.: Jana Klusáková - Rok s Kokoliou - - Kyklopova knihovna

Minulý týden jsem hledal texty k plánovanému příspěvku a díky tomu jsem se dočetl, že Jana Klusáková po letech opět knižně rozmlouvala. Tentokrát s Vladimírem Kokoliou.

Kniha Rok s KokoliouDruhý den jsem spěchal do knihkupectví, abych si udělal radost. Nic. Zklamán kopu do ležícího listí. Další důvod k cestě do Prahy. Hned v nejbližším knihkupectví jsem úspěšný (poslední kus). Lavička na pěší zóně. První otázky, první stránky. Po třech dnech dočítám (už doma – ve vaně :-) Jistě, že by se těch 180 stran dalo přečíst v jednom kuse, ale sledovat Vladimíra Kokoliu není zrovna snadné, takže raději po menších částech.

O malování a výtvarném umění toho moc nevím, takže jméno Kokolia jsem prvně zaregistroval díky jeho působení v kapele E, kde neskutečným způsobem ze sebe dostával své neskutečné texty. Až o něco později jsem v jedné galerii viděl jeho „Myši“. Možná je to blbý, ale i dnes mám blíže k jeho textům než k jeho obrazům, ale jedno je jasné, je mi sympatický jako člověk a proto jsem tu knihu „musel“ mít. Janu Klusákovou znám z Radiožurnálu – mám rád její pořady, také její knižní rozhovory malíř Vladimír Kokolia Na doraz, ale především její hlas. Kokolia a Klusáková – dva dobré důvody pro přečtení této knihy.

Jak název knihy napovídá, tak autorka s malířem Kokoliou rozmlouvala celý jeden rok. Osmnáct setkání, osmnáct kapitol. Některá setkání se konala u autorky v rozhlase, ale většinou se scházeli v pražské oboře Hvězda, kde sedávali na lavičce a rozmlouvali o všem možném.

Otázka první a zásadní: Nač se nesmím ptát aneb kam až jste ochoten mne pustit?
Ptejte se na cokoliv. A já odpovím jakkoliv.
Proč jste souhlasil strávit se mnou, výtvarným laikem, několik hodin v rozhovorech s nejistým výsledkem?
Líbí se mi váš hlas. Znám ho z televizního pořadu, Radiožurnál neposlouchám. V tom hlase bylo něco zdravě cynického, jen aby se neprovalila vroucnost. Říkal jsem si, že jste „normální“. To asi musím vysvětlit; přídavné jméno „normální“ vnímám jako superlativ. Být takhle normální moc normální není. Vlastně jen o pár lidech můžu říct, že si neubírají ani nepřidávají, že jsou ve svém čase. Že neutíkají z tohohle bordelu.
Kam neutíkají?
Neutíkají z téhle chvíle. Nevím kam, prostě jinam. Do lepšího světa, aby z nich byli „lepší lidi.“ Ti kvůli tomu odkládají normální život jako něco trapného a provizorního. Jejich provizorium je ale na věčnost.

_____

Začal jste se díky tajči pohybovat jinak než dřív?
Lidi mi vždycky říkali, že chodím jako vopice. Začal jsem se učit chodit jiným způsobem a snad jsem se už trochu napravil.
Váš mistr kritizoval vaši chůzi?
Mistr ne, ale jednou do Prahy přijel tibetský láma. Šli jsme parkem, láma mě třískl do zad a řekl: Nehrb se. Narovnal jsem se a rozsvítilo se mi. Byl to ovšem úplně normální člověk.
Mě dloubala mezi lopatky maminka v tanečních, syčíc totéž, ale příliv energie se namouduši nekonal.
O osvícení mluvím ironicky. Otravují mě řeči o nergiích a podobně, to bychom se za chvíli začali bavit o UFO.
Existují?
Kdo – ufoni?
Ano.
(VK dlouho mlčí.) No tak…
Ano, nebo ne?
Samozřejmě, existujou.

_____

Řekněte o téhle své babičce něco víc.
… Já jsem si její svatosti všiml až daleko později, několik měsíců před její smrtí: jako by si svou nezměrnou pracovitostí konečně vymodlila klid v srdci. Měla v sobě světlo. Několikrát jsem ji tehdy namaloval, po vojně pak ještě dvakrát zpaměti.

Vladimír Kokolia – Babička a taťka (1981)

Dokáže vás dojmout pohled na něco v přírodě?
Nejvíc mě dojme (jako teď tady v parku), když uvidím naráz barvu toho všeho. Na jednotlivých barvách nezáleží, lokální barvy jsou nahraditelné – důležitá je BAREVNOST: všechny přítomné barvy se dohromady vyklenou v nadbarvu, superbarvu, která nemá jméno, je směsicí něčeho prchavého i věčného, a to mě dojímá. Zato neumím řádně registrovat detaily, že bych si všiml, že támhle roste bledule, to ne. Ani bych nevěděl, že máte modré oči, kdybych to někde nečetl. Modré oči mě neodjímají.
Vnímáte barvy hodně jinak než obyčejní smrtelníci?
Vyzní to asi zpychle, ale vnímám je jinak – můžu ovšem srovnávat jen s tím, jak jsem je vnímal kdysi, a nemůžu vědět, jestli je na tom většina lidí stejně. Zrak mám čím dál horší, ale paradoxně vidím líp. Barvy a také prostor, proporce a všechny možné vztahy vidím s velkou naléhavostí, plné významů, a nemusím k tomu mít sokolí oko ani podpůrné látky. Někdy je toho až moc. Oproti „normálním lidem“ malíř nejenže vidí, ale musí i trochu vidět, jak vidí, musí vidět i samotný pohled.
Pamatuju si moment, kdy jsem si všiml celkové barvy světla. Bylo mi patnáct nebo šestnáct, vyšel jsem v Uherském Hradišti na kopec Rochus malovat jarní sad a najednou jsem žasnul, že na Slovácku je slunko úplně jiné než u nás, v Boskovické brázdě. Časem se mi podařilo uvidět všechny barvy najednou, tu barevnost, jak jsem o ní teď mluvil. Barevnost je tao barvy. Vidím to i u svých studentů, že moment, kdy si místo barev všimnou toho, co je za barvami, je pro ně přelomový. A někteří to neuvidí nikdy.
Jsou barvy, které máte radši než jiné?
(VK dlouho mlčí a zjevně trpí.)
To je základní rozdíl mezi námi dvěma: kladu krátké a konkrétní otázky, Netrapte se – vaše nejednoznačné odpovědi jistě zaujmou eventuální čtenáře stejně, jako v tuhle chvíli zajímají mne.
Krátce a jasně bych to dokázal říct, kdybychom si psali. Barva je úžasně živá, proměnlivá věc a neustále teče. Přináší rozkoš hudebního typu z plynoucích souvislostí a hudebníka se taky nezeptáte, jestli má radši tón cé, nebo dé.

Vladimír Kokolia – Bezy (2003)

Vladimír Kokolia – Pod eskalátorem (1981)

Co konkrétně neumíte – neumíte namalovat to, co si umíte představit?
Já umím všechno. Namaluji, co chci (klidně to říkám takhle sebevědomě). Ale pak tam chci navíc ještě něco, posunout to v prostoru o píď, o milimetr, nebo o kilometr, a to najednou nejde. Nemůžu se nutit. Co jsem dospělý, nikdy jsem nedělal nic, co bych nechtěl. Tak musím počkat, až budu jako ta kuchařka v jedné Strinbergově hře v režii Jana Nebeského, když měla jít otevřít okno: „Až se mi bude chtít. Už se mi chce.“

Mluvíte o těch svých obrazech, které na první pohled činí dojem tapety, ale při delším podívání mají nečekanou hloubku a za tou první hloubkou další hloubku a tak ještě několikrát?
Ano, jsou vlastně předozadní, to je jejich hlavní směr.
Kdo to ještě umí?
Kdekdo, nejpřesnější je v tom podle mne Velázquez. Umí si do hloubky sáhnout přesně. Obraz není plochý, jak už jsem řekl. A taky – na obraze je množství obrazů. To je věc hloubkové dimenze, obraz se mění podle času, a to nejen deskriptivním pozorováním (že si po chvíli všimnete nějakého tajtrlíka v pozadí), ale otvírají se v něm, a to nejedním způsobem, další pohledy – je to prostě živá věc, nepodléhající navyklým fyzikálním zákonitostem. Když takový obraz dělám, musím ho vidět jednak expertně – jako ten,kdo ho sesmolil a rozumí tomu pod povrchem, ale zároveň si musím umět představit, jak ho vidí oko ignoranta, které má k dispozici jen povrch a omezenou míru zájmu.

Nejste občas nervózní z toho, že se nemůžete sebrat a odjet z Prahy domů malovat – na tak dlouho, jak jen se vám chce?
Přesně jste vystihla můj velký problém. Na druhou stranu vím ze zkušenosti, že jsem nikdy nedokázal malovat déle než pět dní za sebou. A malovat třeba sedm nebo ještě víc dní nepřetržitě – to už je k zbláznění.
Tak moc to vyčerpává?
Nechci to dramatizovat, ale muka to jsou. Tím zažráním ztrácím například schopnost mluvit. Otevřu pusu, chci něco říct (a naši už to znají, ale přesto je to vždycky zaskočí), jenže jsem tak vyprahlý, že ze mě vyjde jen jakýsi skřek. To nastává druhý den a po těch pěti dnech je to opravdu na blázinec.

Vladimír Kokolia – AVU

Jste rád malířem?
Ano. Tím spíš, že jsem nikdy nemyslel, že jím kdy budu. To, že jím jsem, považuju za samozřejmé a zároveň za hodně nepravděpodobné.
Kdy naposled jste byl při práci šťastný?
Teď maluju takový lesy, a tam mám momenty, kdy jsem… dejme tomu šťastný. Ale není to převládající pocit.

Říká se o vás, že odmítáte prodávat své obrazy, i když vám zájemci nabízejí spoustu peněz. Je to pravda?
V několika případech jsem opravdu odmítl docela slušné peníze, ale asi bych na to neměl být hrdý; je to spíš svědectví o vlastní afektovanosti.
Tak proč to děláte?
Nad obrazem člověk nemá pocit, že by to něco stálo – maluju a neříkám si, že každým tahem štětce vydělávám padesátikorunu.
Jak se stanovuje cena obrazu? Cena výtvarného díla?
Když jsem studoval Akademii, říkalo se, že jeden centimetr čtvereční stojí jednu korunu. Cena takového obrazu by přesáhla průměrnou měsíční mzdu – byl by prostě dost drahý. A já mám pocit, že obraz by měl stát asi tolik, kolik dělá průměrná měsíční mzda. Ale jinak se cena stanovuje všelijak, i citem. Mít moc drahé obrazy je nevýhodné.
Proč?
Neprodají se. Galerista, který vám nasadí moc vysoké ceny, aby z vás udělal exkluzivního autora, vás může zablokovat.
Pokud vím, vy s prodejem obrazů žádný problém nemáte, zájem o Kokoliu trvá.
Sám ho uměle vyvolávám: maluju pomalu a vždycky někomu slíbím, že mu obraz dodám, ale pak zjistím, že si pro něj představuju něco jiného, a čeká třeba rok – mám dnes dlouhý seznam čekatelů. Přeju si, aby se prodávaly obrazy, ne Kokolia.
Často přemýšlím o tom, jak dostat obrazy k lidem, kteří na ně nemají; moje letošní výstava v brněnském Domě umění to měla mimo jiné měla zprostředkovat. Měl jsem v plánu různé akce, například že uspořádám odpoledne, a kdo v tu dobu přijde, odnese si obraz. Nebo: kdo se mi bude líbit, tomu dám obraz. Různé varianty téhož připravuju už nejmíň deset let.
Líbím se vám?
Jo.
Tak navalte obraz.
(VK se vesele směje.)
Za kolik jste prodal svůj nejdražší obraz?
Právě jsem prodal Masarykově univerzitě krásný obraz. Za čtvrt milionu. Udělal jsem jim cenu. Myslím, že jsou tady dražší umělci než já.
Ano. Například Karel Gott. Včera jsem u holiče četla, že utrží za jeden „obraz“ v průměru jeden milion.
To mě netrápí. Mohl by prodávat třeba taky svoje košile nebo trenky, a možná by za ně dostal ještě víc.

Vladimír Kokolia – Kašpárek (1988)

Vladimír Kokolia – Někdo (1988)

Jak si, pokud vůbec, představujete čtenáře této knihy?
Mluvíváte o většinovém čtenáři, ale já si myslím, že tuhle knížku bude číst menšinový čtenář.
Pokud říkám, „většinový čtenář“, nemyslím tím, že ROK S KOKOLIOU si koupí většina národa, nýbrž obyčejný, výtvarně nevzdělaný člověk, který se nevyhýbá četbě a o leccos se zajímá.
Já si jako čtenáře představuji přirozené lidi, které znám, a ti zase přirozeně znají mne.
Budou něčím překvapeni? Řekl jste mi něco, co jste dosud nikde nesdělil?
Teď už to zpátky brát nebudu.

_____

VLADIMÍR KOKOLIA
Narozen v roce 1956. Dětství strávil ve Veverských Knínicích, později v Brně. Jeho nejstarší vzpomínkou je naftová skvrna na louži. Deset let studií výtvarných oborů – čtyři roky grafiky SUPŠ v Uherském Hradišti a šest let malířství u profesora Jana Smetany na Akademii výtvarných umění v Praze.
Celkem uspořádal přes osmdesát samostatných výstav a podílel se na třech stech výstavách společných, mj. byl jediným československým umělcem zastoupeným na světové přehlídce současného umění Documenta v Kaselu v roce 1992. Roku 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chaloupeckého.
Kromě malování působil od druhé poloviny 80.let spolu s Vladimírem Václavkem a Josefem Ostřanským v alternativní kapele E jako zpěvák a autor textů. Přibližně od té doby se zabývá tradičním čínským cvičením tajči, zejména stylem rodiny čučen. Příležitostně píše eseje a recenze, publikuje na internetu (www.kokolia.cz), pořádá přednášky, veřejné diskuse, dílny a performance. Po deseti letech na volné noze se roku 1992 stal vedoucím pedagogem ateliéru experimentální grafiky na AVU,kde působí dodnes. Žije ve Veverských Knínicích s ženou a třemi syny.


JANA KLUSÁKOVÁ
O autorce knihy se dočtete více zde. A pokud máte zájem, tak zde najdete přepisy jejích rozhovorů na Radiožurnálu se zajímavými hosty.

ROK S KOKOLIOU – Jana Klusáková, vydal Petrov v roce 2005, počet stran 184, cena 210,-Kč, v knize je řada fotografií V.Kokolii (s rodinou, v ateliéru, na AVU) a ilustrace jeho obrazů.. Další ukázku, celou kapitolu, naleznete zde.


ODKAZY
Web Vladimíra Kokolii – www.kokolia.cz
Veškerá Kokoliova tvorba rozdělena dle let nebo žánru – zde.
Případně starý web – http://server.ffa.vutbr.cz/~kokolia/
Kokoliův blog – www.kokolia.bloguje.cz
Přepis Kokoliovy přednášky "Obrazoborectví".
Novější rozhovor Jany Klusákové s Kokoliou pro časopis Reflex, pověšeny na blogu VK, naleznete tady.



VLADIMÍR KOKOLIA a E

Vladimír Kokolia s E

Uvnitř žárovky
Ach to je světla!
je všude kam se hnu
uvnitř žárovky
se žije bez stínu
rozžhavené vlákno
vyčerpaný vzduch
ach to je světla!

Vyrobím si svoji vlastní tmu
ruku dám na ruku
a prsty sevřu
bohužel to jinak nejde
než že si při tom sám
sobě ruce svážu
ruku dám na ruku
a prsty sevřu


Vladimír Kokolia s E

Vyvlíkám hlavu
Zamčenej v cizím bytě
neplánuju nevzpomínám
jen vyvlíkám hlavu z kruhu
na kterým klíče mívám
nedívám se jak je venku
nechystám se na návštěvu
jen vyvlíkám hlavu z kruhu


Vladimír Kokolia s E

U váhy
Až budeme jako kapsy naruby
sejdeme se u váhy
u váhy
pozdě je na úvahy
Až budeme jako pasti bez návnady
sejdeme se u váhy
u váhy
pozdě je na úvahy
Než budeme padat jako kapky do duhy
sejdeme se u váhy
u váhy
pozdě je na úvahy
Co váží klam: tunu či gram?


Zde se dočtete více informací o brněnské kapele E, kde Kokolia zpíval vlastní texty.




FOTO:
http://www.skocovsky.cz/enjoyer/home.html
http://giboda.aoedesign.de/Cdpresent/lectures/Kokolia.html
http://www.noise.cz/galerie/kokolia.htm
http://www.czech-tv.cz
http://www.artcz.cz
http://www.kokolia.cz




linkuj.cz vybrali.sme.sk

.: poslal Kyklop, středa, 9.11.2005, 8:07:00

Komentáře

(tofu007 - Mail - WWW)
Takovou práci sis s tím dal a .....

Tofu :-) (aida - Mail - WWW)
- zrovna jsem se chtěla ozvat, já neměla celý den čas.
Dík za článek, je vidět, že sis s ním dal pořádnou práci. Taky moc dík za všechny odkazy přehledně na jednom místě, určitě ty, které neznám, pořádně prozkoumám. A po knížce se asi poohlédnu.
BTW. Ta loňsko-letošní výstava v Domě umění mi bohužel unikla, zrovna jsem měla největší fofry se svou atestační prací a pak s učením, prý to ale bylo fajn, V.K. tam snad dokonce nějakou dobu (s rodinou!) i bydlel. A levně rozprodával své práce, teda ty, které se mu nelíbí.
Mějte se, oba!

ad.Tofu (Kyklop - Mail - WWW)
:-)))

ad.Aida (Kyklop - Mail - WWW)
1) Neumím všemi deseti, takže se to krapet protahlo a skenr nebyl zapojitelný (tech.potíže).
2) Odkazy - ještě mám v záloze jeden, který přidám u jiného příspěvku.
3) Když jsem četl o té výstavě, pomyslel jsem si, že Aida jako brňačka tam určitě byla... :-)))
4) Dle toho, jak VK sám sebe kriticky hodnotí, tak určitě musel rozprodávat pěkné věci. Ne? :-)
5) když jsem si nyní po delší době znovu poslechl Lp E - Live a slyšel ty texty a to podání, tak to byla stejná síla jako před patnácti lety. Ta atmosféra, ta naléhavost, to napětí... U málokteré dnešní formace cítím všechno najednou jako u starých E...
Díky a měj se fajn.

Kokolia je prostě osobnost! (aTeo ;) - Mail - WWW)
Napsal jsem mu, že je ho na "obyčejného rektora" škoda. :o))) a nabídl mu odkaz na jeho web na mých stránkách. Jsem zvědav, zda a jak zareaguje...

Tož pan Kokolia mi odepsal... (aTeo ;) - Mail - WWW)
Wellmi přátelsky. Dokonce se "dopustil" příznivého hodnocení mých fantasmagorií, což jsem opravdu nečekal. Jsem nadmutej pýchou a asi to se mnou už definitivně nebude k vydržení...
Jo, abych nezapomněl, můžete mě klidně oslovovat: Mistře! :o)

ad.Teo (Kyklop - Mail - WWW)
Mistře, blahopřeji!

Jedno přátelské varování - pýcha předchází pád, takže opatrně!
:-))

Neboj... (aTeo ;) - Mail - WWW)
Jsem už tak pokleslý, že hloubš to snad ani nepůjde...

Taky se připojuju s gratulací (aida - Mail - WWW)
Mistře. :-)

(GAD - Mail - WWW)
Pamatuju si jeden koncert na Deltě, kde E hráli....byl to zajímavej projekt, tehdy mi bylo jasný, že tady nic podobnýho není.....ale překvapivě rychle se po nich slehla zem.....

aTeovi (HuMorous :O) - Mail - WWW)
Nooooo... a když jsem Ti před nějakym časem / cca 2 měsíce / napsal MISTŘE, se zlou jsem se potázal!!! Kokolia může... von jo! Je to prostě OsobnosŤ...... * Sakra...... :O) A když budeš zapírat náhodou, existujou Důkazy / ICQ / * Ciao, Mistře!

ad.Teo (Kyklop - Mail - WWW)
A co naopak stoupat ke hvězdám? ;-)

ad.GAD (Kyklop - Mail - WWW)
Nevím zda a jak překvapivě, ale hráli někdy od roku 1985 do roku 1997, což je pěkná řada let, ale řekl bych, že nejen tehdy, ale i dnes tady nic podobnýho stále není... Škoda.

Kyklope, (aida - Mail - WWW)
máme tady přes víkend knižní veletrh Svět knihy - www.svetknihy.cz
No a dnes ráno jsem koukala do programu a kdože tam v sobotu od 15,00 není? Paní Klusáková a V.K. Ještě nevím, jestli mi to vyjde (asi spíš ne, o víkendech většinou doháním resty v domácnosti za celý týden), ale pokud se tam vypravím, určitě podám zprávu.

ad.aida - Svět knihy... (Kyklop - Mail - WWW)
Milá Aido, neměla bys váhat a v sobotu vyrazit, protože Klusáková s Kokoliou za to stojí, a když k tomu ještě spojíš:

12.00–12.50 • Velký sál
Co čte Jaroslav Dušek
Známý herec si s Vámi popovídá o knihách, které vzbudily jeho zájem.
pořádá: Svět knihy, s.r.o.

tak prostě úklidové prostředky můžeš nechat ve skříni, protože prostě neutečou a na vánoční úklid je ještě brzo :-))

Fakt ještě nevím, (aida - Mail - WWW)
ale asi tam půjdu. Jinak, já má spíš napáto na 13,00 - stánek 212 - František Koukolík a 14,00 - stánek 413 - Dušan Uhlíř.
No ale kdo za mě vyžehlí tu hromadu prádla, to fakt netuším.:-)

Jdu tam, rodinku jsem překecala (aida - Mail - WWW)
knížku koupím a nechám udělat podpis pro Tebe.

ad.Aida (Kyklop - Mail - WWW)
Tak to jsi mě dostala! Děkuji mockrááááát :-) Prosím - přidat k tomu i paní Klusákovou a já si to pak vlepím do knihy VK ;-)
Díky a užijte si to.
Čauky

Tak to klaplo, (aida - Mail - WWW)
debata byla úžasná, paní Klusáková dáma jako vždy a V.K. hrozně milej. Ráno napíšu víc.

ad.Aida / tak to klaplo... (Kyklop - Mail - WWW)
Tak já čekám, já čekám! :-))

Kyklope, moc se omlouvám, (aida - Mail - WWW)
k PC jsem se dostala až teď. Až zaženu děcka spát, ozvu se.

Kyklope, (aida - Mail - WWW)
mrkni do mailu, už to šlo.

ad.Aida (Kyklop - Mail - WWW)
Děkuji, mrkám právě teď :-)

Tak co? (aida - Mail - WWW)
Pošta dorazila? Dušovali se, že Ti to dneska dojde.

ad.Aida (Kyklop - Mail - WWW)
Ano. Děkuji pěkně. Více v mejlu.
.-)

(Jana Klusáková - Mail - WWW)
D ě k u j i !
Jana K.


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter