.: MaXimuM poezie - - Kyklopova knihovna

aneb Francouzští básníci poslední doby.




MARIE – CLAIRE BENCQUART


Nemocná
Tělo mluví
zcela proti.

Nemocná skrývá tajemství
rozkošnicky.

Pod oděvem stáčí
obvaz
nebo pozvedá prádlo, které mokvá.

Sobě sama zvnitřnělá,
konečně bez muže i matky
obývá svou kobku.

Jako alterace hudby,
jež by byla suverénním zpěvem,
postupuje
trochu
za svou pravdou.


Slova mrtvých
Dokud jsme byli zaměstnáni životem, prožívali jsme šťastné chvíle. Říkali jsme angrešt, a už se nám ústa plnila kyselostí, a říkali jsme hluboká láska, abychom v ni věřili aspoň pro tu chvíli. Byli česáči jujuby, následníci Couperina, nadšenci pro známky, zabudované televizory. Nebušilo se vždy na velká vrata, jež se neotvírají.
Co na tom: teď když jsme vysvobozeni, je nám lip. Jezdíme bez benzínu, rveme se o svazečky básní, mlčíme jako zrno. Ty svátky jsou nám propůjčeny našimi následníky. Když jsou teď zas oni zaměstnáni životem, nabízejí nám sladce (z hloubi svých pochybností) svou nemožnost.



JEAN – PIERRE LEMAIRE

Před mořem
Voláš na moře jako na psa
velké zvíře, které chceš pohladit
štěká a olizuje tě studeným jazykem
Voláš a směješ se méně vystrašená než my
a moře vypadá jako by mělo znovu svůj věk
když bylo ještě krotké


Hračky
Když odejdeš, zakopneme v němém domě
ještě často o kostku
o zvíře s čumákem při zemi
o míč, který se odkutálí pod nábytek
dojati jako při nejasném znamení
zaniklé civilizace
znehybnělé tvým odchodem uprostřed dne
Atlantida tajemných kovů
jeden zemský věk nás od ní dělí
a my máme strach, když uklízíme pokoj
abychom nedopatřením neporušili pradávný řád
abychom nesmazali prosté a tajné poselství
které jsi nám zanechala až do svého návratu


Pohádka
Tvůj křik se k nám neomylně blíží
mlhou, která stoupá z knih
Otřásáme kamennými rameny
trochu jsme zbloudili v lese staletí
při každém kroku ztrácíme něco z jejich čarovné tíže
až narazíme na mýtinu, kde si hraješ
a když se tě zmocní naše ruce a zvedají tě
máme přesně věk svého života



GUY GOFFETTE

Poslání
Mít účastenství na příběhu
jejž zažijeme sotva cípem srdce
Tak bohatí láskou jak o sobě říkáme v básních
chybí nám slova abychom chválili Druhého
den za dnem drásavéjší otevřená past
nebo dveře do našeho vlastního suchopáru
Tak svolíš s první tváří
která se zastaví byť by to byla fotografie
aby cesta psaní aspoň pokračovala
aby roušku obzoru
rubáš tolika životů
roztrhal zuřivý vítr



PAUL DE ROUX

Okno
Fialový déšť z nebe
Pohaslá červeň střech
V okně bez záclon
cíp žlutého světla
stařec, který se obléká.
Na druhé straně ulice
leze kočka na židli
slídí po vrabcích
pak toho nechá, líže si pracky.



JEAN – CLAUDIE RENARD

Mýty 3
S křivákem v ruce,
obklopena včelami,
pýthie pozoruje krev
hada přibitého ke špalku.
S hlavou rozťatou
navrhuje stínu sen,
rozsudek (s hlubokým přepychem), který zde odhalují cesty
– zapalují náhle pochodeň trav…


Mýty 4
Schodiště vchází do stromu. Strom ústí do moře. Moře zrodí
posvátný ostrov. Ostrov mne přijímá se ženami. Ženy mi
předkládají měď a pomeranče. Měď uhrane kosti. Pomeranče
mne opojí. Opojení mne obklopuje hady. Hadi následují
anděla pod kameny. Kameny zezelenají. Jejich zelenání pohne
mou nocí. Moje noc se stává místem boha.


Mýty 5
Včerejšek a zítřek jsou si rovny,
v bílém rozjímání,
jako když je i není
na tváři temnoty.

Mladí bozi říkají,
že jinde zapouští kořeny zde.



RENÉ CHAR

Milenka
Tak mne posedla vášeň pro tuto rozkošnou milenku,
mne, neoproštěného ani od citových návalů ani od občasné
vilnosti, že jsem musel i nemusel zemřít potajmu anebo
pozměněný, zpoznaný pouze víčky své milenky. Divoce nové
noci znovu objevily žhavou spojitou slinu a provoněly
její horečnou sounáležitost. Tisícerá zkažená opatrnost
mne vyzývala k té nejsmyslnější tělesnosti, jaká je.
V našich rukou touha po jiném osudu, jaká pak bude
obava na našich rtech zítra?


Lysanxia
Svoboda setrvává šťastně jen za šepotu
Opravdového polibku
Tvář, která se zjevuje,
Náleží prvosence.
Je to sestra Krásné zámečnice,
Louisy Lyoňanky
A Lysanxie.



HENRI MICHAUX

Na přídi
Na vysoké přídi, jež protíná kterési nehybné moře,
se tyčí bytost nachýlená kupředu

Šikmo míjejí jiné přídě
S postavou podobně nachýlenou

Přístav nikde. Přístavy neznámy.

Občas nějaké znamení z přídě na příď,
jak se pak přiblíží.



MaXimuM poezie, Francouzští básníci poslední doby, vydal Československý spisovatel roku 1990, 264 stran, cena 29,-Kč.


linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

(carpenter - Mail - WWW)
potřeboval bych teoretickou průpravu nebo vysvětlivky. Kdo to je Krásná zámečnice, Louisa Lyoňanka a Lysanxie??? Bez těchto "reálií" nejsem schopen smysl a krásu básně docenit...:o)

Louise Lyonaise (Jordan - Mail - WWW)
Louisa Lyoňanka je něco jako šalupa pro Gillauma Appolinaire .. dívka se širokýma zádama, jako široký kolébavý vor u vonných břehů Seiny .. pro bezstarostné polihování .._:-)


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter