.: H. Amesbergerová, K. Auerová, B. Halbmayrová - Sexualizované násilí - - Kyklopova knihovna

Ženské zkušenosti z nacistických koncentračních táborů.

Kniha Sexualizované násilí – zkušenosti žen z koncentračních táborů Neřekl bych, že mě toto téma baví, spíše zajímá. O nacistických zrůdnostech bylo napsáno mnoho, ale konkrétně o sexuálním násilí, zneužívání a využívání, naopak velmi málo. Poválečná společnost měla jiné starosti a problémy, ženy – oběti tohoto zneužívání, se snažily zapomenout, což se samozřejmě nikdy zcela nepodařilo a prožité zkušenosti je pronásledovaly celý život. A pokud se odvážily o svém martyriu hovořit, mnohdy jim nikdo nechtěl věřit, zážitky byly zlehčovány, což vedlo ještě k hlubšímu uzavření.

Podobně jako u knihy „To bylo Dachau“ od pana Zámečníka, se v této knize prolínají osobní výpovědi obětí s archivními fakty, což přidává na důvěryhodnosti.
Je velmi znát, že autorkami knihy jsou ženy – přístup je velmi citlivý, všímají si a vypichují detaily, které by zřejmě mužům unikaly. Sami přiznávají, že při rozhovorech s oběťmi a zpracovávání materiálů se sami pohybovaly u hranic vlastních psychických možností.

Autorky, Helga Amesbergerová (etnoložka a socioložka), Katrin Auerová (politoložka a historička), Brigitte Halbmayrová (socioložka a politoložka), jsou vědeckými pracovnicemi Institutu pro výzkum konfliktů ve Vídni a společně pracovaly mj. na „ZeitzeugInnen-Projekt Mauthausen“. Helga Amesbergerová a Brigitte Halbmayrová uskutečnily řadu společensko-historických průzkumů a společně vydaly několik publikací, například: Schindlers Liste’ macht Schule (1995), Rassismen (1998), Vom Leben und Überleben. Wege nach Ravensbrück (2001), Rechtsextreme Parteien – eine mögliche Heimat für Frauen? (2002). Katrin Auerová spolupracovala na výstavě Wege nach Ravensbrück. Erinnerungen von österreichischen Überlebenden des Frauen-Konzentrationslagers (1999). Všechny tři autorky jsou dlouhá léta přítelkyněmi a členkami rakouské Lagergemeinschaft Ravensbrück.

Stejně jako u Zámečníka, tak i v tomto případě je to čtení na dlouhou trať – po menších částech. Hodně pojmů, odkazů, názvů, jmen, citací, výpovědí, ale hlavně hodně utrpení. Takže opatrně.

Myslím, že nemám kapacitu a ani „právo“ zde knihu nějak rozebírat. Nemohu o tom říci vůbec nic. Lze jen číst a udělat si jasno – nejen k tomuto tématu… Takže se v této „recenzi“ opřu spíše o citace z knihy.


Kniha, která má včetně uvedených odkazů a zdrojů 383stran, je rozdělena do mnoha kapitol a podkapitol. Například:

Sexualizované násilí v kontextu
- Pojem sexualizovaného násilí – definice, vymezení, diferenciace
- Ideologie pohlavnosti / Genderová koncepce
- Sexuální politika a populační politika
- Exkurz: znásilňování, válka a pohlaví

Trauma
- Trauma – primární a sekundární traumatizace – sekvenční traumatizace
- Traumatická událost
- Prožívání traumatu
- Individuální traumatická reakce
- Exkurz: Identifikace s agresorem
- Traumatizace sexualizovaným násilím
- Nebezpečí traumatizace při výzkumu


Důležitou kapitolou je „Význam pohlaví pro situaci žen během nacistického pronásledování“, kde jsou rozebírány násilné praktiky vůči ženám při výsleších gestapa, ale třeba i přijímací procedura do koncentračních táborů, význam vlasů, menstruace, nahoty a studu, atp.


Vím, že má srdeční hudební kapela – Joy Division, použila ve svém názvu pojem, z knihy The House of Dools, kterým byly označovány prostitutky v koncentračních táborech, kterým byl ušetřen život za to, že dělaly společnost táborovým oficírům. V knize Sexualizované násilí je tomuto tématu věnováno maximum:

Přehled zákonodárství týkajícího se zřizování a udržování bordelů v době nacionálního socialismu
Nábor do bordelových komand
Místa náboru
Vězeňské kategorie a národnosti
Vězeňský bordel v KT Mauthausen
Exkurz: Esesmani ve vězeňských bordelech
Bordely SS
Vynucené sexuální kontakty mezi esesmany a vězenkyněmi
Pohnutky sexuálních vztahů s esesmany
Utajování vztahů s esesmany
Exkurz: sexuální vztahy mezi hierarchicky nerovnými vězni
(Sexuální) orgie SS
Trvající stigmatizace po roce 1945.


Citace z knihy:

Mýtus „dobrovolného přihlašování"
U našeho tématu se nevyhneme tzv. dobrovolnému přihlašování žen k práci v bordelu. Prezentovat nábor žen pro nucenou sexuální práci uvnitř utlačovatelského systému koncentračních táborů jako dobrovolné přihlašování je pokrytectvím SS. Toto hledisko bohužel převzala řada spoluvězňů i spoluvězenkyň. Chápou je tak bez dalšího zkoumání i někteří vědci, pokud se tímto tématem vůbec zabývají, a dále je tradují. Jedna z pracovnic ravensbruckého lazaretu například vypovídá:
Pak se stalo, že prostitutkám řekli, mají se prý hlásit do bordelu, ty však mluvily o elegantním nevěstinci, ne o bordelu. Prostitutky říkaly nevěstinec, ale měly se hlásit do bordelu. Ať prý se přihlásí a jdou tam dobrovolně na šest měsíců a pak budou volné. (...) Ty, hlásily se jich celé houfy. (IKF-Rav-Int. 20_3, s. 32)

Velitelé SS sledovali strategií „dobrovolného přihlašování" více cílů: především asi skutečně doufali, že náborem mezi (údajnými) prostitutkami získají „odborné síly", které by garantovaly hladký provoz bordelů;* možné je však i to, že esesmani chtěli potlačit morální výhrady vězňů. Perfidním způsobem tak narušovali solidaritu mezi ženami, neboť jednak byly jakékoli výhody sledovány se závistí a pohoršením, jednak tento způsob nucené práce nevyvolával mezi spoluvězeňkyněmi mnoho lítosti a hrůzy; ty ženy si za to „mohly samy".
I mužští vězni posuzovali často nucenou práci v bordelu s pohoršením a častovali tyto ženy ponižujícími a urážlivými výrazy jako „běhna", „děvka" či „šlapka".102 Například Gerhard Kanthack, jeden z bývalých mauthausenských vězňů, píše o domnělých výhodách a privilegiích takových „děvek", jako by ty ženy nebyly v koncentračním táboře, ale přímo se topily v přepychu:
Pasáci mezi vězni, ale i jiní muži na stejné morální úrovni, mezi nimi např. vězeňský představitel tábora, udržovali téměř s každou z těchto prostitutek nějaký vztah; o jejich přízeň se ostatně ucházeli i další. To vedlo k tomu, že tyto prostitutky, což se dalo vidět při jejich volnu, se promenovaly v nejlepších šatech a kostýmech, šitých většinou na míru, nosily hedvábné plážové komplety s kal¬hotami a dostávaly potají potraviny, šperky a alkohol. (AMM I V3/20, s. 24 a d.)

Existují ovšem i hlasy, které projevují pochopení pro zmiňované „dobrovolné přihlášení". Takto o tom hovořil Manfred Schiffko-Pungartnik, bývalý mauthausenský vězeň:
Představme si, že všechny vězeňkyně v ženských táborech zažívaly díky ženskému dozoru minimálně stejně nelidské zacházení jako my v mužském táboře od SS. (...) Není divu, že některé z nich podstoupily i toto poslední ponížení, aby unikly z pekla. (Schiffko-Pungartnik 1946, s. 39, cit. dle Paulové 1994, s. 88)



I v rozhovorech, které jsme vedly se ženami z Ravensbriicku, se často objevovalo pochopení ochoty k této práci. U některých žen se zdálo, že s přibývajícím stářím a ohlížením zpět se jejich soudy stávaly mírnější¬mi, o čemž svědčí další citáty:
Věděla jsem dobře i o bordelech. (...) Něco ti řeknu: když tak o tom dnes přemýšlím, ať je to jakkoli, neodsuzuji to. Doufaly, že dostanou najíst a budou moci o sebe trochu dbát, což jinak nebylo 1možné, leda bys byla neschopna práce. Když dnes naši lidé krčí nos, říkám jim, často jim říkám: „Ty drž pusu. Nevím, jestli bys
nejednala stejně, kdybys dostala takovou nabídku." Protože jsme po všem nějak pochopily, co je možné. (IKF-Rav-Int. 3_3, s. 22 ad.)



Esesmani se snažili získávat ženy pro tuto činnost příslibem lepšího jídla, lepšího oblečení a dokonce propuštění. O těchto slibech se zmínila většina žen. I Gerda Reeseová, která přežila Ravensbriick:
Dále velitel tábora se svým štábem SS nařídil, že se ženy mají oddat těmto tyranům. Měli zájem, aby se přihlásily samy, že si z nich pak samozřejmě vyberou ty nejhezčí. Slíbili jim lepší jídlo, lepší oblečení a lepší zacházení. (Sbírky MGR/StBG – sv. 37/798, výslech Gerdy Reeseové)

Další výpověď svědčí o tom, že mnoho žen vůbec netušilo, k čemu se hlásí:
Když verbovali do bordelu nově příchozí, hlásila se ke zděšení jejích přátel i jedna politická Češka. Myslela si, že slovo „puff (německy bordel, pozn. překl.) znamená „buffet", a usoudila, že se může přihlásit, protože už kdysi obsluhovala. (Sbírky MGR/StBG – sv. 29/501, s. 5)




Autorky se dále zabývají srovnáními podmínek v Ravensbrucku a Osvětimi–Březince nebo v Mauthausenu. Velmi neutěšenou kapitolou je „Těhotenství a mateřství během pronásledování, kde se podrobně rozebírají porodní bloky, těhotenství, porody i potraty, ale také šílenosti, jako „Děti – prostředek nátlaku“ nebo „Rozloučení s dítětem. Shrnout by se to dalo pod název: děti v koncentračním táboře – naděje a smutná vzpomínka.

Další důležitou kapitolou je život po válce, po osvobození a po návratu domů do Rakouska. Autorky sledují manželství a partnerství těchto obětí sexualizovaného nacistického násilí, jejich důvody pro sňatek nebo důvody, proč se nikdy nevdaly nebo s nikým nežily.



Citace z knihy:

Důvody proti sňatku
Jen pět z našich 43 respondentek neuzavřelo žádný manželský či po¬dobný svazek. Jedna z těch pěti řekla pouze to, že se prostě nevdala. Analyzujeme-li rozhovory se zbylými čtyřmi ženami, jež na naši otázku odpověděly obšírněji, ukazuje se, že v podstatě převládá jeden motiv: nedůvěra vůči mužům (zčásti vůbec vůči lidem). Důvodem této nedůvěry jsou zkušenosti z pronásledování a znásilnění, částečně i z dětství. Už dříve jsme konstatovaly, že je mezi nimi vysoký podíl těch, které utrpěly sexuální násilí.

Zkušenost se znásilněním
Dvě z těchto pěti žen znásilnili při návratu z koncentračního tábora sovětští vojáci. Jaké hluboké následky to mělo, ukazují následující úryvky:
Byla jsem úplně vynervovaná a hořce plakala. Byla to katastrofa. Nebyl jen jeden. To jsou šílené bolesti. Nebylo to příjemné, když mě znásilnili v šatech, a strach, ten taky není příjemný. A vůbec, do háje s chlapy! Kvůli nim, kvůli tomu, že mě znásilnili, jsem se nevdala. Můj kamarád z mládí, chtěl za mnou přijít, já však nikoho nepustila tam, kde jsem byla v podnájmu. Ten hoch to nechápal. Odešel do Československa a tam se oženil. (IKF-Rav-Int. 41_3, s. 49)
Z této pasáže vyplývá, že svědkyně byla několikrát znásilněna. Již zde je znásilnění důvodem, proč se neprovdala za přítele z mládí. Z dalšího citátu je patrné, jak těžká byla její fyzická i psychická poranění:

Jaké byly vaše pohnutky k tomu, že jste zůstala sama. Že jste -.
Muži. Protože většina mužů se chová jako zvířata. Měla jsem natržené střevo. To nikdo neví. Děsila jsem se, bylo to děsné, deset, dvanáct let jsem nemohla na žádného muže pohlédnout. Musíte to chápat. Jak k tomu přijdu? Chci si zachovat svou čistotu. Vím, že ostatní také znásilnili – nejsem sama. Vím, co se odehrálo. Ale já už nikoho neviděla, jednak jsem se tak rychle nesebrala, a pak jsem si říkala, už jsem toho tolik ztratila, tak co. Je mi to jedno. Jsem čistotná, každý den nové prádlo a všechno, že jsem elegantní, a tak co (...).

Co jste ztratila, co jste tím myslela? To že – .
No, část svého mládí jsem ztratila. To přece není normální život, ne? Pořád jsem jen pracovala, tím se to stalo. Ano. (IKF-Rav-Int. 41_3, s. 49 a d.)


Tato žena vinou několikanásobného znásilnění ztratila nejen důvěru k mužům, ale znamenalo to pro ni i ztrátu mládí. Ačkoli jí v tuto dobu bylo již 26 let, mluví o ztrátě mládí. Tyto zkušenosti a násilí zažité v koncentračním táboře musely zničit všechny její adolescentní sny a představy o partnerství a rodině. Znovu si uvědomovala svou bezbrannost a ohrožení, a proto volila jako obrannou strategii ignorování mužů. Ví také, že není jediná, komu se něco takového stalo. Zařazuje se tím do společnosti spolutrpících, kam patří i její matka. Matčin osud (a tím i její vlastní) být opuštěna jen znovu potvrzuje poznatek, že se mužům nedá věřit. Ke konečnému efektu přispělo i to, že ji opustil otec…

Další respondentka uvádí znásilnění jako důvod, že už nikdy nedokázala uzavřít trvalý vztah:
Jak může někdo něco takového říct [jedna kamarádka jí předhazovala, že se nabízela k pohlavnímu styku], nemá tušení, jak hluboce jsme byly zraněny, jednak jako idealistky, jednak také samozřejmě jako ženy, měla jsem narušený vztah k mužům, nedokázala jsem milovat, byla jsem =, bylo to pro mě hrozné. Trvalo to dlouho, proto jsem také měla dítě až v třiatřiceti letech, s mužem, který je chtěl, a tak se to stalo, mluvím o tom nerada, nikdy to nikomu nevykládám, ale už se to stalo, a tak jen říkám, jak to bylo. Bylo to také po tom koncentráku nejhorší zážitek mého života. (IKF-Rav-Int. 35_1, s.51).



Není co dodat…



Knihu "Sexualizované násilí – Zkušenosti žen z koncentračních táborů" vydalo v roce 2005 nakladatelství BB art. Knihu lze koupit přes Kosmas.cz nebo Vltavu.cz.

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

Podobna kniha (Jade - Mail - WWW)
je 'Deniky Deti' ... doslovne prepsane detske deniky co se nasly v koncentracnich taborech. Poprve jsem cetla kdyz me bylo asi 12. Huste...

Chce se řvát ... (Magráta - Mail - WWW)
Jsem ráda, ža se najde někdo, kdo takovou knihu napíše. Tohle jsou věci, o kterých se dosud nikde nemluvilo a skládám hlubokou poklonu autorkám. Já to možná nezvládnu ani číst ... Kdysi jsem sledovala pořad, kde vypovídaly ženy o praktikách Pinochetových vojáků. Bude mě to děsit do smrti ...

(tofu007 - Mail - WWW)
Nu, tak má ježíškovská ruka sáhla správně ;o)

ad.Jade (Kyklop - Mail - WWW)
Neznám, ale byla myslím napsána i kniha, kde je popisován osud dětí, které se narodily ze vztahů mezi ženami okupanty-nacisty, což byl samozřejmě po konci 2.sv.války nesmazatelný CEJCH (pro děti i matky).

ad.magráta (Kyklop - Mail - WWW)
Díky patří samozřejmě autorkám, ale dvojnásobný těm ženám, které po letech vzpomínaly a jitřily v sobě ty staré rány...

(Alka - Mail - WWW)
Kdesi jsem četl, že prasata jsou velmi čistotná zvířata. Rochní se právě jen v tom hnoji, do něhož jsou zavřena a z nějž není úniku. My lidé se chováme překvapivě podobně. Ale navíc si své špíny vzájemně počítáme a vyčítáme. Byl jsem na vojně v době hlubokého míru, přesto se tam našlo dost kluků, kteří se bavili zapalováním myší zaživa, svlékáním z kůže a napichováním za břicho na ostnatý drát rovněž zaživa. To prostředí je svádělo, svlékalo je z lidství donaha. Dnes jsou z nich třeba vzorní otcové...
V případě situace, jaká byla za popisované doby, chovali bychom se srovnatelně. Máme štěstí, že jsme tomu nebyli vystaveni, "lovci" i jejich oběti, ze všech se nakonec stane zvěř, štvaná vzpomínkami a emocemi, svým ponížením na nejprimitivnější vegetativní funkce, zlomením, odnětím naděje, lásky a víry. Lidská psychika je pak schopna nejneuvěřitelnějších výmyků (odborně snad hysterických psychóz?). Netroufal bych si kategoricky hodnotit z té doby skoro nic. Sám jsem si myslel, že bolševika přečůrám, když tu vojenskou přísahu nevykřičím, mlčel jsem jako ryba, ale oni mi jí dali podepsat...Ale to nebyl první krok, zlom, předtím už byla celá cesta, řada ponížení, biče a cukru, strachu z nejistoty, neznáma, strachu o zdraví a svobodu. Ti lidé se také do svých tehdejších rolí vžívali a zaučovali, semlel je nezastavitelně roztočený mlýnek na maso i duše, který nakonec drtí vše, co mu přijde do cesty. Hrůza a děs. Peklo.


Dík za článek (aida - Mail - WWW)

ad.Alka (Kyklop - Mail - WWW)
Naštěstí jsem se dožil změn, takže jsem si mohl zvolit mezi vojnou a civilkou... Byl jsem první civilkářská várka, která ještě sloužila 27měsíců. šel bych i na 5 let, protože vojna byla nepřijatelná z několika osobních důvodů...
To co popisuješ - asi také není co dodat...
Měj se a přeji zapomnění na ty časy ;-)

ad.Aida (Kyklop - Mail - WWW)
:-*

Vlastně nevím, (jiri - Mail - WWW)
jak jsem se tu ocitl. Ale už jsem jednou tu. Na vojně jsem nebyl (MK) a nevím,jak bych to řešil, nebýt zdravotního alibi. Být povolán bojovat, šel bych? Záleží asi na tom s kým a proti komu. Nejsem Muhammad Ali. Já zatím vedu své boje uvnitř. Ten venkovní snad ještě chvíli počká. Bude muset. To peklo koncentračních táborů dá se zažít i jinak. Nebo je to zase jen ozvěna?


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter