.: Gabriele Amorth - Exorcista vypráví - - Kyklopova knihovna

Již z podtitulu „Zkušenosti z boje proti zlu“ je zřejmé, že tato kniha nebude obsahovat pouze teoretické poznatky k dané problematice, ale bude vycházet z praktických zkušeností exorcismu.
Knihu jsem kupoval v knihkupectví, které se zaměřuje především na duchovní literaturu a náboženské předměty (především katolické). Na obálce knížky je použit výřez z Giottova obrazu „Vyhánění ďáblů z Arezza, umístěného v kostele sv. Františka v Assisi. Démoni na něm mají fyzickou podobu, nejde o pouhé hlasy, bludy...


Kniha uvádí čtenáře stručně a jasně do kontaktu s činností exorcisty. Dává přednost faktům a ukazuje, co exorcista vidí a jak jedná. G. Amorth nedokazuje určité pravdy, teorie, fakta, protože předpokládá, že čtenář této knihy má v těchto věcech zřejmě jasno (myslím tím existenci satana, démonů, fyzické posedlosti atp.).
Úvod patří objasnění počátku boje mezi Kristem a satanem, mezi anděly a démony a svržení na Zem. Třetí kapitola podrobně vysvětluje rozdíl mezi exorcismem a modlitbami za osvobození. Zajímavý je fakt, kdy Amorth píše o spolupráci exorcisty a psychiatra! Je totiž často možné, že postižený člověk není vůbec posedlý, ale „pouze“ psychicky nemocný, nebo naopak opačně. Můžou se vyskytnout i případy, u nichž se projevují psychické potíže a vlivy ďábla současně. Myslím, že taková spolupráce je možná jen v tak silně prokatolické zemi, jakou Itálie je. U nás by to zřejmě možné nebylo. Též mne zaujala část, kde Amorth směruje svou kritiku do řad církve a církevních hodnostářů, protože se o tyto problémy vůbec nestará. „Pokládám za neodpustitelné (což přičítám biskupů), že vyhasla celá pastorace exorcismu. Každá diecéze by měla mít aspoň jednoho exorcistu v katedrále a po jednom na frekventovaných místech... Znám mnoho biskupů, avšak žádného, který by vykonával exorcismus nebo byl tomuto aktu přítomen. Nikdo z nich si totiž tento problém dostatečně neuvědomuje...
Kniha dále popisuje způsoby, jak může démon ovládnout člověk, příznaky posedlosti, jaké postupy je třeba k tomu, aby exorcista rozpoznal druh a intenzitu zla. „Démoni se projevují velice neradi, je třeba je k tomu donutit. Mluví jenom v nejtěžších případech, tj. pouze při skutečné posedlosti. Někdy spontánně žvaní, aby vyrušili exorcistu z nezbytného soustředění a nemuseli odpovídat a otázky, které jim uloží. Při vyptávání je je velmi důležité přidržet se směrnic rituálu: neptat se zbytečně nebo ze zvědavosti. Ptáme se na jméno, zda jsou přítomni další démoni a kolik jich je, kdy a jak vstoupili do těla člověka a kdy odtamtud vyjde... Chování démona má čtyři fáze: 1) před odhalením, 2) chování během exorcismů, 3) chování před vyjitím, 4) po osvobození.
V kapitole „Voda, olej, sůl“ se čtenář seznámí s prostředky, které exorcisté často používají. Nejčastěji jde o exorcizovanou (nebo aspoň svěcenou) vodu, exorcizovaný olej a exorcizovanou sůl, které mají specifické použití. Kapitolu uzavírá příběh, kdy exorcista zapomněl posvětit vodu. „Jednou P.Candido exorcizoval svázaného člověka. Přiblížil se k němu kostelník s kropáčkem a kropenkou plnou vody. Démon ho ihned oslovil: Tou vodou si umyj ksicht! Až poté si kostelník vzpomněl, že naplnil kropenku vodou z kohoutku a zapomněl ji nechat posvětit.“
Poměrně hodně obsáhle autor vykládá o prokletí a jeho různých podobách – černá magie, zlořečení, uřknutí, předmětové prokletí. Na konci knihy Amorth píše, kdo může vyhánět démony, jaké pastorační metody je třeba obnovit, proč je útočení na ďábla pro nekompetentní lidi nebezpečné.
Přestože mám ke katolické církvi (hned po jehovistech) z čistě biblického hlediska největší výhrady, tak z její „dílny“ alespoň občas vycházejí věci k této problematice. Naopak církve protestantského směru se tváří, že posedlost snad vůbec neexistuje, přestože o ni jejich věrouka samozřejmě také pojednává.

Kniha má 140 stran A6, Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v roce 2000, cena 129,-Kč.

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter