.: 3x Dvacet tisíc mil pod mořem - - Kyklopova knihovna

Hodně dlouhá plavba.

Pondělí večer. Obývákem zní Chumbawamba a s přítelem se laskáme – hladíme, mačkáme, mneme. Jemně, lehce a radostně. Vidět a pohladit.
Protože byla doma i Ryba, tak jsme se pochopitelně laskali s knihami z nedávno objeveného pokladu. ;-)
Mezi řečí jsme se dostali až k dobrodružné literatuře našeho dětství.
„Tak pojeď někdy do muzea Karla Maye v Radebeulu u Drážďan.“
„Ten mě nebavil, já raději Setona nebo Verneovky.“
„Jasně, Dva divoši! Podle těch jsem si dělal šípy a luky. Verneovky? Myslíš takovouhle?“
a vykouzlil jsem Dvacet tisíc mil pod mořem z roku 1923.
Krása.
Listujeme.
Vybavil jsem si salátové vydání, se kterým jsem se prvně v životě dostal až na jižní točnu.
Po chvilce jsme se vrátili ke skotské a k vínům, takže ráno jsem po další dávce antibiotik celkem rychle vrhnul. A bylo po muckání.
Když se žaludek uklidnil, hledal jsem pasáže, které jsem si ještě dobře vybavoval. Myslím, že toto staré vydání si ale zaslouží celé přečtení. A co porovnat toto s novějšími vydáními?
Knihovna. Dětské oddělení. Děvčata, chlapci a já! Ty pohledy! Nějaký „strýček“ či co? Vedoucí oddělení se ke mně hrne, co jako potřebuji, zda jsem si nespletl patro. „Verneovku Dvacet tisíc mil pod mořem – všechny vydání.“
Ležím na břišním mozolu a předu. Čeká mne 3x 20000 tisíc mil pod mořem – to je sakra dlouhá plavba. Zavřít poklop Nautilu a vyrážíme krátce porovnat vydání z let 1923, 1959 a 1976.


Dvacet tisíc mil pod mořem – vydání z roku 1923

Dvacet tisíc mil pod mořem – vydání z roku 1923

VYDÁNÍ Z ROKU 1923
KAPITOLA XVIII.
POLYPOVÉ


V okamžiku, kdy stlačeni k sobě drali jsem se na plošinu, dvé jiných ramen mihlo se vzduchem, chopilo se námořníka stojícího podle kapitána Nema, a vyzvedlo jej se silou neodolatelnou. Kapitán Nemo vykřikl a vyskočil nahoru. Spěchali jsme za ním.
Jaká to scéna! Nešťastník, ovinut chapadlem a držen jeho přissávadly, houpal se ve vzduchu dle zvůle ohromného toho chobotu. Chroptěl, dusil se a volal: „Pomoc! Pomoc!" Slova ta, pronesená francouzsky, uvedla mne v úžas svrchovaný! Měl jsem tedy na lodi rodáka, a možná, že i více jich! Srdcervoucí výkřik ten nezapomenu po celý svůj život!
Nešťastník byl ztracen. Kdo mohl vyrvati jej tomuto mocnému smáčknutí? Kapitán zatím se již byl vrhl na polypa a ranou své sekery utnul mu jedno rámě. Pobočník jeho závodil s ním v zuřivosti proti ostatním netvorům, drápajícím se na boky Nautila. Mužstvo bilo se sekerami. Kanaďan, Conseil a já ztápěli jsme své zbraně do masité spousty. Prudký zápach pižma šířil se vzduchem. Bylo to strašlivé.
V jednom okamžiku jsem se domníval, že nešťastník, polypem zachycený, bude vyproštěn z hrozného toho objetí. Z osmi ramen sedm bylo usekáno. Jediné, mávající svou obětí jako pírkem, zmítalo se ve vzduchu. Ale v okamžiku, kdy kapitán Nemo a jeho pobočník vrhli se na ně, zvíře vychrstlo proud jakési černávé tekutiny, ukryté v měchýři, v břiše umístěném. Byli jsme oslepeni. A když tato temnota se rozplynula, kalmara byla ta tam a s ní i rodák můj nešťastný.
Jaká zuřivost se nás nyní zmocnila oproti těmto netvorům! Nikdo se ani necítil. Deset nebo dvanáct polypů dralo se na plošinu a na boky Nautilovy. Potáceli jsme se uprostřed hadích trupů, svíjejících se na plošině v kalužích krve a černého inkoustu. Zdálo se, jako by slizká tato chapadla oživovala se jako hlavy hydry. Harpuna Neda Landa rána co rána nořila se v sivé oči kalmar a vyrážela je. Ale udatný můj soudruh byl pojednou povalen chapadly jednoho netvora, jemuž nemohl se vyhnouti.
Ah! Srdce mé div nepuklo žalem a hrůzou! Strašlivý zoban kalmary rozevřel se na Neda Landa. Nešťastník byl by jimi ve dvé rozpůlen. Spěchal jsem mu na pomoc. Ale kapitán Nemo mne předešel. Sekera jeho zmizela mezi dvěma ohromnými čelistmi, a Kanaďan, jako zázrakem zachráněn, zvedl se a ztopil celou harpunu svou v trojnásobném srdci polypově.
„Byl jsem si dlužen tuto odplatu!" pravil kapitán Nemo ke Kanaďanovi.
Ned beze slova se uklonil.
Zápas ten trval čtvrt hodiny. Netvorové přemoženi, zohaveni rozsekáni a na smrt zraněni konečně ustoupili a zmizeli pod hladinou.
Kapitán Nemo, zakrvácen a stoje nepohnutě podle majáku, pohlížel na moře, kteréž pohltilo jednoho z jeho soudruhů, a veliké slzy řinuly se mu z očí.


Dvacet tisíc mil pod mořem – vydání z roku 1959

Dvacet tisíc mil pod mořem – vydání z roku 1959


VYDÁNÍ Z ROKU 1959
KAPITOLA XVIII.
KALMAR


Ve chvíli, kdy jsme jeden přes druhého spěchali na plošinu, jiná dvě chapadla, mrskající se ve vzduchu, se vrhla na námořníka, který běžel před kapitánem Nemo, a mocnou silou ho zdvihla do výše.
Kapitán Nemo vykřikl a vyběhl ven. Vrhli jsme se za ním.
Jaká podívaná! Nešťastník, uchopen chapadlem, které se k němu přisálo, se zmítal ve vzduchu podle rozmaru tohoto obrovského chobotu. Chroptěl, dusil se, volal: „Pomoc! Pomoc!" Tato slova, pronesená francouzsky, mě strašně ohromila! Měl jsem tedy na lodi krajana, možná, že několik krajanů! Tento drásající výkřik budu slyšet po celý svůj život.
Nešťastník byl ztracen. Kdo ho mohl vyrvat z toho strašného sevření? Avšak kapitán Nemo se vrhl na chobotnici a ranou sekery jí usekl další chapadlo. Jeho pobočník zuřivě zápasil s ostatními obludami, které se plazily po bocích Nautilu. Celá posádka bojovala sekerami. Kanaďan, Conseil a já jsme vráželi své zbraně do té spousty masa. Ostrý pach pižma pronikal celé ovzduší. Bylo to strašné.
V jednu chvíli jsem myslil, že nešťastník, sevřený kalmarem, bude vyrván z jejího mocného přisátí. Z osmi jejích chapadel bylo již sedm useknuto. Jediné, mávající svou obětí jako pírkem, se kroutilo ve vzduchu. Ale ve chvíli, kdy kapitán Nemo a jeho pobočník se na ně vrhli, zvíře vychrstlo načernalou tekutinu vyměšovanou měchýřem v jeho břichu. Byli jsme oslepeni. Když se pak oblak rozplynul, po kalmaru nebylo již stopy a s ním zmizel i můj nešťastný krajan!
Zmocnila se nás strašná zuřivost proti těm obludám! Už jsme se neovládli. Deset nebo dvanáct kalmarů napadlo plošinu a boky Nautilu. Oháněli jsme se v hrozné spleti mezi pahýly chapadel, které poskakovaly na plošině v proudech krve a černé tekutiny. Lepkavá chapadla jako by znovu narůstala jako hlavy nějaké saně. Harpuna Ned Landa se při každé ráně zabořovala do siných očí kalmarů a vypichovala je. Ale můj statečný přítel byl náhle povalen chapadly obludy, které už nemohl uniknout.
Ach! Mé srdce div neprasklo vzrušením a hrůzou! Strašný zobák kalmara se otevřel nad Nedem Landem. Nešťastníku hrozilo, že bude překousnut ve dví. Vrhl jsem se mu na pomoc. Ale kapitán Nemo mě předešel. Jeho sekera zmizela mezi obrovskými čelistmi a Kanaďan, jako zázrakem zachráněn, vyskočil a vrazil celou svou harpunu do trojího srdce kalmara.
„Musil jsem se vám přece odměnit!" řekl kapitán Nemo Kanaďanovi.
Ned se mlčky uklonil.
Tento boj trval čtvrt hodiny. Přemožené obludy, zohaveny, smrtelně zraněny, vyklidily konečně bojiště a zmizely ve vlnách.
Kapitán Nemo, celý od krve, nepohnutě stál u reflektoru a díval se na moře, které pohltilo jednoho z jeho druhů, a velké slzy mu kanuly z očí.


Dvacet tisíc mil pod mořem – vydání z roku 1976

Dvacet tisíc mil pod mořem – vydání z roku 1976

VYDÁNÍ Z ROKU 1976
KAPITOLA XVIII.
CHOBOTNICE


Ve chvíli, kdy jsme se tlačili jeden na druhého, abychom se dostali na plošinu, svíjela se nad námi ve vzduchu další dvě chapadla, která napadla námořníka stojícího před kapitánem Nemem a s neodolatelnou silou ho odnesla.
Kapitán Nemo vykřikl a vyřítil se ven. My jsme běželi za ním.
Jaká to scéna! Nešťastník, kterého chobotnice zachytila svými přísavkami, poletoval vzduchem podle vrtochů tohoto obrovského chobotu. Chroptěl, dusil se a volal: „Pomoc! Pomoc!"
Tato francouzsky pronesená slova mě úplně ohromila. Měl jsem tedy v lodi krajana, možná že několik krajanů! Tento drásající křik budu slyšet po celý život!
Nešťastník byl ztracen. Kdo ho mohl z toho silného objetí vyprostit? A přece se kapitán Nemo na chobotnici vrhl a odsekl jí sekerou další rameno. Jeho zástupce bojoval zuřivě s ostatními netvory, kteří šplhali po bocích Nautilu. Námořníci bojovali sekerami. I Ned Land, Conseil a já jsme zasekávali své zbraně do masité hmoty. Vzduch byl prosycen silným zápachem pižma. Bylo to strašné.
V jednu chvíli se mi už zdálo, že nešťastník, tak pevně sevřený chobot-nicí, bude jí ještě vyrván a unikne jejímu mocnému sání. Už sedm chapadel bylo netvoru useknuto. Ale jedno jediné drželo svou oběť jako pírko a svíjelo se s ní ve vzduchu. Tu ve chvíli, kdy kapitán Nemo a jeho zástupce se na chobotnici vrhli, vypustilo zvíře sloup husté černé tekutiny, kterou vylučuje z váčku ve svých vnitřnostech. Byli jsme oslepeni. Když se konečně černý mrak rozptýlil, byla už chobotnice pryč a s ní zmizel i můj nešťastný krajan.
Přepadl nás zuřivý vztek na ty netvory. Už jsme se neovládali. Plošinu Nautilu napadlo deset nebo dvanáct chobotnic. Vrhali jsme se jeden přes druhého do změti hadovitých pahýlů, které sebou škubaly na plošině v proudech krve a inkoustově černé tekutiny. Zdálo se, že slizká chapadla rostou jako hlavy bájné saně. Nedova harpuna se každým rozmachem zasekávala do zelených očí chobotnic a vypichovala je. Ale brzy byl můj statečný druh povalen jedním z chapadel, kterému se už nemohl vyhnout.
Divím se, že mi srdce vzrušením a hrůzou nepuklo! Nad Nedem Landem se rozevřel strašný zobák chobotnice. Chtěla toho nešťastníka překousnout vedví. Vrhl jsem se mu na pomoc. Ale kapitán Nemo mě předešel. Jeho sekera zmizela mezi dvěma obrovitými čelistmi. Zázračně zachráněný Kanaďan vstal a zasekl celou harpunu do trojitého srdce chobotnice.
„Musil jsem splatit dluh," řekl kapitán Nemo Kanaďanovi.
Ned se místo odpovědi uklonil.
Boj trval čtvrt hodiny. Přemožené nestvůry konečně vyklidily pole a zmizely pod vodou.
Kapitán Nemo celý zakrvácený stál mlčky u reflektoru a díval se na moře, které pohltilo jednoho z jeho přátel; z očí se mu řinuly velké slzy.

Kalmar mával svou obětí jako pírkem

1) Jules Verne – Dvacet tisíc mil pod mořem, vydal Jos.R.Vilímek roku 1923, přeložil Jaroslav Janeček, vyobrazení od Neuvillea a Riou, stran 376, cena neuvedena.

2) Jules Verne – Dvacet tisíc mil pod mořem, vydala Mladá Fronta roku 1959, přeložil dr.Benjamin Jedlička, vyobrazení od Neuvillea a Riou, revisi zoologických a botanických termínů provedli RNDr. Jiří Hausher a RNDr. František Mladý, stran 367, cena vázaného výtisku 35,50 Kč.

3)
Jules Verne – Dvacet tisíc mil pod mořem, vydal Albatros 1976, přeložil Václav Netušil, vyobrazení od Neuvillea a Riou, stran 390, cena vázaného výtisku 40,-Kč, brožovaného výtisku 29,-Kč.

Nemáte nějaké novější vydání, které by se dalo porovnat s výše uvedenými? A četli jste Verneovky?

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

No jejda, (Jago - Mail - WWW)
četl a občas si znovu přečtu, i když jsou to ta vydání ze 70. let.
Ovšem připomnělo mi to stařičký vtip, jak zasedá stranický výbor a předseda praví: Musíme vyřešit jeden problém – Jules Verne. Dlouho je ticho, nakonec někdo pípne: Žil.

Máme (Magráta - Mail - WWW)
to poslední, ještě u rodičů. Tak si říkám, jaká to tehdy v roce 1923 musela být bomba, takový dobrodrůžo, lidi nezmlsaný filmem a počítačovým trikem. A když už mluvím o filmu, česká zpracování Verneovek jsou prostě nejlepší !

(carpenter - Mail - WWW)
jasně, že jsem jich spoustu přelouskal. A taky Mayovky, a..., a...

Byl jsem knihomol, kdepak sporty...

(Alka - Mail - WWW)
Dvacet tisíc mil, pod mořem, a za čtyřicet korun? To je levnější doprava než Pendolíno, ne? :-)
No jasně, že jsem všechny ty knihy přečetl, mnohokrát, jen tu z roku 1923 ne, doma v knihovně nebyla. Dokonce jsem četl selektivně. Jak už jsem to znal, přeskakoval jsem ty nudné neakční popisné pasáže a vrhal se do víru dobrodružství.... :-)

(Darja - Mail - WWW)
Tak pri odesilani prvniho komentare mi to spadlo, toz to vezmu ve zkratce:
Kyklope, matura ne, filosoficka fakulta.
76 mam po rodicich, jen v trochu hroznem stavu, protoze jako mala jsem to vsuce sebou tahala, kdyz sem to cetla;-)

ad.Jago (Kyklop - Mail - WWW)
Sice to byla vydání ze 70.let, ale naštěstí se vyhnula smrtelným úpravám - představ si, kdyby třeba z Nautila vyšel první výstřel během Velké říjnové revoluce, kterouby vedl soudruh Vladimír nemo. To by byla soda! :-)))

ad.Magráta (Kyklop - Mail - WWW)
Jasně, souhlas, ale i v našem dětsví, kdy byla černobílá telka a maximálně v neděli studio kamarád, to byl stále zážitek... Umíš si představit, že by Tajemný hrad v Karpatech točili v Hollywůůůůdůůů? Blé eah, grr, yeah, fuck, blééé. ;-))

ad.Carpenter (Kyklop - Mail - WWW)
Také jsem si drbal palici se Samem Hawkinsem a "plakal" s Hatatitlou! :-))

ad.Alka (Kyklop - Mail - WWW)
joooo, to byly ceny, dnes za 40,-Kč máš ................. ............. .... .... .......... nevím :-))
Máš pravdu, selektivní čtení jsem také občas používal ;-)

ad.Darja (Kyklop - Mail - WWW)
1) včera byl s komentáři problém...
2) no, chtěl jsem Ti udělat radost a tak jsem Ti pár let odečetl ;-)
3) u rodičů mám jedno salátové vydání a díky tomu je ta kniha dvojnásob silná...
čauky

Vše je relativní, (Jago - Mail - WWW)
i ty čtyři pětky. Já v té době začínal s diplomem a 1600,- Kčs hrubého...

Jago, máš recht, (Alka - Mail - WWW)
čtyřicet bývalo hodně. Rum (půllitr)stál 33,50Kč, tři rohlíky a kus salámu a čtyřicet ke svačině bylo fuč.

Jago, máš recht, (Alka - Mail - WWW)
čtyřicet bývalo hodně. Rum (půllitr)stál 33,50Kč, tři rohlíky a kus salámu a čtyřicet ke svačině bylo fuč.

(Přezmen - Mail - WWW)
Bible mého dětství!


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter