.: Richard Wagner - - Kyklopův podcast

Drama v životě i v hudbě.



Celkem: 93 minut



ŽIVOT RICHARDA WAGNERA (22.5.1813, Lipsko – 13.2.1883, Benátky)

Richard Wagner Říkalo se, že Wagnerovým otcem nebyl Friedrich Wagner, který zemřel půl roku po jeho narození, ale herec, básník a malíř Ludwig Geyer, za něhož se jeho matka devět měsíců po smrti svého prvního muže provdala. Zdá se, že i skladatel sám si nějakou dobu nebyl jist, ale nakonec prohlásil, „Nevěřím tomu!". Nicméně byl svému nevlastnímu otci blízký až do jeho smrti v roce 1821 a své rané dětství strávil v divadelním domě v Drážďanech, kde se rovněž naučil obdivovat Webera, otce německé romantické opery, o němž hovořil jako o „svém skutečném otci, jenž v něm vzbudil lásku k hudbě". Na drážďanské Kreuzschule se u něj rozvinul i zájem o historii.

Když se jeho rodina v roce 1828 vrátila do Lipska, byl Wagner zcela zaujat takovými umělci, jako je Shakespeare, Goethe a Beethoven, jehož symfonie nakonec rozhodly o jeho hudební dráze. Zanedbával školní výuku, pokoušel se sám učit skladbu s pomocí učebnic a dosáhl toho, že v roce 1830 byla jeho orchestrální předehra B dur uvedena v Lipsku. Následující rok v únoru se dostal na lipskou univerzitu jako student hudby a studoval též skladbu u Christiana Weinliga a harmonii u Christiana Mullera, kteří byli oba význačnými hudebníky města. Téhož roku, 1831, uveřejnil klavírní sonátu a v listopadu 1832 byla na pražské konzervatoři uvedena jeho symfonie C dur. O dva měsíce později byla hrána v lipském Gewandhausu.

Jeho zájem se však stále upíral na hudbu pro divadlo a při svém pobytu v Praze v roce 1832 napsal libreto opery s názvem Die Hochzeit. Ačkoliv nikdy její hudbu nedokončil, daleko rozhodněji se dal do komponování druhé s názvem Die Feen. Mezitím získal místo kapelníka opery ve Wurzburgu a tam ji v lednu 1834 dokončil a poslal do lipské Opery, kde ji však odmítli. Nedal se však zlomit a obvinil ředitele opery z toho, že nedocenil jeho přístup. Jeho práce ve Wurzburgu ho zatím přivedla k uvádění mnoha nových oper a když se stal hudebním ředitelem operní společnosti v Magdeburgu v roce 1834, pustil se do své třetí opery, dvouaktovky inspirované Shakespearovou komedií Půjčka za oplátku. Zákaz lásky byl dokončen na počátku roku 1836 a uveden (pouze jednou) v březnu v Magdeburku.

V roce 1835 se zasnoubil s herečkou Minnou Planerovou a v listopadu se v Konigsbergu, kde Wagner záhy převzal vedení další operní společnosti po svém bankrotu v Magdeburku, vzali. Ona již měla nemanželskou dceru a i jinak mělo toto manželství svá úskalí, částečně finanční a částečně způsobené pochybnostmi Wagnera o její věrnosti. V roce 1831 ho dočasně opustila a uchýlila se k bohatému obchodníkovi. Ale i navzdory tomu, co nazýval „strastmi" soukromého života, začal brzy pracovat na své další opeře, Rienzi, tragickém příběhu zasazeném do Říma čtrnáctého století. Nyní řídil operu v Rize, kde dirigoval symfonické koncerty, a dosáhl návratu své manželky. Ale když v březnu 1839 jeho smlouva skončila, nebyl schopen vypořádat všechny své nemalé dluhy, a proto i se ženou uprchli do Pruska, kde se nalodili na loď směřující do Londýna. Nakonec dospěli do Francie, kde se Wagner setkal s operním skladatelem Meyerbeerem a získal jeho slib, že ho představí v pařížské Opeře. Nicméně z toho žádná objednávka nevzešla a během dvou a půl let svého pobytu v Paříži byl nucen přijímat drobnější hudební zakázky. Záležitosti se tak přiostřily, že dokonce strávil několik týdnů ve vězení pro dlužníky.

Ani toto období určitého druhu exilu nebylo bez užitku. Wagnerova cesta po moři ho inspirovala v roce 1841 k napsání Bludného Holanďana a jeho německý přítel z Paříže ho seznámil s příběhy Tannhausera a Lohengrina, jež se měly stát náměty dalších dvou oper ze čtyřicátých let. V dubnu 1842 se vrátil do Drážďan, kde byly jeho opery Bludný Holanďan a Rienzi poprvé uvedeny v dvorním divadle. V roce 1843 následovalo jeho jmenování kapelníkem saského dvora. V roce 1849 však musel urychleně odcestovat do Švýcarska, neboť se zapletl do revolučních událostí a hrozilo mu vězení.
Wagner nyní mohl mezi své zastánce počítat i Franze Liszta, který v roce 1850 dirigoval ve Výmaru Lohengrina a dodával mu odvahy k napsání jeho magnum opus, cyklu čtyř „hudebních dramat" pod společným názvem Prsten Nibelungův, který se již rodil v jeho mysli. Nejprve napsal libreta a pak v roce 1853 začal komponovat hudbu. Tuto velkolepou tetralogii dokončil v roce 1874 a první kompletní provedení se konalo v roce 1876 v divadle v Bayreuthu, které bylo určeno pro jeho hudbu.

Mezitím se toho hodně udalo, Wagnerovy opery byly stále s větším úspěchem uváděny ve všech větších evropských městech, a tak Wagner hodně cestoval. I přesto ho finanční potíže neopouštěly a jeho osobní život byl stále složitější. Další ženou jeho života byla Mathilde Wesendoncková, jež ho inspirovala k napsání několika písní a opery Tristan a Isolda, a po rozchodu s Minnou žil a nakonec se oženil s Lisztovou dcerou Vosinou, která kvůli němu opustila manžela. Jeho profesionální život se však začal konečně obracet k lepšímu, když v roce 1864 nalezl mecenáše, kterého potřeboval, když ho mladý král Ludvík II. Bavorský, vášnivý obdivovatel jeho díla, pozval do Mnichova, zaplatil jeho dluhy, poskytl mu apanáž a prostředky k dokončení Prstenu.

Ačkoliv si Wagner na mnichovském dvoře nadělal mnoho nepřátel a král ho nakonec musel požádat, aby odejel, jejich přátelství a finanční pomoc neskončily, a tak skladatel v roce 1867 ve Švýcarsku dokončil svou geniální německou komedii Mistři pěvci norimberští. Na počátku sedmdesátých let s pomocí krále Ludvíka Wagner navrhl a nechal postavit Festivalové divadlo v Bayreuthu a pak se vydal po Německu hledat nejlepší zpěváky pro uvedení Prstenu. Konečně byl celý ohromný projekt dokončen a premiéra této operní tetralogie v roce 1876 se stala událostí, jejíž důležitost uznával celý hudební svět. Wagnerovou další (a poslední) operou, započatou v roce 1876 a poprvé uvedenou v Bayreuthu v červenci 1882, byl Parsifal s částečně křesťanskou tématikou. Krátce po premiéře odvezl Cosimu s dětmi do Benátek, kde na Nový rok dirigoval svou mladistvou symfonii C dur a hovořil o dalších operách. O sedm týdnů později zemřel u svého pracovního stolu na srdeční infarkt.

Richard Wagner se ženou Cosimou
Wagner se svou ženou Cosimou, dcerou F.Liszta, na fotografii pořízené ve Vídni 9.května 1872 Fritzem Luckhardtem.




HUDBA RICHARDA WAGNERA

Spolu s Beethovenem je Wagner nejvlivnějším a nejdůležitějším německým skladatelem devatenáctého století. Po celý život svého velkého předchůdce hluboce obdivoval a byla to právě Beethovenova Devátá symfonie, již v roce 1872 dirigoval při slavnostním otevření Festivalového divadla v Bayreuthu. Svá „hudební dramata" považoval za jakési pokračování a naplnění Beethovenova díla a jedním z jejich nejdůležitějších rysů je, že jsou budována téměř symfonicky a vyhýbají se členění klasických oper a namísto toho využívají témata, která prostupují celým dílem, nebo jako v případě Prstenu celým cyklem trvajícím dobrých šestnáct hodin.

Tato témata se přiléhavěji nazývají motivy, neboť většina z nich je příliš krátká na to, aby bylo možno je považovat za plnoprávnou melodii v klasickém smyslu. Tím se však přiklánějí k tomu charakteru vývoje, jenž byl z větší části Wagnerovým přínosem. Můžeme říct, že drama odehrávající se na jevišti v jedné z jeho oper přesně odpovídá tomu, co se objevuje v hudbě samé, kdy „leitmotivy" (příznačné motivy) odpovídají osobám a dokonce i myšlenkám. Tento umělec, jenž vyšel z prostředí stejně tak divadelního jako hudebního, si nepřál, aby byl orchestr důležitější než zpěváci a události na jevišti. Jednou poznamenal, že instrumentální část Beethovenovy Deváté představuje „hudbu volající po vykoupení poezií".

Wagner svůj ideál nazýval Gesamtkunstwerk, doslova „jednotou uměleckých disciplín", představovaný starořeckým divadlem, spojujícím text, mluvený i zpívaný, tanec a vlastní podívanou. O jeho myšlenkách víme mnohé, neboť kromě oper a další hudby napsal větší množství esejů. Některé z nich jsou osvícené, ale jiné německým způsobem těžké a temné a leckterý kritik mu nemůže odpustit jeho příležitostné nepříliš příjemné invektivy, jako například v pamfleltu nazvaném „Židovství v hudbě", který uveřejnil anonymně v roce 1850. Je však nevyhnutelné, že génius jako on má tak vyhraněné názory, a možná bychom neměli být překvapeni, že byl přezíravý vůči italské opeře („cuchta") a o francouzské opeře prohlásil, že je to „koketa s chladným úsměvem".

Na rozdíl od svého italského současníka Verdiho, jehož práce si vysoce cenil, neměl Wagner čas na operní instituce, impresária a prostředníky, jejichž pohnutky byly z velké části obchodní. Žádný skladatel devatenáctého století nebyl tak vášnivě zaujat „uměním pro umění" a nepožadoval tak bezvýhradnou loajalitu od svých stoupenců, jež mu z větší části poskytovali dobrovolně. Po mnoha letech neustálých bojů se nakonec dožil toho, že byl oceněn a uznán jako velký německý skladatel své doby.

Kromě svých hudebních dramat psal Wagner i jinou hudbu, ale především byl mistrem opery, a to nejen co se týče formy a instrumentace. Jeho harmonie dovede být jednoduchá (zde máme na mysli Mistry pěvce), ale často je i křehká a záhadná, zvláště tam, kde je vysoké citové napětí. Tak předehra k Tristanovi a Isoldě využívá k vyjádření intenzivních citových prožitků chromatickou harmonii. Debussy si cenil jeho orchestrace Parsifala pro to, co nazýval „jedinečnou nezměrnou krásou ... barva jako by byla prosvícena zevnitř“ a jeho vlastní Pellléas a Melisanda vděčí za mnohé právě Tristanovi s jeho záhadným příběhem o zakázané lásce. Nicméně Debussy, a po něm i Stravinskij, reagovali proti Wagnerově silovosti, kterou Holst nazval „starým dobrým wagneriánským řevem", a proti vlastním romantickým snům a legendám, neboť Wotan a Brunhilda nejsou lidskými postavami a dokonce i Siegfried a Isolda jsou stěží lidmi, s nimiž bychom se mohli identifikovat – ačkoliv toto platí o něco méně pro Hanse Sachse z Mistrů pěvců.

Takže ačkoliv Wagner napsal „Umění budoucnosti" (titul napsal v roce 1849), měl jen několik málo přímých následovníků a opery inspirované britskou a keltskou legendou od Rutlanda Boughtona (1878-1960) a Josepha Holbrooka (1878-1958) neprorazily. Nicméně jeho vliv na vývoj hudby byl nesmírný. Svým specifickým způsobem ovlivnil Richarda Strausse i Mahlera a žádný operní skladatel dvacátého století nemohl jeho dílo překročit, i když by jeho reakce byly negativní. Např. Britten při psaní Petera Grimase v roce 1944 prohlásil: „Rozhodl jsem se odmítnout wagneriánskou teorii „permanentní melodie" ve prospěch klasické metody jednotlivých částí."


Chronologie
1813 – Narodil se 22.května v Lipsku
1814 – Ovdovělá matka si bere herce Ludwiga Zeyera
1822 – Vstupuje na Kreuzschule v Lipsku
1828 – Rodina se vrací do Lipska
1831 – Studuje hudbu na univerzitě v Lipsku
1832 – Symfonie C dur uvedena v Praze
1833 – Sbormistrem ve Wurzburgu
1834 – Dokončuje operu Die Feen. Pracuje v Magdeburgu
1836 – Bere si Minnu Planetovou. Premiéra Zákazu lásky v Magdeburgu
1837 – Stěhuje se do Rigy
1839 – Působení v Rize končí, prchá před nezaplacenými dluhy. Odjížídí do Londýna, 17. září se dostává do Paříže
1842 – Odjíždí z Paříže do Drážďan. Tam poprvé uveden Rienzi
1843 – Bludný Holanďan poprvé uveden v Drážďanech. Jmenován kapelníkem
1845 – Tannhauser poprvé uveden v Drážďanech
1848 – Začíná psát libreto cyklu Prsten Nibelungův
1849 – Po revoluci opouští Drážďany a směřuje do Švýcarska
1850 – Liszt uvádí Lohengrina ve Výmaru
1854 – Dokončuje Zlato Rýna (první část Prstenu)
1855 – Diriguje v Londýně; tisk lhostejný, ale královna Viktorie navštěvuje koncert
1859 – Dokončuje ve Švýcarsku Tristana a Isoldu
1856 – Dokončuje Valkýru (druhá část Prstenu)
1864 – Ludvík II. Bavorský ho finančně zachraňuje a Wagner se usazuje v Mnichově
1865 – Premiéra Tristana v červnu v Mnichově
1867 – Dokončuje Mistry pěvce
1868 – Žije ve Švýcarsku s Cosimou von Bullow. Mistři pěvci poprvé uvedeni v červnu v Mnichově.
1869 – 6. června přichází na svět syn Siegfried
1870 – V červenci si bere Cosimu, skládá Siegfried Idyll k jejím narozeninám o Vánocích
1871 – Dokončuje Siegfrieda (třetí část Prstenu)
1872 – Stěhuje se do Bayreuthu, začíná zde budovat Festivalové divadlo
1874 – Dokončuje Soumrak bohu (čtvrtou část Prstenu)
1876 – Premiéra kompletního cyklu Prsten v bayreuthském Festspielhaus v srpnu
1877 – Objevuje se srdeční onemocnění (angína), která ho opakovaně přivádí do Itálie za teplejším podnebím
1882 – Parsifal poprvé uveden v Bayreuthu. Na zimu se stěhuje do Benátek
1883 – 13. února umírá v Benátkách na srdeční selhání.


Linky:
Společnost Richarda Wagnera Praha – web.
Richard Wagner a Mariánské Lázně – zde.


Zdroj textu:
Velcí skladatelé, 1996.


linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

Kyklope, (Tosk - Mail - WWW)
máš vskutku nevídaný záběr, od Lvmenů až po Wagnera:-). Ačkoli oni taky mají ledasco společného. Už teď se těším na další hudební překvapení! Co takhle zase něco z filmové hudby? Od Nymana se počitadlo už mnohokrát protočilo :-))

Tosku, (Kyklop - Mail - WWW)
přeci jen mám blíž k tomu HC a rockové hudbě než k Wagnerovi, ale čas od času je potřeba změna, která je pak moc příjemná. Vždyť je to fajn se nechat unášet... :-) Ke klasické hudbě jsem se dostal díky bráchovi a kamarádovi, který mne "přinutil" si kupovat a číst Harmonii, což je časopis o klasické hudbě, jazzu a baletu.
Máš nějaké návrhy na autory filmové hudby? Zkusil bych něco vypátrat na netu... Takže čekám! ;-)
Čus

Mnozí zavrhli (@Teo - Mail - WWW)
Ríšu Wágnerojc proto, že na jeho myšlenky navázal a jeho monumentální dílo zneužil Adík Hitlerojc... ;)
http://www.kosmas.cz/knihy/102324/-je-hodne-hitlera-ve-wagnerovi/

Filmová hudba (Magrátka - Mail - WWW)
Vždycky ráda sáhnu po Badalamentim.
To má bejt tip ;-)

(Tosk - Mail - WWW)
2@Teo: tu studii jsem nečetl, ale neměla by jmenovat spíše obráceně? Oba pánové ale opravdu měli hodně společného, lišili se jen tím, nakolik se jim podařilo své (nehudební) myšlenky realizovat.

2Kyklop: napadá mě třeba Zbigniew Preisner, od něho mám skoro všechno a na klimpru si doma zkouším ty jednodušší kousky (bez smyčců :-). Zajímal by mě Tvůj nepředpojatý názor (www.preisner.com)

(alkoholiczka - Mail - WWW)
souhlasím s předešlými komentujícími, že by bylo zajímavé věnovat pár slov též nějakému tomu autoru hudby filmové... mě se první( po děsivém "koyaanisqatsi" od philipa glasse :).) vybavil honzík jirásků... věřím však, že máš lepší vkus, než já (čehož je ostatně mistr wagner dokladem), takže se těším na další hudební přízpěvek.

(binarniladin - Mail - WWW)
Okamžitě se mi vybavila nesmrtelná hláška Woody Allena ...: "kdykoliv slyším Wagnera, mám neodolatelnou chuť přepadnout Polsko" :o)

Teo, (Kyklop - Mail - WWW)
já vím, ale já ho nezavrhnul... ;-)

Magrátko, (Kyklop - Mail - WWW)
a můžeš tipů dát víc? ;-)

Tosku (Kyklop - Mail - WWW)
bez mučení přiznávám, že neznám, ale právě proto určitě poslechnu. Zkoušel jsem něco vyhledat na netu - tam toho volně moc není, ale zkus link pod www.

Alkoholiczko, (Kyklop - Mail - WWW)
zkusím něco vypátrat, ale protože nejsem Colombo a taky záleží, co se dá na netu volně najít, tak to někdy trvá.
Můj vkus? Podařilo se mi alespoň Tebe ošálit! ;-)))

Binární, (Kyklop - Mail - WWW)
to je neskutečná věta! Díky za pobavení ;-)

Kyklope, (Magrátka - Mail - WWW)
já tý filmový muzice zas tak moc nedám, ale napadá mě ještě Elliot Goldenthal. Jeho sountrack k Fridě miluju, i když jeho ostatní tvorba je mnohem temnější ;-)

Kyklope, Magrátko, (Tosk - Mail - WWW)
to je vlastně dobrá alternativa, shrnout muziku podle a) autora (Glass, Mantovani, Preisner) nebo podle b) filmu/režiséra (např. tarantinovské soundtracky :)! T.

Magrátko a Tosku, (Kyklop - Mail - WWW)
díky za tipy, zkusím něco z Vašich návrhů vyhledat. čus

Binární Láďo, (aida - Mail - WWW)
úplně stejná věta mě napadla taky (u nás doma je mmch hodně oblíbená, kdykoli na Wagnera dojde). Z kterého je to vlastně filmu, nějak si nemůžu vzpomnět?

Allen a Wagner (standa.e - Mail - WWW)
Tajemna vrazda na Manhattanu.

Stando, (Kyklop - Mail - WWW)
díky za nakopnutí... :-)

Kyklope (standa.e - Mail - WWW)
ja dekuju za tenhle blog. Odhaluje mi kapely, o nichz jsem nemel ani tuseni. Rad poznavam nepoznane.

Stando, (Kyklop - Mail - WWW)
tak to jsem rád, že můj blog - podcast může takto posloužit.
Btw: A co se Ti tak z toho zde uvedeného líbilo nejvíc a přitom jsi to neznal?

Kyklope (standa.e - Mail - WWW)
No, neuznam toho more ;-) A asi nikdy nestihnu poznat vsechno, tak se aspon snazim dukladne poznat co uz jsem poznal. A diky tobe jsem poznal Thea Hackolu, Mono, The Black Heart Procession. To jsem napsal ty, o nichz jsem az do Tveho podcastu netusil VUBEC a vzali mne za srdce natolik, ze uz mne jen tak neodeberou ;-).

dodatek (standa.e - Mail - WWW)
A Rachel's Band k nim patri jeste...

stando.e (Kyklop - Mail - WWW)
já se k tem Tebou jmenovaných dostal takhle:

HACKOLU - toho jsem prvně viděl na hudebním festivalu a bylo to príma a snad ze všech vystupujících se mi líbil nejvíc

MONO - ty jsem poznal díky webu Silver rocket, kde psali o jejich koncertu

THE BLACK HEART PROCESSION - díky kamarádce, která k nám jezdila (nyní je na pár let v NY) a měla snad všechny BHP a něco jsme si nahráli. Ale jejich hudba mě chytla až o pár let později a to tolik že jsem si nedávno koupil a stáhnul všechny jejich věci a je to nyní moje nejposlouchatelnější muzika doma i v autě.

Rachel´s - taktéž od stejných kamarádů.

:-)

Tak ahooooj!

kyklopovi (standa.e - Mail - WWW)
Kdepak, copak ty to neslysis? To neni jen "ahooooj!", to je "ahoooooj!"! ;-)
Ne, vazne - presne takhle to funguje u mne, ze se s nejzajimavejsima vecma setkavam vicemene nahodou (Morphine). Ale jestli mne nejaka kapela nekdy skutecne dostala nazivo (krome Znouzectnosti :-D), tak slo o nasi Jean Marais Salvation v r. 1992 (Gotick rock s texty Ewalda Murrera). Jeste ted si pamatuju, jak dorazili do Varu hodinu po oficialnim zacatku koncertu, dalsi hodinu ladili... A lidi zacali byt uz opravdu nastvani a nepratelsti. A pak ti chlapici hrabli do strun a cela ta nepratelska atmosfera byla pryc. Proste to neslo byt negativni, nebot v te hudbe bylo tolik emoci... Dodnes mam jejich MC Live in Rock Cafe jako jednu z nejvzacnejsich nahravek na sklade. Po letech vydali LP, ktere produkoval a reziroval Michal David. Nazorna ukazka, jak zabit hudbu. To se neda vysvetlit, to se musi zazit.
Ale odbiham - ke spouste hudby se dostanu tak, ze reknu kamaradum: "Proste mi pujcte, co vam prijde zajimave" a nekdy i dodam: "a nad cim vasi znami krouti hlavou se slovy, co to poslouchate za blbost?". Dost casto jsou to opravdu ty nejlepsi kousky. A nekdy treba zahlednu jeden klip (zaslechnu pisnicku) a uverim tomu - Nicholas Lens (Belgican michajici elektroniku s opernim zpevem) a stoji mne to spoustu penez a jsem z toho fakt odvarenej a ostatni mne maji za cvoka... Proste asi jako se to stava i tobe... No a kdyz si otipnes kdo ma jaky vkus a nazor, uz se pak jen malokdy spletes ;-). At se dari. :-D

PS: Ja ty TBHP dokonce objednal i na CD... I kdyz kdo vi, zda je sve pritelkyni dam, mozna pro ni vymyslim radeji neco jineho ;-D

Stando,e (Kyklop - Mail - WWW)
díky za pěkný komentář! A s tím Davidem - před takovými 12-14 lety v jednom rozhovoru R.Vlček z Kritické situace vyprávěl, jak byli ve studiu M.Davida a že to bylo hodně divnýýýýý. Nevím.
Měj se. Jdu spát :-)

(Maftík - Mail - WWW)
to standa.e: nevím jestli se tu ještě někdy objevíš, ale kdybys byl ochoten tu MC Live in Rock café od J.M.S zempétrojkovat a nějak mi to zprostředkovat, bylo by to naprosto super ... kdyžtak napiš (nechávám tu mail) co bys za to chtěl


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter