetí alkoholu a drog, je na hony vzdálen představám kultivovaného Evropana o (byť i živelném a cynicky živočišném) páření. Přesto je PARADOXIA něčím mimořádná. Pravda, neprokousal jsem se jí až do konce, ta drobná útlá červená knížečka tu leží přede mnou na stole už hezkých pár týdnů. Záložku má pár stran před koncem a já po ní občas loupnu nedůvěřivýma očima. Jednou ji dočtu, vím to, ale s některými nestravitelnými sousty mi dala pořádně zahulit. I přes toleranci některých zjevně nadsazených extravagancí máme každý jiný žaludek... Brrrr! Tož asi tak...
Je možná škoda, že tě nenapadlo zjistit ohlasy čerstvých čtenářů Lydie Lunch, jistě by to byl velmi zajímavý kaleidoskop názorů.

ad.Anquetil II. (Alézi - Mail - WWW)
Tak to ju. Po dopsani predchazejiciho komentare me napadlo, ze sis tu knihu vlastne objednal a takže ta reakce je už pod "novym" dojmem - po přečtení knihy. Ok.

Myslím, že ten náš odlišný pohled na Lunch je způsoben generačním rozdílem. Ty máš blíže k Millerovi, ja k Lunch. Dalším faktem je, že ja "vyrostl" na muzice L.Lunch (a podobných - Foetus, Swans, B.Party, E.N.) a tak ta kniha proste pro me neni bleskem z nebe, ale jednim z mnoha bodu jeji tvorby, kterou znám 15let, proto mi to už nepřipadá tak extrémní.

Ten nápad se zjištěním názorů čtenářů, kteří si koupili Paradoxii, je dobrej, ale obávám se, že to bude málo lidí - prsty jedné ruky by zřejmě stačily :-)

Jinak z několika zdrojů jsem slyšel, že Lunch je v osobním setkání velmi příjemná bytost!
Díky za názor!

ad Anquetil I. (matero - Mail - WWW)
Tu recenzi jsi opsal někde z obalu té knížky? :-)

ad matero (anquetil - Mail - WWW)
Holčičko, tvou otázku beru jako šprýmovnou otázku, i když zavání urážkou.
Mám vydání Millerovy knihy "Obratník raka" z edice X časopisu Reflex z roku 1991 a žádná recenze tam není. Budeš se muset spokojit s tím, že je to z mé hlavy. Knihy od Henryho Millera jsem četl, když jsi ještě ty nebyla na světě...
Měj sluníčkové léto, to opravdové a ne jen sci-fi. :-)

(matero - Mail - WWW)
Můžu odpovědět stejným způsobem, ale proč, tohle jsem si prošla už s jedním expertem z Brna.
Jenom by mě zajímalo, jak jsi tak přesně zjistil můj věk? :-)
Nejsem si jista, co napsat, aby Tě to neurazilo :-), šlo mi spíš o to, že Tvůj sloh vážně působil jako upoutávka z obalu knížky, případně agitka z 50-tých let :-)))

Děkuji za přání, nápodobně

(Saifo - Mail - WWW)
Ja cetl obratnika v dobe, kdy mi bylo kolem 17-18 a mel sem slabost predevsim pro beatniky. Takze nejaka otevrenost me vubec neprekvapila, ba naopak. Clovek do cteni techto klasik, preci nejde po hlave :)

ad.Saifo (Alézi - Mail - WWW)
V jakém roce jsi to četl? Já mám pocit, že v tom roce 1991 to bylo jeste celkem po hlavě, protoze TYTO knihy tady teprve zacaly vychazet - to nebylo jako dnes, kdy sezenes uplne vsechno a nic nikoho už nemůže překvapit. Teda si myslím. ;-)

ad Kathy Acker (pani marketa - Mail - WWW)
kyklope, promin, ze odpovidam se zpozdenim... nejak jsem to prehledla... bohuzel nyni nemam pristup k ceskym knizkam a nevim, zda by tady ukazky v anglictine k necemu byly (tim nechci podcenovat jazykove znalosti tvych ctenaru). snazila jsem se take neco najit na internetu - v cestine a moc toho neni. pokusim se patrat dal a pripadne ti to poslu na email. myslim, ze acker(ova) za to stoji... vivat zenske spisovatelky!

ad Kathy Acker (pani marketa - Mail - WWW)
kyklope, promin, ze odpovidam se zpozdenim... nejak jsem to prehledla... bohuzel nyni nemam pristup k ceskym knizkam a nevim, zda by tady ukazky v anglictine k necemu byly (tim nechci podcenovat jazykove znalosti tvych ctenaru). snazila jsem se take neco najit na internetu - v cestine a moc toho neni. pokusim se patrat dal a pripadne ti to poslu na email. myslim, ze acker(ova) za to stoji... vivat zenske spisovatelky!

smarja!!! (pani marketa - Mail - WWW)
tak ono se to poslalo! a dokonce dvakrat! omlouvam se, normalne to nedelam, i kdyz, pokud si dobre vzpominam uz se mi to stalo:) nam tady nejak blbne pripojeni... ach jo.

Božský Henry Miller (jean jacques - Mail - WWW)
Není nad spisovatele Henryho Millera. Co žil,to psal a co napsal to zažil.
Jeho myšlenky jsou naprosto originální. Jeho život bez nikláku v kapse,jeho pronikavá inteligence,jeho průkopnictví na poli literatury a neotřesitelná víra stát se velkým spisovatelem je pro mě studnou každodenní inspirace. Nejsilnějším dílem je jednoznačně
Sexus.
Jestli byl někdo něžnej a temnej hajzl pak to byl Henry Miller.

jo, božský... (Laura - Mail - WWW)
S dovolením se zapojím do diskuze.
O tom, že Henry Miller existuje jsem věděla už asi od třinácti. Zhruba do dvaceti jsem se snažila začíst do jeho knih, ale dařilo se mi to velmi sporadicky (většinou to skočilo pouze chvatným vyhledáváním těch nejšťavnatějších pasáží). Obratník raka jsem začínala číst asi pětkrát. Jsem si fakt připadala jako pako, protože jsem si ho pořád v knihovně v rozmezí několika let/měsíců půjčovala a vracela nedočtenej. No.
Dneska je mi 21. Včera jsem skončila na 97 stránce. Je toho ještě hodně předemnou, ale teď už VÍM, že ho dočtu. Millera začínám milovat a chci se naučit francouzky...

Mějte se krásně! :-)

JSEM V TOM:D a nevim,jestli v tom zůstanu... (Karin - Mail - WWW)
Právě jsem asi ve čtvrtině knížky a nevim, co si mám o tom myslet...nedělají zbytečně ze skandálního díla dílo velkolepé? Jasně, chápu, že pokud si někdo dovolil poprvé použít slovo ,,kunda" pětkrát na jedné stránce, musel z toho být zákonitě poprask, ale chybí mi tam něco hlubšího... Nejsme puritán,nijak mě to nepobuřuje, jen mi prostě něco schází...Možná je to tím, že mi je teprve 17 a hledám u knížek něco jiného.

ad.Karin (Kyklop - Mail - WWW)
Jasně. Mě to v roce 1991 bralo, dnes jsem trošku jiný, trošku jinde. To, že Ty jsi tam nenašla nic hlubšího neznamená, že TO tam není, pro někoho jiného určitě ano, ale to je dobře.
V poslední době mě tedy dost chytla kniha, kterou v K.knihovne uvadim vyše - Pavilon číslo 13 od V.Ryčla. To je síla. No a ted mam rozečtenou knihu, téma, o kterém bych si neodvážil říci, že mne baví, ale spíše zajímá - "Sexualizované násilí - zkušenosti žen z koncentračních táborů". K tomu se nedá nic dopsat.
Měj se S ÚSMĚVEM. Čus

ad.jean Jacques + Laura (kyklop - Mail - WWW)
:-)
Jo, vy jste zrovna TI, kteří TO tam našli, jak píšu v odpovědi Karin... :-)

( - Mail - WWW)
Stojí to za hovno, kdybych nemusel tak to ani nedočtu...

(andulka safarova - Mail - WWW)
Možná to není ani tak o erotice jako spíš o absurditě, ze který se potřeboval vypsat, aby ho neschlamstla celýho ... a vypsal se moc dobře, ne? :))

Jiří Kolář (Mark - Mail - WWW)
Prosil bych Vás vážení Kyklopáci o pomoc. Podobné dílo s podobnou tématikou napsal Jiří Kolář člen skupiny 42. (Něco podobného psal i Zábrana.) Nemohu si vzpomenout na název toho díla, znám jen úryvky: Ta měla fraitra jak kovářskou zástěru a píču jako žumpu. Nechtěl bych dostat tolik facek kolik čuráků tam měla na tři dny by zastínily slunce... Kroužila svými ústy tam, kde se pažba odděluje od hlavně.. apod. Prosím rád bych si toto dílo sehnal. Předem moc děkuji


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter