.: Pierre Dufour - Dějiny prostituce - - Kyklopova knihovna

Sešitové vydání z dvacátách let 20.století.


Poklad, který jsme objevili před týdnem, se nesestával jen z mnoha starých knih, ale i ze starých časopisů. Některé byly svázané a opatřené pěknými vazbami – ty stály s knihami v jedné řadě. Na pravé straně skříně se nalézala nepěkně vypadající hromada zkroucených a zažloutlých papírů, které chránila před světlem božím vrstva prachu. Na první pohled nic moc, při druhém pravý opak. Staré sešitové vydání Dějin prostituce od Pierra Dufoura. „Hmmm, přeci jen byl Rybí pradědeček, ctěný lékař a nadšený turista, i chlapík s libůstkami.“ Staré chlípnosti a prostopášnosti – těšil jsem se a pocítil vzrušení, jako před dvaceti lety při šmírování opalujících se (nahoře bez) studentek pedagogie před naším barákem. Třetí pohled – chlípné vzrušení opadlo, ale zájem zůstal, Dějiny prostituce totiž nepoškádlí obscénní mozek, ale spíše připomínají učebnici dějepisu. Autor, Paul Lacroise (píšící pod pseudonymem Pierre Dufour) byl francouzský historik, který zde předkládá historická fakta a zajímavosti o nejstarším řemesle na světě. Proto jsou Dějiny prostituce pojaty seriózně a není v nich ani náznak vulgarity či bulváru. A protože tato sešitová vydání byla vytištěna ve dvacátých letech 20.století, je samozřejmě moc pěkná i ta stará čeština.

Časopisy Dějiny prostituce se skládají vždy ze dvou sešitů: 1-2, 3-4, 69-70, 87-88 atd. My jsme snad našli celý komplet, ale nevím to na tuty, neboť mám doma půjčenou jen část sešitů, druhou má pantáta. První sešity pojednávají o lásce a prostituci ve Starém orientu, Egyptě (1-2), Izraeli, Řecku (3-4, 5-6), další o Francii (29-30), Maďarsku, Británii / Anglii (69-70, 75-76), Německu (89-90). V sešitě o prostituci v Německu je přetištěný celý „bordelní reglement pro město Hamburk“ z roku 1834. Ukázka:
§ 25. Lékař jest povinen oznámit ihned na policii každou nevěstku, která se vyhnula prohlídce a zaznamenávati prohlídku ve svém zápisníku, jakož i v nevěstčině knížce, kterou si musí každá opatrovati, pod pokutou 1 dolaru; ztráta knížky tresce se peněžitou pokutou nebo 24 hodinným vězením.
§ 26. Jakmile nevěstka zpozoruje, že trpí pohlavní nemocí, má to ihned oznámiti bordeláři, nebo bydlí-li samostatně, na policii. Rovněž i shledá-li lékař při prohlídce, že některá nevěstka onemocněla venericky, má se ještě téhož dne ohlásiti u policie, odkud jest ihned poslána do všeobecné nemocnice. Onemocní-li jinou nemocí, buď to ihned oznámeno rovněž lékaři; nevěstce jest se přesně říditi jeho předpisů. Přestupky trestají se dle § 23.

Už chápu, proč si praděda sešity Dějiny prostituce kupoval… ;-)

Dějiny prostituce tehdy vycházely týdně, předplácelo se na 10 sešitů 21,-Kč, poštou 22-, jednotlivý sešit za 2,10 Kč, naše objevené dvojsešitové vydání tudíž za 4,20 Kč. Dějiny prostituce vydával nakladatel, vydavatel a odpovědný redaktor Josef Šrámek z Prahy Vinohrad. Obrázkovou část a obálku tiskl Melantrich Praha.

Pokud vás dějiny prostituce zajímají, tak v roce 2003 vydala Fontána první část, která pojednává o Starém orientu, Egyptu, Izraeli a Řecku. Pochybuji však, že by v novém vydání zůstal zachován původní český překlad. Více zde

Na internetu jsme tato stará sešitová vydání (3 svazky) nalezli v prodejní aukci – položka 388. My je ale určitě prodávat nebudeme.


Pierre Dufour – Dějiny prostituce


ŘEKOVÉ

(Roztřídění athenských nevěstek. — Dikteriadky, auletridy, hetéry. — Pasifae. Demosthenes a Neara. — Pronajímání daní. — Doba, vytčená nevěstkám k vycházkám. — Místa prostituce: přístav Piraeus, Keramikos, přístav Faleron a tržiště skironské.'— Velké náměstí pirejské. — Necudné označování bordelů. Soukromé byty hetér. — List Panope choti svému Euthibulovi. — Policejní předpisy o oděvu nevěstek. — Zákony o přepychu. — Zaleukův zákon proti cizoložství — Suidas a Hermogenes. — Přepychový zákon Filipa Macedonského. — Oděv vznešených Atheňanek. — Obor nevěstek spartských. — Charakteristický vkus řeckých nevěstek. — Zkaženost nevěstek.)


Nevěstky athénské tvořily více tříd podstatně od sebe se lišících, a mravnostní zákony nad nimi bdící dělily se na tolikéž oddílů, jež odpovídaly oněm jednotlivým třídám. Hlavní třídy veřejných děvčat byly tři: dikteriadky, auletridy a hetéry. Tyto třídy dělily se ovšem zase ve více podřízených druhů. Dikteriadky byly jakýmisi otrokyněmi prostituce, auletrídy jejími pomocnicemi, hetéry jejími královnami. Dikteriadkám vykázal Solon za sídlo veřejný bordel, kde za určitou, zákonodárcem ustanovenou taxu náležely každému, kdo do domu vstoupil; dům ten nazýval se dikterion na památku Pasifaey, choti krétského krále Mina (Dictae), která z vilností dala se zavříti do těla kovové krávy, aby v obalu tom mohla tělesně obcovati s býkem. Auletridy čili flétistky pohybovaly se volněji, protože navštěvovaly slavnostní hostiny, aby tam předváděly své umění. Vedraly se tudíž do příbytku občanského a účastnily se takto soukromého jejích života. Hra, zpěvy a tance jejich měly za účel rozněcovati smysly hostův, jimž byly pak ve všem po vůli. Hetéry byly nevěstky, zaprodávající se tomu, kdo jim zaplatil, přece však zachovávaly si ještě jakýsi zbytek svobodné vůle a neprodávaly se každému, nýbrž jen tomu, kdo se jim zalíbil. Jinak rovnaly se duchem, vzděláním a vybraným vkusem nejčelnějším mužům řeckým.

Tyto tří třídy nevěstek mezi sebou nijak nesouvisely, jen účel jejich živností byl jim společný: sloužily všechny tří k ukájení smyslných chtíčů Atheňanů. Byly rozdíly jak v lidu, tak i v prostituci, a hrdá hetéra keramická lišila se zrovna tak od sprosté dikteriadky v Pireu, jako sličný Alkibiades od otylého obchodníka kožemi. Ačkoliv máme jen nepatrné a neúplné doklady o zákonitých ustanoveních, jimiž byla spravována athénská prostituce, můžeme si přece jenom snadno představiti život a zřízení prostitutek, porovnávajíce různý životní běh ženštin, provozujících obchod svým tělem. Hetéry, bohaté a mocné dámy, jimž se dvořili vojevůdcové, státní úředníci, básníci a filosofové, podléhaly skoro jenom areopagu. Auletridy a dikteriadky byly pod dozorem podřízených úředníků, dikteriadky však jen tehdy, nepozbyly-li práva na soudce mimo zdi svého vězení. Dikteriadky a auletridy byly většinou cizinky, původu obyčejně neznámého a nevolného, Upadla-li však přece někdy některá Atheňanka, ať už neštěstím, vlastní vinou nebo pošetilostí do této zvrhlé třídy nevěstek, pohrdla svým jménem, postavením i vlastí. Naproti tomu řecká hetéra, vyjmuta jsouc z této hanby, požívala titulu občanky dále, stačil však jen malý rozsudek areopaga, aby titulu toho navždy pozbyla. Demosthenes mluvě proti hetéře Neaře, zvolal rozhořčen: „Čeho není schopna žena prodávající se muži, běhající všude za těmi, kdož jí platí? Což není nucena podrobiti se každému vrtochu těch, jimž se zaprodává? Může-li taková žena, která veřejně známa jest jako nevěstka, býti občankou?"

Zdá se, jakoby všechny nevěstky, ať patřily ke kterékoli ze zmíněných tříd, byly ve veřejné službě a v naprosté odvislosti od národu, neboť jím nebylo volno opustiti území republiky beze zvláštního dovolení. Dovolení toto dávali jim archonti, často jen pod tou podmínkou, že se opět vrátí zpět. Za jistých okolností prohlašován byl cech nevěstek za společnost pro stát prospěšnou a nutnou. A skutečně rozmnožil se v Athénách a Attice brzy tak, že daň, kterou bylo každé nevěstce platiti ročně do státní pokladny, obnášela značný příjem. Daň tato (pornikokelos), o níž řečník Aeschines zmiňuje se jako o zřízení velmi starém, byla každoročně pronajímána spekulantům, kteří snažili se ji zvýšiti. Za poplatky tyto kupovaly si nevěstky právo existenční a veřejnou ochranu. Je pochopitelno, že tato daň byla z počátku na úkor počestnému a cudnému smýšlení ctnostných občanů, avšak konečně si na ni zvykli, a městská správa nerděla se nad tím nikterak, když čerpala zlato z tohoto hanebného zřídla. Nájemci této daně snažili se ovšem, aby vytěžili co nejvíce. Odtud asi i různé vynálezy rozmanitých nařízení o přepychu, pomocí nichž jejich příjmy vzrůstaly. Nevěstky a berní úředníci byli mezi sebou stále na kordy; vyděračství jedněch vzrůstalo v témže poměru, jako povolnost druhých. A tak rostla prostituce rok od roku ve stejném poměru s výtěžkem její daně.

Franz Bayros: Vyjednávání odměny, z knihy Dějiny prostituce

Athenaeus tvrdí, že veřejné nevěstky, asi jen dikteriadky, nesměly před západem slunce opustiti svého příbytku, tedy do chvíle, kdy matrona nesměla se již odvážiti na ulici, aniž by pozbyla své dobré pověsti. Toto Athenaeovo místo nelze však bráti doslovně, neboť všechny bydlící nevěstky v Piraeu, tedy za zdmi městskými, procházely se večer a v poledne v přístavu. Možná, že ženy tyto vpouštěny byly do města v podvečer jen proto, aby tam mohly nakoupiti různých potřeb, nikoli však, aby se zaprodávaly. V noci v městě trpěny nebyly, a byly-li tam po určité hodině přistiženy, byly potrestány. Bylo jím tudíž zapovězeno dopouštěti se smilstva mezí pokojnými občany. Mrav tento zakořeněn byl od nejdávnějšího starověku ve všech městech východních, dokud areopag měl legální prostituci ve své mocí. Přístav Piraeus byl vyhrazen prostituci. Bylo to jakési město, sestávající z rybářských chatrčí, obchodů, krčem a bordelů. Věčně střídající se obyvatelstvo tohoto athénského předměstí sestávalo z cizinců, zhýralců, hráčů a povalečů — věčného zákaznictva nevěstek, jež bydlely tu pohromadě a nemusily hledati výživy v městě pod přísným dohledem vrchnosti a matron. Vedlo se jim v Piraeu znamenitě a proudily sem ze všech končin světa. Nával tento, jenž byl na újmu zájmům všech, způsobil, že některé z nich promenády své měnily; nejhrdější a nejšťastnější blížily se k Athénám a procházely se po Keramiku.

Keramikos, jehož se zmocnily hetéry, přenechavše Piraeus flétistkám a dikteriadkám, nebyla příliš úhledná část Athén; název svůj odvozovala od Kerama, syna Bakchova a Ariadnina. Bylo to předměstí zabírající zahradu akademie a pomníky občanů, kteří padli se zbraní v ruce. Rozprostíralo se podél obvodu zdí městských od brány Keramika až ke bráně Dipylonově; jeho zelenající se skupiny stromů se sloupovými chodbami, ozdobenými sochami a nápisy, skýtaly v denním parnu občerstvující stín. Sem přicházely nevěstky prvého řádu, aby se tu procházely, nebo někam usedly. Brzy stalo se Keramikos uznaným tržištěm elegantní prostituce. Zde se hledalo štěstí, zapřádaly známosti, osnovala dostaveníčka a provozoval obchod láskou. Zalíbila-li se tam některému mladému Athénami hetéra, napsal její jméno na zeď keramickou, přidav k němu několik pochlebných epithet. Lucian, Alkifron a Aristofanes rozepisují se o tom podrobně. Nevěstka poslala tam svého otroka, aby se podíval na zeď a nalezl-li jméno její mezi ostatními, postavila se prostě poblíž nápisu, naznačujíc tak, že jest ochotna dotčeného milence přijati. Ten přišel potom k ní a dohodnul se o podmínkách, jež nebyly arciť vždycky přijaty, neboť lepší hetéry neměly jednotné taxy a mívaly časem různé vrtochy. Snadno nahlédneme, že nevěstky, které někoho odmítly, nadělaly si mnoho nesmiřitelných nepřátel.

Dikteriadkám a flétistkám, jakož i hetérám nejnižšího řádu, zalíbil se Keramikos rovněž, proto usilovaly stále o to, jak by jej opanovaly nebo aspoň k němu se přiblížily. Počaly poznenáhlu opouštěti přístav Piraeus, Faleron, Skiron a okolí athénské, aby vytlačily z Keramiku hetéry aristokratické, jež své tržiště překládaly dále a dále, až se posléze octly v samém městě. Zákonů, zakazujících jim objevovati se tam v šatě nevěstčím, v praxi dbáno nebylo, poněvadž přestalo se jich vůbec užívati. A tak přeplněna byla cesta k Porta Dipylon těmi nejsprostšími nevěstkami. Stinná loubí a pažit keramický, obklopující pomníky, byla prostitucí jen vítány. „Tam u bran Keramika", praví Esychius, kde nevěstky stany své rozbily." A Lucian píše: „Na rohu Keramika, v právo od brány dipylonské jest velké tržiště hetér". Tam uzavírán prodej a koupě za každou cenu, a často oddala se prodavačka kupci svému hned na místě, ve stínu některé mramorové sochy, zbudované proslavenému občanu, padlému na polí válečném. Večer skýtala holá zem nebo pažit nepřetržitě arénu k hanebným zápasům vilnosti, a nezřídka měl opožděný chodec, kráčející za bezměsíčné noci Keramikem a podél zahrady akademie, za to, že slyší stíny duší zemřelých vzdychati mezi znesvěcenými pomníky.

Přesídlením veřejných nevěstek do Keramiku nezůstal však Pireus opuštěn; v tomto rozsáhlém předměstí, jehož obyvatelstvo sestávalo z cestujících a obchodníků všech dílů tehdy známého světa zůstalo ještě velké množství nevěstek. Bylo jich dosti i v přístave faleronském a na Skironě, kde proudilo, jich tolik, co cizinců. Hlavním střediskem nevěstek bylo velké náměstí, otevřené proti přístavu a s vyhlídkou na hrad. Náměstí toto, obklíčené domky, v nichž viděti bylo jen hráče v kostky, ospalce a schátralé filosofy, naplnilo se v nocí množstvím žen téměř vesměs cizinek. Jedny byly zahaleny, druhé polonahé; všechny však volaly na kolem jdoucí buďto nepohnutě stojíce a sedíce nebo pobíhajíce a potloukajíce se, skromně mlčící nebo s drzými úšklebky na rtech. Chrám Afrodity Pandemos, který Solon na tomto místě vystavěl, jakoby měl dozor nad prostitucí. Chtěly-li nevěstky dostati někoho do svých tenat, chtěly-li dosíci vyšší odměny, chtěly-li míti počinek, vzývaly zde Afroditu pode jménem Pitho, ačkoli tato bohyně v řecké mytologii od Afrodity se úplně lišila. V chrámové svatyni byly mramorové sochy bohyní obou. I smlouvy podepisovány ve jménu Afrodity u dveří chrámových, na pobřeží mořském, nebo u dlouhé zdi, kterou Themistokles vystavěl, chtěje Piraeus spojiti s Athénami.

Jména Piraea a Keramika požívala v prostitučním světě u hetér takové pověsti, že Themistokles, syn nevěstčin, přiznal se veřejně ke svému původu, projížděje se od Piraea ke Keramiku na skvostném voze, taženém místo koňmi, čtyřmi nevěstkami. Athenaeus vypravuje neuvěřitelnou tuto historku dle svědectví Idomenea. Někteří vykladačové popírají, že by se tím rozumělo skutečné čtyřspřežení nevěstek, ale spíše, že to byly čtyři nevěstky, které seděly kolem Themistoklea ve voze. Nevíme tedy, užil-li Themistokles za přípřež nevěstek. Kromě prostopášností pod širým nebem odehrávaly se v Poradu výstřednosti i při zavřených dveřích. Rozsáhlé dikterion, jež Solon založil poblíž chrámu Pandemos, nedostačovalo brzy potřebám mravní zkázy. Proto bylo otevřeno později dikterií více, aniž to bylo považováno za přestupek proti zákonům chránícím prostituci. Bordely, s nimiž bylo lze setkati se při každém kroku ulicemi Piraea a ostatních předměstí, označeny byly zvláštním znamením, jež bylo na všech stejné a lišilo se od sebe jen velikostí; byl to fallus, charakterisující vykřičená místa. Kdo tedy vstoupil do nevěstince, nemohl se vymlouvati, že nevěděl, kam vstupuje. Řecký filosof spozoroval jednou mladíka, jenž chtěl právě vklouznouti do takového pelechu; i zavolal jej jménem, a když se mladík studem zarděl a sklopil hlavu, zvolal filosof; „Zmužilost! Zardění tvé je začátkem cnosti!" Kromě veřejných domů byly v Athénách i domky, které si hetéry pronajímaly, aby v nich provozovaly svoji živnost. Nebydlely v nich stále, nýbrž jen časem se svými přáteli. V těchto místech vilnosti pořádány byly i pitky, tance a hudební produkce, k nimž měl přístup jen ten, kdo zaplatil vstupné. Panope psala dle Alkifrona svému choti Euthibulovi: „Tvoje lehkomyslnost, tvá nestálost a tvoje náklonnost k radovánkám jsou příčinou, že mne i své dítky zanedbáváš, abys mohl oddati se vášni své s Galenou, dcerou rybářovou, která přišla z Hermionu a pronajavši si domek v Piraeu, vystavila tam své vnady na odiv, provozujíc obchod tělem ke škodě veškeré mládeže. Chodí k ní ženatí mužové, udržujíce s ní necudný poměr a obsypávajíce jí dary, jichž ona nikterak neodmítá; jest propast', která všechno pohlcuje."

Mravnostní policie, omezivší prostituční obchod na jisté městské čtvrti nutila nevěstky nositi jistý předepsaný šat jako otroci, který měl za účel, aby je bylo lze všude poznati. Předpisy o nošení určitého oděvu pro prostitutky, byly, jak se zdá, ve všech řeckých městech, jakož i v koloniích. Nevěstkám byly předepsány určité barvy, jež byly však jiné v Athénách, jiné ve Spartě, jiné v Syrakusách atd. Byl to asi Solon, jenž předepsal zvláštní šat nejprve otrokyním, zasvěceným prostitucí. Šat ten byl dle všeho křiklavě pruhovaný, poněvadž ženštiny, které dal zákonodárce přivésti k potřebám republiky z Orientu, byly původně oblečeny ve svůj národní kroj, ušitý z různě zbarvených vlněných i hedvábných látek. Solonův zákon byl tedy jen sankcionováním starého obyčeje, a areopag, formuluje jej, nařídil nevěstkám nositi pro příště šat květovaný. Odtud ony různé druhy oděvu, které pořizovaly si nevěstky, každá dle vlastního svého vkusu. Dle jedněch směly se objevovati veřejně jen s květinovými věnci a guirlandami, dle jiných musily míti šat pomalovaný květinami; jednou spokojily se s květinovou ozdobou křiklavých barev, jindy odívaly se purpurem a zlatem; podobaly se květinovým košíkům s čerstvými květinami. Avšak řád o nošení oděvu učinil konec tomuto bezuzdnému přepychu; nevěstkám zapovězeno bylo nositi na vycházce jednobarevný šat, užívati drahocenných látek, jako na př. purpuru a zlatých šperků. Zákaz purpurových rouch a zlatých šperků neplatil však pro nevěstky všech řeckých měst, neboť v Syrakusách bylo naopak jen slušným ženám zapovězeno nositi oděv s purpurovým okrajem, křiklavými barvami, a zlatý šperk. Ve Spartě platily tytéž zákony pro ženy urozené. „Chválím staré město lacedaemonské," praví sv. Kliment Alexandrinský (Paedagog. lib. II. cap. X.), „jež dovolilo nevěstkám nositi květovaná roucha a zlaté skvosty, kdežto provdaným ženám přepych zakázalo." Athenaeus uvádí v 25. knize své Historie místo Filarchovo, kde jest zmíněn podobný zákon, platný v Syrakusách. Roucho, jež nařízeno bylo nositi nevěstkám syrakusským, bylo zhotoveno z vícebarevných látek, purpurových stuh a zlatého vyšívání.

Již dříve bylo podotčeno, že nevěstky zmíněné v bibli zdobily se květinami a zářícími látky jíž v nejdávnějším starověku. Solon přizpůsobil se tudíž jen mravům orientálským, nařídiv nevěstkám, aby podržely svůj orientálský kroj. Zaleukus, zákonodárce Lokrův, následoval systému Solonova, nutě prostitutky v řecké kolonii nositi na znamení hanby rovněž květovaný šat, jak se o tom zmiňuje Diodorus Sikulus. Zaleukus, žák Pythagorův, byl mnohem méně shovívavým vůči smyslným vášním, a trpěl-li prostituci, dalo se to jen proto, aby lid neměl omluvy pro cizoložství, jež bylo trestáno vypíchnutím očí. Suidas píše ve svém Lexikonu o nevěstkách květinami ozdobených: „— oděny byly v roucha květovaná křiklavých barev nebo různě pomalovaná, protože v Athénách zákon nařizoval prostitutkám nositi květovaný, různě zbarvený šat, aby, dle oděvu tohoto každý na první pohled poznal nevěstku."

Heinrich Goltzius: Satira na řeckou prostituci, z knihy Dějiny prostituce

Nevěstky athénské objevovaly se dle všeho na ulici ověnčeny jsouce růžemi, když jím zlaté věnce pod peněžitou pokutou byly zapovězeny. „Objeví-li se některá nevěstka se zlatým skvostem", praví ve své Rhetorice rhetor Hermogenes, „budiž jí skvost ten zbaven ve prospěch státu." I konfiskovány jak zlaté věnce, tak i zlatem vyšívaná roucha, která odvážily se nevěstky nositi veřejně. Zákon Filipa Macedonského pokutoval nevěstku, objevivší se jako kněžna se zlatým diademem, 1000 drachmami (asi 800 kor. předvál,]. Těchto policejních předpisů o oděvu bylo však asi zřídka kdy užito, a bohaté, učené a vzdělané hetéry neměly se jich jistě co obávati, poněvadž platily jen pro dikteriadky a auletridy.

Obyčejný šat urozených Atheňanek lišil se podstatně od oděvu cizinek špatné pověstí. Tento vznešený a cudný šat skládal se z tuniky, spodního šatu a přehozu. Bílá lněná nebo vlněná tunika byla na ramenou sepnuta knoflíčky, pod ňadry stažena širokým pásem, a spadala v řasnatých záhybech až k zemi. Spodní šat, kratší nežli tunika, upevněn byl kolem kyčlí širokou stuhou a na dolejším svém okraji ovrouben jako tunika různobarevnými pásy nebo lemy; druhdy býval opatřen též rukávy. Soukenný přehoz, někdy shrnutý na způsob šerpy, jindy přes hlavu rozložený, sloužil dle všeho jen k tomu, aby dodával formám více půvabu. Z počátku užíváno bylo na oděv, jak vypravuje Barthelemy ve své „Voyage du jeune Anacharsis", drahocenných látek, bohatě zdobených zlatem nebo i látek asiatských, ozdobených obrazy nejkrásnějších květů v přirozených barvách; těchto látek bylo však brzy na to užíváno jen pro oděv, jímž zdobeny byly sochy bohů, a pro šat divadelní. Chtěje užívání těchto květovaných látek počestným ženám znemožniti, rozkázal zákon, aby se jím zdobily nevěstky, jež měly takořka privilej na neskromnost a směly se objevovati na ulici s rozpuštěným vlasem, obnaženými ňadry a tělem, sotva zakrytým gázovým závojem. Ve Spartě naproti tomu bylo se nevěstkám objevovati v rouchu vlekoucím se po zemi, bohatě pokrytém zlatým vyšíváním, poněvadž šat Lacedaemoňanek byl velmi jednoduchý. Sestával jen z krátké tuniky a úzkého, až po zem spadajícího kabátce, Mladé dívky, účastnící se tělesných cvičení, jichž vyžadovala spartská výchova, byly oděny ještě jednodušeji; tunika bez rukávů byla na ramenou spiata kovovými sponami a vykasaná až po kolena, rozstřížena jsouc po obou stranách dolejší své polovice až po pás, takže velká část těla zůstala obnažena. Poněvadž sličné a silné řecké dívky cvičily se v zápasu, běhu a skoku, neměly ani ty nejoplzlejší nevěstky před nimi pražádné výhody.

Zvláštní nepředepsanou módou řeckých nevěstek, nejlépe je charakterisující, byly žlutě nabarvené vlasy. Barvily si je šafránem a jinými rostlinnými barvivy, která měnila jejich přirozenou černou barvu v rusou. Komický básník Menander vtipkuje tyto rusé vlasy, jež bývaly často falešné, pravé vlásenky z vlasů dcer severních národů nebo i z vlasů pozlacených. Sv. Kliment Alexandrijský praví, že bylo hanbou pro cudnou ženu, barviti si vlasy na žluto. Z tohoto místa sv. Klímenta lze souditi, že počestné ženy napodobovaly mnohdy v úpravě vlasů nevěstky, chtíce se podobati bohyním, jež básníci, malíři a sochaři zobrazovali s vlasem zlatým. Tato rafinovaná ozdoba hlavy vyžadovala asi pomoci více služek, zkušených v uměních toiletních, a přece zakazoval starý athénský zákon nevěstkám, aby se dávaly obsluhovati placenými ženami nebo otrokyněmi. Tento zákon, jehož jen zřídka kdy se užívalo, zneucťoval svobodnou ženu, která dala se najmouti za žold nevěstce, odepřev jí titulu a práva občanky a považuje ji za otrokyni k prospěchu státu. Zdá se, jakoby občanka již pouhou službou u nevěstky stala se příslušnicí státního dikterionu. Leč přes přísnost zákona nechybělo nevěstkám nikdy služebných, jež, ať mladé nebo staré, bývaly obyčejně zkaženější než samy jejich velitelky.

Pierre Dufour – Dějiny prostituce


linkuj.cz vybrali.sme.sk

.: poslal Kyklop, pátek, 20.01.2006, 3:56:00

Komentáře

(carpenter - Mail - WWW)
tohle nám ve škole o hodinách dějepisu nějak zatajili....:o)

Ty nás nešetříš :-) (Alka - Mail - WWW)
To si přečtu až doma. Kdysi jsem měl knihu ruského (ne sovětského!) spisovatele Alexandra Kuprina. Jmenovalo se to, myslím, Matka, půjčil jsem, nemám. Psal tam podrobně o fungování ruské společnosti před (dnes) sto lety. Prostituce byla jedním z nejsilnějších kulturních faktorů carského Ruska přelomu 19./20.století. Je to psáno jako román a je to dost hrůza. Není divu, že z tohoto podhoubí vyrostla jedůvka bolševismu, který byl ale, jak správně píše Masaryk, jen vůbec nejbezohlednější a nejbrutálnější z tehdejších ruských -ismů a jiných hnutí a směrů.

ad.Carpenter (Kyklop - Mail - WWW)
Myslím, že nám zatajovali i o něco důležitější fakta... ;-)

ad.Alka (Kyklop - Mail - WWW)
Poklady nepůjčovat, nebo jen skutečným přátelům, kteří jsou spolehliví. Ale to už asi víš... ;-))

hmm... (aTeo ;) - Mail - WWW)
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//2.319.jpg

ad.Teo (Kyklop - Mail - WWW)
No toto!!! Takto znázornit nejpoctivějšího politika a ještě k tomu křesťana!? Podle jeho návrhu "3x a dost" už máš jen dvě šance! :-)))

Kalouse jsem znectil už mockrát... (aTeo ;) - Mail - WWW)
... a šanci nevidím žádnou - ani pro sebe, ani pro něj. Amen.

ad.Teo II. (Kyklop - Mail - WWW)
Vím, je to Tvůj "oblíbenec". ;-)

Ani ne... (aTeo ;) - Mail - WWW)
Pak by totiž mí oblíbenci byli všichni, co mi za moje prachy dělaj potíže...

Tak jsem to přelouskal a (Alka - Mail - WWW)
vědět, kam chodily šlapat hetéry před pár tisícovkami let atd. je zajímavé, ale Kuprin byl mnohem konkrétnější. Nebylo výjimkou, že pracovitá ruska musela za jedinou noc obslouložit kolem padesáti mužiků (Hup-šup). Ty lepší bavily důstojníky celou noc. Všechny ale byly otrokyně, nesvéprávné, sociálně ta situace pro ně neměla řešení. Měly zastaveny duševní vývoj okamžikem "nástupu do služby", což bývalo i 12 let. Otcové dávali svým synům k narozeninám nějakou dobrou místní k zasvěcení, podle Kuprina jistě 90% mlaďasů ztratilo panictví v bordelu.

ad.Alka II. (Kyklop - Mail - WWW)
:-)) Mladý muži, toto byla pouze jedna kapitola z jednoho sešitu, ale ŘEKOVÉ a jejich prostituce je rozebírána minimálně v sešitech 3-4, 5-6, 7-8, možná i dále, ale ty má doma pantáta, takže dalších informací a detailů je tam ještě habakuk! ;-) Vždyť s emůžeš podívat do nového knižního vydání... Měj se.


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter