.: Gamma - Ježíšek, vychovatel - - Kyklopova knihovna

Sníh. Zima. Prosinec. Gamma. Blíží se Vánoce. Po roce opět přináším jednu z úvah, kterou v roce 1920 sepsal Gustav Jaroš, který „mne obviňuje“, že jsem lhář, přesto se mi věci tohoto pana Gammy moc líbí.


Gamma – Vánoce II.Gamma – JEŽÍŠEK, VYCHOVATEL


JEŽÍŠEK naděluje!
Víme arci všichni, my dospělí, že nikoli. Ale dětem opět všichni, my dospělí, horlivě ve všech variacích tvrdíme, že ano. Jest to tak půvabné! Patří to tak k poesii Vánoc! Neberte dětem poesii! Neničte v nich víry v nadělujícího Ježíška! Nedotýkejte se hrubou skeptickou rukou krásných okamžiků Štědrého večera, kdy zazní zvonek, rozletí se dveře k tajemstvím v pečlivé uzavírané světnici, kdy dětským vzrušeným očím zaplane všecka skvělost světel na vánočním stromku, srdcí maličkých zmocní se kouzlo jedinečných chvil, dušičky naplní se štěstím, dům jásotem, oči matek slzami, mysli dospělých blaženými vzpomínkami na vlastní mládí! Což necítíte, vy otrlí, že tu opravdu prodlel vteřinu mezi dětmi Ten, jenž volával: „Nechte maličkých přijíti ke mně! — ? nepostřehli jste toho, co postřehly dobře zraky nevinných, že tu opravdu splývalo s nebes tajemné světelné pásmo boží lásky — ? byl tu Ježíšek vskutku! opravdu naděloval!
Nu! pomalu v letu štědrovečerní fantasie! Povězte to střízlivěji: Víme arci — není to pravda, ale je to víc než pravda: je to poesie!

Poetická lež, ale — lež; krásná lež, ale — lež; všeobecná, rodinná křesťanská lež, ale — lež. Je pro nás staré význačno, že tu vidíme jen poesii, ne lež; sic víme, že je tu lež také, ale na tuhle stránku věci neklademe vůbec váhy. Vždyť je zde tolik poesie, že vlastně lež při ní skoro nadobro přestává! Což by to mohlo obecným, hluboce vkořenělým zvykem ve všech rodinách všech zemí křesťanských, kdyby v tom bylo něco špatného? Celé generace vyrůstaly živeny ježíškovskou poesií — i toto nejmladší pokolení ať tak vyrůstá!

Všecky generace vyrostly v té poesii, která je lží; pravda. Je však zdrávo životu, prospěšno rovnému růstu duší, aby v ní vyrůstaly i nadále? Co je závažnější pro budoucí rozvoj těchto dětí: poesie této obecné lži? anebo lež této obecné poesie?

Pokuste se vmyslit do duše přemítavého dítěte, co se v ní asi děje, když začne poprvé myslit o pravdě a lži této vánoční poesie. Snad vám, dospělým, příliš už navyklým takové poesii, která je lží, se zdá, že málo je dětí, aby hloubaly o takových věcech — nevěřte svému zdání! Dítě je hloubavější, než si myslíte, dnes, kdy už dávno jste zapomněli na své vlastní dětské přemítání: není hned tak konce a klidu duši dětské, jakmile v ní jedenkrát začaly se zdvihat pochyby a otázky!

Hle! jaké nepokoje počínají v ní vyvstávat, když jedenkrát poznala pravdu a pochopila, že není to Ježíšek, který naděluje: „Nenaděluje. A nikdy nenaděloval. Proč však nenaděluje? proč nikdy nenaděloval? A proč o něm lidé lak horlivě tvrdí, že naděloval a naděluje? Proč velcí dávají za něj, a proč to dětem zatajuji?“

Blýskne dětskou myslí hořká zkušenost, která kdysi jí dojala mocně: Šly děti s rodiči na návštěvu k bohatým příbuzným. Celou cestu vidiny a na děje štědrého obdarování z ruky vzácné tetičky a strýčka, velkého pána. Otec s matkou div se nevysílí nádhernou malbou. Na zpáteční cestě ticho, otec s matkou sklíčeně mlčí, děti mučí se bezmluvným nepokojem. Tu otec vytahuje hubený penízek: „Nate, děti, kupte si u pernikáře — tetička dala!“ Blýsknou děti na penízek, na rozpačitou tvář tatínkovu, na ruměnec zaražené maminky a rázem pochopují: „Tetička nedala nic, ani ten penízek! To dává tatínek sám — je mu před námi hanba pro její lakomost!“

Na vlas totéž vyskočí v mysli pochybujícího dítěte: „Ježíšek nic nedal, ale tatínek s maminkou se stydí za jeho lakomost. Je jim hanba za něj. Proto sami dávají a tvrdí, že od Ježíška! — Ale proč ho chrání tak, lakomce? Proč se tváří, jako by on dával?“ Není ještě odpovědi nedůvěřivé myslí dítěte na tuto otázku, ale nedůvěra i otázka už v ní sedí, a své odpovědi se dočkají. Nebude ke cti ani Ježíškovi, ani rodičům.

Brzy sdělí dítě své poznání kamarádu. Ku podivu! l jemu děje se stejně: ani jemu nikdy Ježíšek sám nic nenadělil! Stejně u kamaráda druhého, třetího, desátého. Závěr dětského myšlení: „Musí to být vůbec lakomec — všem rodičům je hanba za něj! Žádnému dítěti nic nedá!“

Přihrnou se otázky další: „Proč nedá žádnému dítěti, ani nejhodnějšímu? Je mu jedno jaký jsi, hodný nehodný — stejně nedá žádnému nic! Nerozezná hodného od zlého! Nač tedy byt hodný? Stojí to jen marné namáháni, přemáháni, odříkáni, oběti — k čemu to? Nač se k němu modlit, k němu se obracel, když ani pro sebe hodnějšího nic nemá?! Lakomec ke všem bez rozdílu!“

Podhled dětské duše, jež začíná viklat bohem! Uvažte, že je to vlastně první skutečný, životný vztah k bohu, opřený o první hořkou zkušenost mladistvé bytosti (— neboť křest, mechanicky vštěpované modlitby dítěti nesrozumitelné, a jiné pokusy, uvádět dítě do společenství víry a církve, jsou vskutku jen fikce a psychologicky bezúčinné sebeklamy dospělých —), první živá zkušenost s bohem! a hned pří ní objevuje se dítěti bůh ve světle tak škaredém! Hle! účinek vaší poesie!

Lží („poetickou“) počíná se tedy náboženský život dítěte; první samostatné dobyté představy dítěte o bohu jsou docela různé od představ, které se mu vštěpují, a ovšem jako silnější, životnější vítězí nad představami vštěpovanými. Bůh pro toto dítě dokonce není dárcem, dobrodějem, nýbrž naopak lakomcem, který nic nedává, lakomcem stejné zapiatým a lhostejným ke všem bez rozdílu hodnoty, pro nějž zbytečno a bezcenno je být hodným a cnostným! Zle pohmožděn a zkřiven vychází naposledy před očima dítěte Ježíšek bůh ze záře vánoční poesie. Když potom dítě slyší o témž bohu ze všech úst, od učitelů, knězi, rodičů šablonovilé tvrzení o jeho neskonalé dobrotě a štědrotě, silná zkušenost prvotní a vlastní myšlení staví se proti tomu jako zeď. Chtěli svou poesií v dušičce vzbudit bezmeznou doživotní víru ve velikého Dárce, a zatím lží této poesie vyvolali v ní opak, silnou, možná celoživotní nedůvěru ke tvrdému, lhostejnému Lakomci. Musilo, musí se tak stávat, neboť k bohu nelze nikdy lží, ani sebe poetičtější, nýbrž jen pravdou.

První na jisto poznaná nepravda vnuká dítěti podezření, že stejně nepravdami jsou i ostatní tvrzení velkých o tomto bohu. Později, když dítě dospěje, ukáže se mu určitě, že podezření jeho dětských let o mnoha tvrzeních nebylo bezdůvodno — je snad v tom moudrost náboženskomravní pedagogiky, navykat člověka na nepravdu o bohu záhy na počátku, když se mu jich potom v další církevní kněžské výchově dostane ještě tolik?!

Ale ze všeho nejhorší je, že těmito otřesy a podezřeními o bohu bývá otřeseno v nitře mladé bytosti i posledním důvodem, proč třeba být dobrý a ctnostný. Nejvyšší náboženské opodstatnění ethické povinnosti, být dobrý a konat dobro, se rozsouvá — těžko bude lze najít člověku dospěvšímu potom dostatečnou odpověď na své pochybující „Proč?“ —

Z dětských pochybností a závěrů stejně zhmožděni jako bůh vycházejí i rodičové. A neblazí! ani nemívají tušení, jak nyní vypadají na soudě svého dítěte! Každému dítěti přijde jedenkrát chvíle, kdy pozná lež této vánoční poesie ježíšovské — jsou si vědomi každý otec a každá matka, oč běží mezi nimi a dítětem v této chvíli? Vědí, jací z ní vyjdou, když dítě jím řekne po prvé: „Vždyť já vím, že to není pravda. Ježíšek nenaděluje!“? Je v tom pravá obžaloba rodičův, ale rodičové v této vážné chvíli zpravidla si vedou s neuvěřitelnou hloupostí. Zarazí se, matky se zardí, rozzlobí nebo zasmějí se rozpačitě a začnou nemotorně horlivě dítěti vyvracet jeho poznáni — novými lžemi. Vztyčují lež jedenkrát padlou, podpírají, zaberaňují ji lží novou, a dítě pohlíží na ně vážným, poctivým, nebo zas ironickým výsměšným pohledem. Ve chvíli, kde jde vskutku o veliké důležitosti životní, pošetilí rodičové ani netuší, jak sami je v nitře svého dítěte usilují zkazit; nechápou už zapomnělí už dávno, že snad i jim samým tak dělo se kdysi v dětství před vlastními rodiči lháři — tak zkazila a prostoupila je za řadu let dospělého života každodenní lež, denní praxe lhaní, že už ani si nedovedou připamatovat svoji vlastní někdejší potřebu pravdy!

Zle obstáli rodičové na zkoušce svého dítěte, a nyní poznám jejich lživosti tiše působí v mysli dětské dál. Záhy je dítěti jistotou: „Všichni rodičové to dělají stejně. Žádní nepovědí dětem pravdu. Proč jí nepovědí? proč ji tají pro sebe? Děti nesmějí vědět pravdu, protože jsou... dětmi.“

Nebezpečný obrat v myšlení, které se dává na osudnou, bludnou stezku! hle! kam povede:
„Co dělá rozdíl? Tělesná velikost. Děti musejí samy mluvit pravdu, ale nesmějí zvědět pravdu, protože jsou ještě malé — dospělí smějí vědět pravdu, ale mohou lhát, protože už jsou velcí. Povinnost mluvit pravdu je dětská povinnost, velcí už jí nemají. Právo lhát je právo velkých, děti ho ještě nemají. Až dorostu, smím lhát a nemusím mluvit pravdu, zrovna tak jako velcí, tatínek a maminka.“ Dlouhé je čekat na výsadu velkých. Ale věru, nač čekat? Zatouží se malému po výsadě. Láká svod napodobit dospělé — cigarou, výrazy, posunky, chůzi, útratou; láká svod i dělat velkého lží. Rozkoš předčasné dospělosti! kouzlo předčasné cigarety, sklenice, neřesti! Slast lži společné s velkými! Vznešenost citu, konat už veliké právo rodičů, moci lhát!

Pozorné hledí dítě na své velké vzory, rodiče lháře. Hle! jak lžou mistrně, plynně, znamenitě, bez rozpaků — při lži sebe nehoráznější ani nemrknou! Lžou nebo pravdu mluví, jak se jim hodí — tak jistě, dovedně, půvabně, jako přejdou z kroku do kroku, z odrhovačky do odrhovačky! Velkolepé uměni rodičovské! slavná vymoženost lidská!

Rychle pozná dítě výhody lži. Co dá se získat dobrou lží! Kolikému zlu dá se lží ujít! Zkazil´s něco — lži! Vzal´s něco — lži! ukradl's — lži! Rány sesypou se na jiného, je nevinen arci, ale co víc? Tvůj hřbet ušel ránám, cizí hřbet zbitý nebolí. Vidí se brzy prospěšnost vytrvalé a soustavné lži. Úspěch v životě mnohem víc záleží na lži nežli na pravdě. Pravda! Ubožáčka pravda! Jak nuzné jsou prospěchy a výhody pravdy! Jen promluv pravdu a zbijí tě se všech stran! Zalži, vytrvej ve lží, a boží požehnání se na tě jen posype. Vidí to dospívající člověk zračitě na svých rodičích, na příbuzných, na známých, na snaživcích, na lidech veřejného života: lež převýborná věc na světě! Nebýt lží, musila by být vynalezena mnohem naléhavěji, než onen pámbů Voltaireův.

Dospívá člověk, stává se občanem, snaživcem, rodičem — a dávno už zná, že všude děje se totéž: všem občanům, všem starostlivým manželům a otcům (krom několika hlupáku bloudů) lež stala se důležitou silou úspěchu v životě: nyní konečně vědí, proč lhávali jim rodičové v ony jedinečné krásné chvíle poetických Vánoc: byla to moudrost světa, byla to zkušenost života, byla to láska rodičovská! A oni tenkrát tak jí nerozuměli! Není-liž bůh opravdu velikým Dárcem? Zda nerozsypává svých darů v hojnosti přeštědré svojim milým dětem? A k tomu nebylo třeba ničeho většího, nežli z Ježíše, učitele pravdy, udělat Ježíška, malého učitele maličké lži. Blahoslavená poesie!

Držte se té poesie! Neolupujte o ni mládež! Třicet pokolení v ní vyrostlo, ať v ní stejně Gustav Jaroš – GAMMArostou i generace budoucí!


Gamma – Vánoce II. (1920), Vydal B Kočí v Praze 1920, počet stran 248, Knihtiskárna Jos.B Zápotočný v Rokycanech, cena neuvedena, v antikvariátu 5,-Kč.


Autor, Gustav Jaroš, píšící pod pseudonymem Gamma, se narodil v roce 1867 v Rakovníku. Gamma, magistrální úředník, ale také novinář, spisovatel, esejista a kritik literatury a výtvarného umění, patřil s F.X.Šaldou k průkopníkům české eseje v umělecké kritice. Zemřel roku 1948.


V Kyklopově knihovně naleznete další dvě Gammovy úvahy,
Vánoce zvířat a Svátky břicha.


PS: Taky lžete?


linkuj.cz vybrali.sme.sk

.: poslal Kyklop, neděle, 4.12.2005, 3:15:12

Komentáře

Co myslíš...? ;o))) (galahad - Mail - WWW)

ad.Galahad (Kyklop - Mail - WWW)
U Tebe jsem si jistej! :-)))

Joooo...? (galahad - Mail - WWW)
Tak to jsi na tom lépe, než já...:oD
Ale čím vlastně jsi si tolik jist?

Už neé. (Magráta - Mail - WWW)
Ale lhala, ani se nestyděla ...

To je těžký... (Roman - Mail - WWW)
nevím, jak dlouhá je tradice toho říkat, že dárky dává Ježíšek, ale kdo to je vlastně Ježíšek?
Ježíš Kristus nebo nějaký chlapík jako Mikuláš? Kdo to je?
Jak mám vysvětlit dětem, kterým v kostele ukazuju toho ukřižovaného, a říkám mu Ježíšek, že Ježíšek nosí dárky?
Jako že vstal z kříže a s krvavými ranami obíhá supermarkety a nakupuje Playmobil nebo autíčka?
Jak si takovou blbost zpracujou děti v hlavě?
Naše generace na tom byla ještě líp, protože jsme toho skutečného Ježíška neznali a tudíž jsme znali jen toho jednoho - distributora dárků.
A není to málo?

Takže - dětem neříkám, že přijde Ježíšek a přinese dárky. Říkám jim, když zapalujeme svíčku na adventním věnci a každý den na adventním kalendáři vylupujeme z něj malou čokoládu, že budeme myslet na Ježíška, na toho, kterého bolelo, když ho zlí lidé trápili.

A říkám, že jestli si to zaslouží, dostanou i nějaký dárek - je jedno od koho, prostě dostanou. Radost z toho budou mít ne menší.

ag.Magráta (Kyklop - Mail - WWW)
Tak to Gamma znal jiné matky než jsi Ty, protože on o nich napsal: "matky se zardí, rozzlobí nebo zasmějí se rozpačitě..."
Jaksi Tě tam nenalézám :-)))

ad.Roman (Kyklop - Mail - WWW)
Co na to říci? Snad jen, že byste při to zapalování svíček nemuseli připomínat ukřižování Krista, ale narození, protože na ukřižování je čas o Velikonoce ;-) /i když prvotně Velikonoce byly svátek vyjití národa Izraelského z Egypta, což se už moc nepřipomíná/.
Myslím, že bys pro pořádek také klukům mohl říci, že ve skutečnosti místo Ježíše, ukřižovali Briana! ;-)))

Vanoce zvirat (Marysa - Mail - WWW)
Zdar Kyklope, nak mi blbne ten tvuj clanek Vanoce zvirat, ten mi nak unik, ted si ho chci precist, ale kdyz nan jdu, tak je celej rozhozenej, ceskou gramatiku to nebere, ani kdyz to upravuju v nastaveni, ostatni stranky fachaj normalne, jeste to zkusim doma. Dej kdyztak vedet, kde je chyba:) dik xau

ad.Marysa (Kyklop - Mail - WWW)
Me se to zobrazuje ok. Pokud budes mit potize, tak dej vedet.

ad Kyklop (Marysa - Mail - WWW)
tady mi to beha v pohode, i kdyz se to trosku zparchantele tvari. znaky s "nabodenicky";) a jinymi diakritickymi forky:) se zobrazuji fontem times new roman a ostatni v arialu, ci nejak mensi, tak mi to aspon pripada, ale uz se to da cist, takze ok. dik xus

Napsáno je to krásně, (Alka - Mail - WWW)
Gamma nepochybně uměl a byl pašák. Ale nic víc než krásu slova si z toho nemohu vzít. Je to pěkná mystifikace-demagogie z faktického hlediska. Napsat filipiku by bylo na spot. Někdy příště.

ad.Alka (Kyklop - Mail - WWW)
Jasně, "nedramatizoval" bych to jako pan Gamma, ale jeho věci se mi líbí, protože tím provokuje se zamyslet nad tématem, nad kterým se takto nevažuje. Osobně mám ráději ty jeho Svátky břicha a Vánoce zvířat ;-)


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter