.: Stanislav Zámečník – To bylo Dachau - - Kyklopova knihovna

Tak zřejmě dle názvu je již jasné o čem tato kniha je. Zámečník zde velice pečlivě vypráví o koncentračním táboře Dachau, který se nachází asi 15km od německého Mnichova u obce Dachau. Snad všichni víme k čemu KT sloužily a co se tam dělo, mnohdy se však raději o to ani nechceme zajímat, protože takové sondy do minulosti nás děsí.

Zámečníková kniha není jen „pouhým“ osobním vyprávěním a o KT Dachau, kde on přežil kruté 4 roky, ale i přes hrůzné téma skvěle a čtivě napsaná historická studie. Zámečník totiž po válce vystudoval FFUK a pracoval jako historik zabývající se podrobně právě KT Dachau. Komunistický režim jej však odstranil na vedlejší kolej a svou profesi nesměl vykonávat, takže ve své činnosti mohl pokračovat jen díky pomoci mnoha odvážných lidí, kteří mu na cizí jména poskytovali materiály a informace k dané problematice, zajistili mu vstup do historických archívů, i když to znamenalo riziko i pro ně.
Celá kniha je rozdělena do tří hlavních částí (časových období). Dále se dělí na kapitoly a mnoho dalších podkapitol. Např. velkou kapitolou jsou „Lékařské pokusy na vězních“, která obsahuje 13 podkapitol věnovaných podrobně jednotlivým pokusům: Výzkum rakoviny, Soukromé pokusy, Výškové pokusy, Podchlazovací pokusy, Pití mořské vody…


První časové období se podrobně zabývá politickou situací v Německu začátkem 30. let 20. století a nástupem nacionálně-socialistického režimu, propagandou a vznikem prvních koncentračních táborů v Německu, které z počátku sloužily k eliminaci nepřátel režimu – tedy komunistů, socialistů, demokratů, ale také homosexuálů, žebráků, kriminálníků, ale postupně už i židů. Po začátku války samozřejmě začali do KT přijíždět vězni z okupovaných území a zajatci.
Už před válkou v KT Dachau byla nasazena laťka brutality a ponižování tak vysoko, že desítky a desítky vězňů raději páchalo sebevraždy, než aby dále snášeli ustavičnou šikanu.

Pokud si člověk neucpal uši, slyšel údery. Křičet týraní nemohli, protože měli ovinutou pokrývku kolem hlavy. Ať člověk chtěl nebo ne, počítal pleskající údery. Mnozí byli v těchto dnech zavražděni. Tloukli většinou čtyři nebo pět esesmanů. Tloukli, dokud se neunavili nebo dokud oběť nezemřela.

… Amuschel, jemuž potrhali střeva proudem vody do konečníku, zemřel krátce po příchodu…

Dne 19. června 1933 použil Wackerle trestnou práci jako kolektivní trest. Opilý esesman nakreslil na zeď kantýny pěticípou hvězdu. Když se nikdo nepřiznal, poslal do štěrkovny pracovní komanda…, museli se vysvléci do půl těla a vražedným tempem házet štěrk tam a zpět. Popoháněla je početná skupina esesmanů vyzbrojená býkovci a kořeny stromů. Nastala neslýchaná řežba. Vězně Martina Stiebla donutil Kompaniefuhrer Kantschuster, aby si lehl naznak, a vstrčil mu do úst ropuchu…. Tortura pokračovala do deseti večer. Že hvězdu nakreslil esesman, se zjistilo dodatečně.

Hrůzný režim v Dachau byl dáván jako příklad při vzniku dalších KT. Při vší hrůze však dokázalo vedení KT Dachau vést skvělou propagandu a kritikům a návštěvníkům mezinárodních organizací jako je Červený kříž, ukázali jen to co potřebovali – tzv. Potěmkinovu vesnici – část tábora, kde vězni hráli společenské hry, četli, jídelnu s bohatou stravou, skvělé vybavené ubikace atp. Pravá skutečnost zůstala skryta.
V KT Dachau v porovnání s jinými KT nezemřel tak velký počet lidí, odhaduje se, že „jen“ asi 75.000. Jen je samozřejmě v uvozovkách, i přesto je to děsné číslo obětí, ale v porovnání s milionem až 1200000 mrtvými v Osvětimi to vypadá jako nepoměr. V tomto porovnání se zdá, že Dachau nebyla taková hrůza. Ale opak je pravdou. KT Dachau byl trestní a pracovní tábor, kde se pracovalo až do úplného vyčerpání a smrti za šílených podmínek (minimální strava, žádná hygiena, po práci ještě práce na ubikacích a neustálé několikahodinové apely v jakémkoliv počasí), neustále se za maličkosti trestalo, mučilo, ponižovalo a vraždilo jak se esesmanům zlíbilo. Osvětim byl tábor likvidační.
Zámečník vyprávění doplňuje o různá fakta – datumy, jména, počty vězněných i mrtvých, tabulky, cituje vězně, esesmany či z táborového řádu. Vzpomínky jsou zpřesňovány daty získaných právě ze studia historických archívů o KT Dachau. Vyprávění je tak maximálně osobní, ale zároveň věrohodné, ale v každém případě šokující či „šílené“.


V druhém časovém období s názvem „Období vojenských úspěchů 1939-1941“, zachycuje Zámečník změny, které nastaly po vypuknutí války. Došlo ještě k větší svrchovanosti SS nad životy vězňů, pobyt se stal časově neomezeným, s propouštěním se přestalo počítat. Díky válce docházelo k přeplňování KT a transportům mezi tábory. Práce se stala nástrojem záhuby. Nejhorší to měla komanda ve štěrkovně a na plantáži. Zabíjení se stalo hlavním smyslem zneuctěné práce. Rakouský vězeň napsal: “Pracovní oddíl, který se zabýval zemními pracemi, byl tak popoháněn, že zoufalí, hroutící se lidé ve skupinách překračovali řetěz stráží, aby se nechali zastřelit. Ti, kteří už nebyli schopni chůze, lezli po čtyřech a palba SS je vysvobodila z utrpení (…) U kapří sádky, drželi vězně zezadu za zvednuté nohy s hlavou ponořenou ve vodě, dokud se neutopil.“
Ale i v těchto podmínkách byl prostor pro hrdinství: „Nejvyšší vězeňskou funkci – „arbeitsfeldvébla“ – vykonával komunista Josef Zauner, který si získal sympatie, když statečně vydržel uvítací výprask. Svým vojenským vystupováním získal respekt i u SS a dovedl toho využít ve prospěch vězňů.“

Pisatel pokračuje podrobným popisem „byrokracií ukrutnosti“ – různými tresty a procedurou trestního řízení. Je to už na čtenáře v necelé půlce knihy docela moc – samé násilí, týrání, vraždění, smrt, a opět a jen a pouze násilí, týrání, vraždění, smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, týrání – smrt, mrtvoly, smrt, mrtvoly, smrt, smrt, mrtvoly, smrt, smrt, mrtvoly, smrt, mrtvoly, mrtvoly, mrtvoly, mrtvoly, mrtvoly…

Zajímavou kapitolou je „Duchovní v Dachau“, kde je z počátku probírán vztah Hitlera a fašistického režimu ke katolické církvi i evangelíkům. Evangeličtí duchovní, protože nebyli pod záštitou Vatikánu, dostávali od začátku „sodu“. Po vzniku války však začali do KT putovat duchovní z obsazených zemí a především polští duchovní byli vystaveni mimořádným ukrutnostem SS. Po opětovné intervenci Vatikánu a Německých biskupů se podmínky na čas zlepšily – měli lehčí práci, dostali breviáře, měli samostatné ubikace, dostali více chleba, lepší jídlo a dokonce trochu vína a piva, dvakrát týdně se mohli koupat atp. Ale esesmanům se to nelíbilo a snažili se je urážet a dělat z toho frašku, u svatého přijímání nařizovali: „Vychlastat, sežrat a končit.“ Výhody však brzo skončily a s duchovními (mimo německých) se začalo jednat opět s jako ostatními vězni, možná ještě hůře. Z celkového počtu 2720 duchovních v KT Dachau zahynulo 1034, to je 38%, především polských, ale i Čechů, Litevců…


Ve třetím časovém období s názvem „Nasazení vězňů do válečné výroby 1939-1941“, popisuje autor změny ve válečných událostech ve 2 sv.válce a jejich vliv na život v KT.
Německá armáda přišla o velké množství techniky a tu bylo třeba nahradit, velkou a levnou pracovní silou byli vězni v KT – „pracovní nasazení vězňů mělo být v plném smyslu tohoto slova vyčerpávající, aby bylo dosaženo nejvyššího výkonu a pracovní doba nesměla být ničím omezována. Vše co by vězně odvádělo vězně od práce, jako apely a přestávky k jídlu, mělo být zkráceno na minimum.“ Práce vězňů pro válku měla být vyčerpávající a vražedná, vysílení a hynoucí vězni měli být nahrazováni stále novými. Himmler pochopil, že „mimoekonomická“ stimulace nestačí a je potřeba najít jinou účinnou motivaci. Proto nechal zřídit nevěstince a malé úkolové mzdy, které by pilným vězňům umožnily jejich návštěvu.
KT dostávaly rozkazy zakazující šikanu a tělesné tresty měly být používány jen jako krajní prostředek, trest vyvěšení, který způsoboval pracovní neschopnost, byl zakázán. Vězni začali dostávat jako přísun vitamínů syrovou cibuli a česnek. V Mauthausenu na vězních zkoušeli stravitelnost Biotinu, což byl výrobek z papírenského odpadu obsahující bílkoviny!

Změny v KT Dachau byla dle Zámečníka postupně dost velká: „Jedenáctihodinová pracovní doba se lépe snášela než krutý teror, šikany a dlouhé apely (…) Odpadly šikany s úklidem, stlaním, drhnutím podlahy. I když se pracovalo také v sobotu odpoledne a v neděli dopoledne, bylo volného času víc než v minulosti. Nejvýraznější změnou k lepšímu byly zásilky potravin (…) Díky solidaritě se zlepšila situace i těch, kterým zásilky nepřicházely. (…) Bujel výměnný obchod a kdo měl dostatek potravin, mohl získat všechno, včetně dobrého pracovního komanda.

Velkou kapitolou této třetí části je kapitola „Lékařské pokusy na vězních“, kde autor docela dost podrobně popisuje výzkum rakoviny, malarickou soukromou stanici, výškové a podchlazovací pokusy (pro letecký vojenský výzkum), punkci jater, sulfonamidové a biochemické pokusy, pití mořské vody aj.

Kniha je doplněna o fotografie, které souvisí s autorovým vyprávěním: fotografie různých baráků v KT Dachau, pracovních komand, esesmanů, vězňů, sebevražd vězňů na koupelně, z pokusů na vězních, nemohou chybět nejděsivější fotografie, které jsou všeobecně známé – hromady lidských vyzáblých těl na vozech, vagonech, před budovami. Nic než hrůza a děs.

Ke konci knihy se lze dočíst o odboji a solidaritě v KT Dachau. Jakýkoliv náznak sabotáže, odporu a odboje byl trestán mučením a popravou. Koncem války se vypravovaly různé transporty smrti, zde autor popisuje hrůzný vlak mrtvých z Buchenwaldu, který koncem války dorazil do Dachau. K samému závěru je popisováno osvobození KT Dachau, odzbrojování esesmanů americkými vojáky, působení vězeňského výboru, ale také obavy Poláků (i Rusů) se vrátit do své vlasti, kde vládl Sovětský svaz.
Poslední kapitolou je „Mrtví z Dachau“, kde Zámečník dohledává různé zdroje a události, aby alespoň přibližně udělal součet obětí KT Dachau. Ale přesný součet není zatím možný, protože výzkum je nyní již velmi obtížný a drtivá podkladů je soustředěná v archivu ITS v Arolsenu, který dosud není zpřístupněn badatelům.


Když mě nějaká kniha začne skutečně bavit, tak jsem schopen ji přečíst v několika málo dnech a nocích. Ale tady to nešlo! Pět – šest – sedm stránek a dost! Víc nešlo. Bylo to intenzivní a deprimující. Obtížnost byla nejen v mnoha datech, jménech, lidech, funkcích, údajích, ale především díky bludnému kruhu násilí a smrti. Jsem zvyklý ze zaměstnání na spisy, kde jsou popisovány činy (znásilňování, zneužívání, vraždy, násilí) našich pacientů, ale v případě této knihy, která vzpomíná na 60 let staré události, to bylo přesto mnohem intenzivnější!


Kniha má 402 stran, vydalo nakladatelství Paseka v roce 2003, cena 299,-Kč.


linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

jo..jo (point... - Mail - WWW)
...zajimave i kdyz smutne cteni,skoda ze neco neexistuje v internet.podobe.Dik za info.

(katka - Mail - WWW)
Přesně-pár stránek denně a dost...nejhorší na tom je, že jsou to fakta:(

(Holo - Mail - WWW)
Tak to je dobře napsaný článek.

(T.Z. - Mail - WWW)
Souhlas. Jestli vas tato problematika zajima, doporucuju KT Dachau navstivit. Je tam zbudovano celkem slusne muzeum.


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter