.: Forrest Carter – Odvedu vás do Sierry Madre - - Kyklopova knihovna

Bílý muž spálil jejich zem, znásilnil jejich ženy a vyvraždil jejich děti.
Učinil z nich národ otroků a těm, které nedokázal pokořit, slíbil smrt.
Apačové měli jedinou naději: POMSTU.

Z roztříštěných zbytků apačských kmenů povstal muž,
který se díky své prohnanosti, dravosti a válečné genialitě
stal jejich vůdce v poslední tragické bitvě o přežití.

Apačové mu dali své paže, sílu a absolutní oddanost.
Bílý muž mu dal jeho jméno: GERONIMO!


Tak tuto knihu mi půjčil starší brácha, že je to docela nářez a musím ji přečíst. Cestou v autobuse a krátce doma jsem přečetl prvních šedesát stran, ale druhý den (noc) jsem ji prostě nemohl pustit z ruky a celou ji na jeden zátah přečetl. I když o dobývání Západu člověk už něco ví, tak přesto mě tato kniha úplně dostala – myslel jsem na ni celý následující týden a ještě dnes se k ni vracím.

Pokud není člověk rasista a nekouká na barvu kůže, tak prostě při čtení musí být na straně Geronima a jeho indiánů. Důležité je si uvědomit, že kniha vypráví o skutečných lidech a o skutečných událostech, o kterých se lze dočíst v odborné literatuře (např. Poslední indiánské války od Josefa Opatrného). Pokud čtenář začne dýchat s hrdinou této knihy, tak musí stejně plakat, stejně zoufat, stejně nenávidět, stejně se mstít a stejně vraždit nepřátele.

Vyprávění začíná v době, kdy už drtivá většina Apačů žila v nelidských podmínkách. Uzavírali smlouvy a zjišťovali, že – podle zákona bílých – nejsou lidmi. Nemohli se stát občany, nemohli vlastnit majetek, nemohli žít v údolích, které milovali, ale museli žít na poušti a čekat na příděly potravy, které byly až na hranici hladu. Apačové slábli a umírali. Tábor v poušti sloužil jako vyhlazovací pec. Generál Sherman rád prohlašoval: „Čím více jich letos pobijeme, tím méně jich budeme muset pobít příští rok“. Za skalpy Apačů – včetně dětí a žen – byla vypsána finanční odměna. Většina Apačů rezignovala, ale byl tady ještě Geronimo – Válečný šaman – jenž obcházel tyto tábory, promlouval k bojovníkům a získával je na svou stranu. Pak přepadával a mstil se, jednou udeřil na Mexičany, podruhé na modré kabáty. Geronimo nezabíjel pro půdu, pro peníze, pro zlato, pro zábavu, ale pouze z jednoho důvodu, aby přežil on a jeho národ. Nejen pro přežití těla, ale také ducha, mysli.

Vyprávění se po nějaké době vrací o mnoho let zpět – k dětství a mládí Geronima, kdy se ještě jmenoval Gokhlayeha což znamenalo: Ten-který-zívá. Pohodička dětských indiánských her, pozorování a učení od starších bojovníků, první válečné výpravy, prokazování vlastních schopností, odvahy. Zkušení bojovníci a náčelník si všimli, že Gokhlayeha má možná znaky Toho, o kterých se mluví ve starých bájích – Toho, kterého obdarovala Mocnost zvláštními schopnostmi. Gokhlayeh předpovídal nepředpovidatelné, viděl vpřed, rozmlouval s větrem a Mocnost stála při něm – měl všechny znaky Válečného šamana. Našel si mezi indiánkami ženu, kterou neskutečně miloval – Alope. S ní měl syna a dvě dcery. Krátké, ale nejkrásnější období života vystřídalo nejkrutější období, které Gokhlayeh zatím nepoznal a rázem mu změnilo celý život.

Muži odjeli z tábora vyměňovat do okolí zvěřinu a kůže za látky, železné náčiní a nože. Mezitím jejich vesnici obklíčili mexičtí vojáci a snažili se bezdůvodně pobít vše živé.
Stáli v dlouhé řadě a tasené šavle se jim leskly, byli vousatí a zubili se, jako by chystali velkou legraci. Vzápětí naplnil vzduch divoký jek žen a dětí. Řada vojáků odpověděla řevem a řítila se do rokle mezi Apače... Alope prachem viděla Talu, jak utíká od potoka a buclaté nožky se mu zvedají. Za ním běžela Leta, padla, znovu vstala. Leta plakala, pěstičkami si utírala oči. Tala neplakal. V jeho malém kulatém obličejíčku se zračilo zarputilé odhodlání. Jako Gokhlayeh, pomyslela si bázlivě Alope. Zahlédla dalšího vojáka. „Utíkej, Talo, utíkej!“ zaječela Alope. Voják prudce mávl šavlí a Talovi odlétla hlava od těla. Bezhlavé tělíčko udělalo ještě krok k matce. Další. Buclaté paže sebou trhly, zamávaly. Padl blízko ní. Alope necítila vojáka na sobě ani v sobě, ba ani zuby, které ji kousaly do ňader a tváře. Znovu se pokusila dosáhnout na nemluvně... Jeden z Mexičanů se sklonil, dítě zvedl a skoro něžně pohoupal. Nemluvně přestalo kvílet. Malé knoflíčky očí se rozevřely v úžasu. Voják křikl na druhého a uzavřeli sázku. Vyhodili dítě do vzduchu. Druhý voják napřáhl kopí, až se dlouhý hrot zaleskl na slunci, a pod ním se zatřepotal kousek červené látky. Oči se jí zakalily, viděla krátké ručky, jak se vzduchem komíhají výš a výš. Teď už nemluvně padalo a černé oči se mu rozšířily úlekem. Mělo otevřená ústa, vítr a výška mu braly dech. Kopí vyrazilo vzhůru, mrštné jako had, setkalo se s padajícím tělem a probodlo bříško. Tvář nemluvněte ztuhla hrůzou.
Alope přestala vnímat. Už neviděla nemluvně, zmítající se na násadě oštěpu, ani Letu s břichem rozseknutým šavlí, jak se k ní plazí po zemi. Necítila nůž, který jí odřezával drobná ňadra, a nedusila se, když jí cpali do úst vlastní prsy. Zemřela na kopí spolu s nemluvnětem.
Když se Bedonkoheové (kmen Apačů) vrátili, našli ženy a děti, kterým se poštěstilo uniknout. Každý z bojovníků o někoho z rodiny přišel. Gokhlayeh přišel o všechny.
Gokhlayeh nejdříve uviděl rozpolcené tělo své matky. Skelné oči měla obrácené k nebi. Poblíž ležela krvavá koule masa, která bývala nejmladším dítětem. Zrakem sledoval Letinu temnou stopu až k místu, kde dosáhla na nohu Alopě. Vedle ní se choulilo bezhlavé Talovo tělo, rovněž hledající útěchu u matky. Alope se jednou rukou natahovala po nemluvněti. Byla pryč. Alope byla pryč. Všichni byli pryč. Klopýtal mezi těly a díval se na ně, vrávoral pryč a znovu se vracel v bludném kruhu. Nedotkl se jich. Pak ho posedla touha zničit, smazat všechno, co mohl najít. Zapálil své i matčino týpí a naházel všechno do ohně. Živil oheň, aby neuhasl. Našel Talův maličký luk, Letinu panenku z jelenice. Hodil je do plamenů a po čtyřech lezl po zemi a hledal dál. Usedl, strhl z nohou mokasíny, které mu šila Alope, a hodil je do ohně... Podíval se prázdným pohledem na lidi poblíž, otočil se a šel pryč. Neohlédl se za svou rodinou, ani se nepokusil je pohřbít...
Gokhlayeh šel daleko a na konci rokle naplněné pachem krve a sténáním umírajících k němu jasně promluvila Mocnost. Tak Gokhlayeh s jistotou poznal, že má Poslání. Tam s rodinou zemřel i Gokhlayeh. Z popela smrti vzešel duch provázený takovým plamenem ukrutnosti, že celé severní Mexiko a jihozápad Spojených států musejí litovat.

Jak dostal Gokhlayeh jméno Geronimo? S ostatními kmeny Apačů – Bedonkoheů, Nedniů a Čokenů – se dohodl na válečné stezce, vymyslel léčku a jejím smyslem bylo zničení městečka Kaskiyehu, kde byli mexičtí vojáci, kteří vyvraždili jejich rodiny. V den, kdy Kaskiyeh slavil svátek svého patrona – svatého Jeronýma, španělsky Santo Gerónimo a městečko bylo otevřené, přišel Gokhlayeh přímo do středu oslav. Dav si z něho dělal srandu a hulákal na něj: „Podívejte, Santo Gerónimo!“. Gokhlayeh vytáhl luk a před šokovaným davem v pohodičce zavraždil kněze (mimochodem to byl taky pěknej šmejd). Usmál se, uklonil a vlídně řekl: „Adiós!“. Otočil se zády a lehce odklusal do pouště. Když se fascinovaný a šokovaný dav probral, vojáci sebrali zbraně a uháněli za Apačem. Ten zatím sprintoval co nejdále. Když jej vojáci téměř dohnali, tak z pouště začala vstávat jedna postava za druhou a všechny vojáky v kruhu obklíčili. Nastala neskutečná řežba... Když se oblak prachu usadil, tak se po zemi válela znetvořená těla vojáků, zkrvavená a bez hlav. Hněvu Apačů nezůstalo ušetřeno ani městečko a jeho obyvatelé. Jen málo jich přežilo. Tehdy se z Gokhlayeha stal GERONIMO!

V knize je pak popsáno několik dalších bitev, které Geronimo díky geniální strategii vyhrál, i když jeho Apačové měli vždy mnohem horší vybavení a stáli proti silnějšímu nepříteli. Geronimo často měl vidění a rozmlouval s Mocností. Zajímavé je, když prosí Mocnost o přežití ženy jednoho náčelníka, nebo když je se třemi spolubojovníky v noci obklíčen v roklině. Zpěvem Písně smrti přivolá písečnou bouři, pod jejíž pláštěm se jim podaří z obklíčení uniknout. Ve svých válečných výpravách indiáni pronikali velice hluboko na území svých nepřátel a zcela překvapené je decimovali. Úžasná je scéna, kdy Mexičané unesou dvě indiánky do pevnosti. Apačové se je rozhodnou osvobodit lstí. Přepadnou karavanu se zbraněmi, někteří z nich se převlečou do uniforem nepravidelných mexických složek s velkými sombéry a zbytek kmene (i ženy) přivedou do pevnosti jako zajatce. Tam „zajatci“ nečekaně vytáhnou z pod halen desítky střelných zbraní a rozpoutají masakr, jehož výsledkem je osvobození dvou indiánek a zničení celé pevnosti.
Takto to šlo mnoho a mnoho let, válka proti Apačům se později stala válkou proti Geronimovi, který mezitím přišel opět o celou svou novou rodinu (žena, děti). Jsou popisovány momenty, kdy indiáni – kromě Geronima – se důvěřivě vydávali podepisovat mírové smlouvy a místo podpisu jim je sejmuta hlava. Samozřejmě, že i mezi americkými vojáky byli velitelé, kteří chtěli skutečně dospět k míru a s indiány to mysleli dobře. Ale většinou jejich dobré úmysly zhatili vyšší šmejdi – šlo o politiku, pozemky, peníze...
Proč se kniha jmenuje „Odvedu vás do Sierry Madre“? Protože v dobách, kdy už téměř všichni indiáni byli v rezervacích, obcházel Geronimo tyto tábory a v noci odváděl desítky a desítky mužů, žen, dětí i starců, kterým slíbil po dlouhé cestě svobodný život. Svobodu v pohoří Sierra Madre, kde měli dostatek všeho a byli relativně v bezpečí, protože tam měli možnosti úkrytů. Je známé, že bojovníci byli schopni za den překonat poklusem i 150 km! Geronimo k podobným výkonům nutil i ostatní. Dvaasedmdesát hodin běhu a chůze s minimem odpočinku. Během běhu stačili bojovníci ještě „zametat“ stopy, staří, kteří už nestačili a byli připraveni na cestu do „jiného světa“, ve výhodných pozicích pronásledovatele zdržovali na mnoho hodin. Mezitím Geronimo své indiány dovedl do Sierry Madre, kde se usadili v rokli, která byla „rájem“, a kterou nemohli pronásledovatele objevit. Samozřejmě, že Geronimo s nimi nezůstal a pokračoval ve svém fanatickém boji.
A jak to dopadlo? Bylo jasné, že situace je neudržitelná a hrozilo, že armáda Spojených států pošle tisíce a tisíce vojáků, aby podrobně pročesala celá území a zabila všechny indiány, kteří ještě někde přežívali. Tím by mohlo být ohroženo místo, kam odvedl Geronimo svůj lid. Proto se rozhodl vzdát se! To bylo neuvěřitelné. Psal se datum 4. září 1886. Geronimo přišel i o svou třetí ženu, ale dvě děti z jejich vztahu – holčička Tozey a chlapeček Chappa – přežili. I když později zemřeli v zajetí. Apače odvezli do floridských a alabamských věznic. Třetina z nich vlhké a bažinaté podnebí nepřežila. Děti odvezli úředníci na převýchovu do Pensylvánie – téměř polovina jich zemřela. Komanče a Kajovy, tradiční nepřátelé Apačů, dojalo nelidské zacházení s Apači a nabídli jim část svého území. To se na konec stalo a Apače převezli do Fort Sillu v Oklahomě. Tam jim byli přiděleny farmy a Apačové správce překvapili svou pílí a houževnatostí. Stále se však chtěli vrátit na milovaný Jihozápad. Teprve 4. dubna 1913 jim úřady povolili odejít do rezervace Mescalero v Novém Mexiku. V Oklahomě jich zůstalo jenom pár.
A co Geronimo? Nejprve ho chtěli popravit, ale pak mu trest smrti odvolali. Po celou dobu zajetí se nepoddajný Geronimo odmítal „nechat převychovat“. Většina jeho dalších manželek a dětí zemřela ve vězení. Jednu ženu se mu podařilo rozvodem zachránit. Ona se s dětmi vrátila do Nového Mexika a z těchto dvou dětí, Roberta a Leny, pocházejí jediní Geronimovi potomci, kteří dnes žijí v novomexickém Mescaleru.
Geronimo uměl tvrdě pracovat, úsporně nakupovat a smlouvat, ale chamtivý nebyl, stále svůj národ podporoval. Předváděli ho na veletržních výstavách a revuálních představeních o Divokém západě, pokaždé se strážemi, občas měl nasazeny řetězy. Geronimo zemřel 17. února 1909 ve Fort Sillu. Někteří prohlašují, že odešel do Údolí vysoko v Madre. Pravdou však je, že Geronimo se nikdy nikomu nevzdal. Ani smrti.

V roce 1913 se svěřill Pancho Villa generálu H. Scottovi, že ví o „divokých“ Apačích v Sieře Madre....


Forrest Carter, Odvedu vás do Sierry Madre, nakladatelství Synergie, 1996, 233 stran, cena 198,-Kč. Nyní vyšla kniha znovu – doporučuji si ji pořídit!

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

jo.. (point.. - Mail - WWW)
..tuhle knizku jsem cetl,neco podobneho je i titul..Me srdce pohrbete u Wounded Knee.

(fall - Mail - WWW)
Četl jsem ji a je to působivá kniha.

jo jo (medvidek - Mail - WWW)
TO je nahoidou moooc dobra knizka...jedna z mala nefantasy knih kterou sem taky precet na jeden zatah...

(Marysa - Mail - WWW)
Jo tuhle knihu taky doporucuju, je opravdu vynikajici. Dobra je od F. Cartera taky Skola maleho stromu. O vychove indianskeho chlapce. Taky skvely.

add.Marysa (Alézi - Mail - WWW)
Tak Skolu maleho stromu mam take... :-)

(Honza512 - Mail - WWW)
K tehle knizce jsem se dostal az pote co jsme podle ni hrali na tabore celotaborovku, fakt me moc chytla, a hlasne je super ze je to vice mene podle skutecnosti!!!

ad.Honza 512 (Kyklop - Mail - WWW)
Tak to mne podrž! Jak vypadá celotaborova hra podle takoveto knihy?!! :-)
A musim rict, ze tahle kniha me fakt dostala - kdyz se Geronimo vrati s ostatnimi domu a najde zenu, deti... tak to jsem si pozoufal a taky citil tu nenavist...
Mej se fajn!

(Eva - Mail - WWW)
Já tu knížku taky četla až po celotáborovce... Naše vedoucí nám četla ůryvky před spaním... Samozřejmě ty mírumilovnější..... Je to skvělá kniha a pořád o ní musím přemýšlet...

Evo, (Kyklop - Mail - WWW)
já po přečtení musel na Geronima myslet v kuse snad celý týden...

(Baraka - Mail - WWW)
Obě ty knihy jsou supr Škola.... i Sierra ... doporučuju:)

Odvedu Vás do Sierry Madre (Ďurana - Mail - WWW)
Chcel by som kúpiť túto knihu

ad.Ďurana (Kyklop - Mail - WWW)
Chápu, ale svou neprodám - patří mezi mé nejoblíbenější a stále působivé... Snad pochodíte jinde.

hledam adekvatni estranky kde prectu celehoFC VYCHOVA MALEHO STROMU (janča - Mail - WWW)
ale mam jen mobil a neumim tak anglicky abych to precetla volne na google ebooks.muzu vas pozadat o tip v cestine.Na jitrni zemi jso jen ukazky.janča


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter