.: Knižní hádanka IX. - - Kyklopova knihovna

Po delší době knižní hádanka – nedoporučuji zamilovaným, romanticky založeným a slušně vychovaným lidem ;-)


VINNIE A MARY
Kdyby se Vinnie a Mary nepotkali, byli by ještě svobodní. Nakonec se ale poznali, jemu bylo 40 a jí 35, vzali se a obě rodiny z toho měly radost. Jakmile byli první večer sami, Vinnie odvlekl Mary do postele a skočil na ni, až se otřásala celá postel, klepal se i prádelník se zásuvkami a obrázek Panenky Marie nad postelí, dával jí tak do těla, až měla břicho celé rozbolavělé a nemohla se hnout, jen ležela na zádech, hekala a JEČELA NA NĚJ, ABY UŽ KONEČNĚ PŘESTAL. Vinnie do ní ale mlátil dál, z pusy mu tekly sliny a ŘVAL, ŽE JE JEHO ŽENA, A TAK DÁL POSKAKOVALI, SKÁKALI, POSTEL PRUŽILA (Panenka Marie se chvěla) a BUŠILI, BUŠILI, BUŠILI A ŘVALI. O 5 let později měli dvě děti a ječeli dál. Děti se posadily v postýlce a půlhodiny ječely, než se Vinnie a Mary zvedli a vstali. Mary se překulila na kraj postele a JEČELA NA DĚTI DRRRŽTE UŽ HUBU! COPAKJE? VINNIE JI PLÁCL PO ZADKU A HOUKL NA NI ŠVIHEJ JIM DÁT FLAŠKU A PŘESTAŇ JEČET, pak se posadil na kraj postele a drbal se na hlavě. Vstali oba, stáli proti sobě a dívali se na sebe a drbali se. DĚTI DÁL VŘÍSKALY. DĚLEJ, UDĚLEJ TU FLAŠKU. VÉÉ. VÉÉ. DĚLEJ, COJE, CO ŘVEŠ? COJAKO, JÁ ŽE JEČÍM? TU FLAŠKU. ÁLE, DRŽZOBÁK. Mary si nazula pantofle, vypadla do kuchyně a připravila láhev, stála nad plotnou a čekala, až se ohřeje, a drbala se na břichu a v podpaží. Když dala dítěti láhev, šla zpátky do ložnice, aby se oblékla, ale když si sundala noční košili, Vinnie k ní přišel a plácl jí s kozama sem a tam. VISEJTI AŽ KEKOLENUM. Odstrčila ho. NECH MĚ, TY BLBEČKU. Natáhl ruku a zatahal ji za chloupky. TOJEALE HUMUSÁCKÝ KŘOVÍ. Strčila do něj. TYSISE ZBLÁZNIL. SÁM STOJÍŠ ZA VYLIŽ, popadla šaty, šla se obléknout do koupelny a zavřela za sebou dveře na zámek. Vinnie se oblékl a šel se podívat na děti. Díval se na ně, usmíval se a štípal je do tváří. PIJETE Z FLAŠKY, CÓ? TAKJETO SPRÁVNÝ. Zamžouraly na něj a malý dál sál z dudlíku na láhvi. HODNÝ DĚTI, a ještě než odešel z pokoje, znova je štípl. HELE, HOĎ SEBOU, JÓ? MUSÍM DO KOUPELNY. TY NĚKAM SPĚCHÁŠ? DRŽHUBU A POHNI KOSTROU, JASNÝ? Vinnie rázoval sem a tam, zašel do kuchyně, zpátky do dětského pokoje, a pak zabušil na dveře koupelny. TAKDĚLEJ, POHNI. TAK HODÍŠ SEBOU, NEBONÉ. CO JÉ, COSPĚCHÁŠ? JENSI PĚKNĚ POČKEJ, pomalu si oblékala šaty a pak bez spěchu napouštěla do umyvadla vodu. Vinnie mlátil do dveří oběma pěstmi. BOHAJEHO, VOTEVŘI UŽTY DVEŘE. CHCESEMI CHCÁT. VYLEZ. PROČ SE NEVOBLÍKÁŠ V LOŽNICI? PROTOŽE SE DO MĚ SEREŠ. TAK VYPADNEŠ UŽ NEBONÉ? Vinnie bušil a kopal do dveří. TY SVINĚ ZASRANÁ. Otočil se od dveří a začal zase rázovat po bytě, držel se za rozkrok, chodil stále rychleji a vyskakoval. UŽ TO NEVYDŽIM. VOTEVŘI TY DVÉŘE. PADEJ. Řezal zase do dveří. AŽ VOTAMTAĎ VYLEZEŠ, TAK TĚ ZABIJU, znovu se obrátil od dveří a šel do ložnice. Otevřel okno a močil, proud narážel do otevřeného okna ložnice o patro níž, rozstřikoval se o ně a cákal na dítě v postýlce. Paní Jonesová nějakou chvíli třeštila zraky a pak zavolala manžela a řekla mu o vodě, co teče shora a stříká na děcko. Já se na to kouknu. To musí bejt ty blázni odshora. Tohle by nikdo jinej neudělal. Rázně vykročil z bytu a hrnul se do schodů. Mary dveře nakonec otevřela a pomalu vyšla z koupelny. JÁ SEM HOTOVÁ. TAK MŮŽEŠ JÍT. MYSLELA SEM, ŽE NĚKAM POSPÍCHÁŠ. TAK DĚLEJ, BĚŽ SE TEDA VYCHCAT. Vinnie ji plácl po hlavě. COMÁ TOHLE JAKO BEJT, TY PIZDO JEDNA BLÁZNIVÁ. TY SEŠ SNAD BLBÁ NEBO CO? CÓÓ? Vrátila mu plácnutí. TY NEVYMRDE JEDEN, DO KOHOSI MYSLÍŠ ŽE TADY BUDEŠ MLÁTIT. Ohnal se po ní, ale minul a ŘVAL NA NÍ a pan Jones mlátil na dveře a Mary JEČELA NA VINNIEHO, ABY DRRRRŽÉÉL HUBU, a otevřela dveře a pan Jones chtěl vědět, co je to za nápad vylévat vodu z okna, všechno to šlo na jeho malé dítě, a Mary pokrčila rameny a zeptala se CÓÓÓ? JAKÁ VODA? COMITO TADY POVÍDÁTE a pan Jones jí řekl, však vy moc dobře víte, o čem tu mluvím, a malý dopil láhev a vyhodil ji z postýlky a obě děti začaly zase vřískat a MARY KŘIČELA NA VINNIEHO, ABY JIM ZAVŘEL HUBU, A VINNIE ŘVAL, ŽE SE VOBLÍKÁ, a Mary se otočila k panu Jonesovi zády a on jí poklepal na rameno a povídá, tak co? a ona na to CÓÓÓ A JEČELA NA DĚTI, DRŽTE UŽ KONEČNĚ TU HUUUBU, a Vinnie šel do dětského pokoje COPAJE? PROČ BREČÍTE, CO? a vytáhnul je ven a Mary vyjela na pana Jonese, ŽE VO ŽÁDNEJ VODĚ Z NĚJAKÝHO VOKNA VONA NIC NEVÍ, a on rozhodil rukama a Mary se otočila k dětem MOMENT JÓ? a pan Jones řekl, ať už se to nevopakuje, nebo bude muset zavolat policii, a Mary pokrčila rameny a pustila dveře, aby se zavřely, a děti stále ŘVALY A VINNIE JE OKŘIKL, ABY BYLY ZTICHA. MARY, POSTAREJ SEVOTY HARANTY, JÓ? a ona je přebalila a Vinnie se šel do koupelny umýt a HULÁKAL ODTAMTUD NA MARY ABY UDĚLALA SNÍDANI A ONA MU ŘEKLA AŤ ZADRŽUJE CHCANÍ, byla hotová s dětmi a ty běžely zpátky do svého pokoje, aby si vzaly nějaké hračky, a Vinnie si ošplíchl vodou obličej a Mary PRAŠTILA KONVICÍ NA KÁVU NA SPORÁK A VINNIE VYŠEL Z KOUPELNY A NALIL SI SKLENICI ŠŤÁVY A ONA SE DIVILA A CO JÁ? A ON JÍ ODSEKL AŤSI NALEJE SAMA A ONA VYŠTĚKLA AŤ SI TEDA VON UDĚLÁ TU SNÍDANI SÁM A ON JI PLÁCL PO HLAVĚ A ONA HO KOPLA DO NOHY A ON JI KOPL DO ZADKU A ŘEKL JÍ AŤ UDĚLÁ SNÍDANI A PŘIPRAVÍ DĚTI ABY SE MOHLY NA-DEJCHAT TROCHU ČERSTVÝHO VZDUCHU A ONA MU ODSEKLA CHČIJU NA TEBE A TŘÍSKLA PÁNVÍ NA SPORÁK A USMAŽILA SI DVĚ VEJCE A KDYŽ BYLA HOTOVÁ TAK SI ON USMAŽIL DVĚ PRO SEBE A ŘEKL JÍ AŤ PĚKNĚ RYCHLE NAKRMÍ DĚTI NEBO SNÍ VYRAZÍ VOK-NO A ONA ZAVRČELA NESTAREJ SE VOTO, JÓ? A ON SI VYKLOPIL VEJCE NA TALÍŘ A PRAŠTIL S NÍM NA STŮL A OBĚ DĚTI CHTĚLY TU SAMOU HRAČKU A TAHALY SE O NÍ A JEČELY NA SEBE A BREČELY A MARY JE OKŘIKLA DRRŽTE HUUBU A VINNIE JÍ ŘEKL ABYSE KOUKNULA ESLISE TAM NĚCO NESTALO A VSRKNUL VEJCE DO PUSY A MARY ŠLA DO JEJICH POKOJE HRAČKU JIM VZALA A NAŘÍDILA JIM ŽE MAJÍ JÍT VEN A UDĚLALA JIM SNÍDANI A VINNIE SEDĚL V OBÝVÁKU A HULÁKAL ODTAMTUD NA MARY A MARY ŘVALA ZASE NA NĚJ A DĚTI VŽDYCKY ČAS OD ČASU TAKY JEČELY A VŘÍSKALY A OBA PAK HULÁKALI A ŘVALI NA DĚTI A TY ŘVALY JEŠTĚ VÍC A VINNIE A MARY TAKY JEČELI A NAKONEC BYLO PO SNÍDANI A VŠICHNI JEČELI DÁL A DĚTI UTEKLY DO SVÉHO POKOJE A MARY ZAČALA MÝT NÁDOBÍ A SOUSEDI SI PUSTILI RÁDIA VÍC NAHLAS.



HARRY BLACK
První den v práci se muži cítili nejistě a cize. Stávkovali tak dlouho, že málem zabloudili, když hledali své stroje. Když stávka začala, byl teplý jarní den a muži vtipkovali, leštili auta, popíjeli pivo... a teď ležel venku sníh a byl nový rok. Od chvíle, kdy byli ještě schopni něčemu věřit, uplynuly měsíce. Vedoucí a mistři běhali kolem, rozdělovali práci, seřizovali mašiny a vozili materiál i nástroje, vše na své místo; muži postávali u svých strojů a čekali, až budou mít vše potřebné, aby mohli začít dělat, pracovali bez nadšení, a když jim došlo, že jsou zase zpátky v práci, s nepříjemným překvapením se čas od času zarazili.

Harry se nemotorně motal kolem svého stroje, moc nepracoval, nervózně se rozhlížel po mužích spěchajících od jednoho ponku k druhému, z jednoho patra do druhého, pozoroval Wilsona, myslel na Harringtona, poslouchal hluk strojů a kus polotovaru, který měl v soustruhu, a výkresy na ponku mu lezly na nervy. Mistr mu nastavil soustruh a zapnul ho. Harry pozoroval, jak se z polotovaru odvíjí tenký pokroucený pásek kovu. Pozoroval, jak se ten zasranej kus otáčí a jak se spony svíjejí do spirály. Napadlo ho, že by se možná mohl poohlédnout kolem, vyrazit na obchůzku, ale neměl zrovna chuť se hýbat. Když byl jeden řez na polotovaru hotov, nepřestavil stroj, ale prostě tam jen tak stál, dokud k němu nepřišel mistr a nenastavil mu ho. Nakonec Harry odešel. Nevypnul stroj, ani nikomu neřekl, že odchází. Prostě se jen otočil, udělal krok a pak pokračoval v chůzi.

Celé odpoledne seděl v baru a pil whisky; párkrát zavolal Regině, ale buďto to nezvedala, nebo po zaslechnutí jeho hlasu zavěsila. Možná je někde nahoře ve městě. Zkurvenci ubuzerovaný.
Z baru vyšel krátce po osmé. Při chůzi se opíral o zeď, nebyl schopen stát, na zledovatělém chodníku mu to klouzalo. Opřel se o okno prázdného krámu, který používali jako stávkovou kancelář. Zapálil několik sirek a snažil se nakouknout dovnitř ale pořád nic neviděl. Nebylo také co. Rádio už si vzal domů. Zase to byl jen prázdný obchod s cedulkou K pronajmutí na dveřích.

Došel na roh, několikrát uklouzl, a nakonec se musel doplazit k lucerně, aby mohl vstát. Křečovitě se držel stojanu a lapal po dechu. Malý chlapec od nich z bloku, asi desetiletý, k němu přišel a smál se mu. Vy ste opilej, pane Black. Harry se dotkl jeho hlavy, pak vstrčil ruku pod velký límec chlapcovy bundy a mnul mu vzadu krk. Byl hodně teplý. Dokonce lehce navlhlý. Dítě se znovu zasmálo. Jé, vy máte ale studenou ruku. Nechtě toho. Harry se usmál jako vždy a přitáhl ho víc k sobě. Kamdeš, Joey? Na roh, za klukama. Harryho ruka byla teď teplá a Joey se přestal kroutit. Nechtěl bys sodovku. Koupíte mi jí? Jo. Tak jó. Pomalu vyrazili po 57. ulici a Harry pořád držel chlapce vzadu za krk. Když ušli pár kroků, Harry se zastavil. Chvíli stáli na místě a Harry pak zamířil na prázdnou parcelu. Hej, kamto dete. Támhle. Poď, něcoti chci vokázat. Coje tam? Harry se opřel o plakát a pak klesl na kolena. Joey ho pozoroval, ruce v kapsách bundy. Harry se natáhl, rozepl mu poklopec a vytáhl mu ocas. Hej, coto děláš, snažil se ustoupit. Harry sevřel Joeyho nohy a strčil si jeho malý teplý ocas do pusy, a jak se Joey snažil osvobodit, hlava mu létala ze strany na stranu, držel ale pevně jeho nohy, jeho ocas měl pořád v ústech a mumlal, prosím tě... prosím. Joey ho mlátil do hlavy a pokoušel se ho kopnout kolenem. NECHMĚ JÍT! PUSŤ MĚ! TY ZKURVENEJ POŠUKU! Harry cítil na hlavě úder jeho pěstí a vnímal studenou zem pod svými koleny; cítil, jak se nohy kroutí, a do rukou ho od křečovitého svírání začala chytat křeč; v ústech cítil teplý ocas a sliny, které mu stékaly po bradě; a Joe; pořád křičel, mrskal sebou a mlátil ho do hlavy, až se mu nakonec vytrhl a s křikem utíkal z parcely k Řekovi. Když se mu Joey vyškubl, Harry padl na obličej, naběhly mu oči a začaly mu téct slzy a řinuly se mu po tvářích. Pokusil se vstát, pořád ale padal na kolena, a pak přímo na tvář, stále mumlá prosím, prosím. O minutu později už se Joey, Vinnie, Sal a zbytek kluků od Řeka hnali po 2. avenue směrem k parcele. Když tam dorazili, Harry už skoro stál, držel se cedule. TAMHLE JE. TÁMLEJE TEN ZKURVENEJ ZASRANEC SE MI SNAŽIL VYKOUŘIT. Harry se pustil cedule a začal natahoval ruce, když vtom ho Vinnie udeřil do tváře. Ty kriple zasranej. Někdo jiný ho praštil zezadu do krku a Harry padl na zem, a oni ho kopali, dupali po něm a Joey se mačkal mezi nimi, aby ho také mohl kopnout, Harry se téměř nehýbal a stěží ze sebe vydal něco jiného než fňukání. Dva kluci ho zvedli, natáhli mu paže přes křížový trámek cedule a ještě je ohnuli kolem něj a celou vahou se na ně pověsili, až se začaly v ramenních jamkách kroutit a hrozilo, že se zlomí, střídali se v mlácení Harryho do žaludku, prsou a obličeje, až měl obě oči zalité krví, a pak se pár kluků přidalo k těm dvěma, kteří mu viseli za ruce, a všichni pořádně tahali, až zaslechli lupnutí, paže mu zkroutili za zády, málem do uzlu, a když ho pustili, dál visel z trámku, a potom začal zvolna sklouzávat k zemi, k jedné straně, až se jedna ruka za trámkem vysmekla a plácala se dopředu a dozadu jako zlomená větévka, která drží jen na tenkém proužku kůry, a jeho rameno se s trháním dostávalo výš, až bylo v jedné rovině s temenem hlavy, kluci sledovali Harryho Blacka, jak se pomalu sesouvá z bilboardu a paže mu plandají dopředu a dozadu, až se kabátem zachytil za třísku, druhá ruka se otočila dokola, a visel tam, nabodnutý, a oni ho tloukli a kopali, až se tříska zlomila a Harry klesl k zemi.
Harry ležel bez hnutí a vzlykal. Naříkal a pak zařval, hlasité ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁAÁ-ÁÁÁÁ, které se zdusilo, když padl obličejem zpátky do hlíny.

Pokusil se zvednout hlavu, ale nešlo to. Mohl jí jen lehce pootočit, a tak zůstal ležet, oslepený krví. Znovu zařval. Uvnitř hlavy ten zvuk slyšel hlasitě, BOŽE ACH BOŽE, řval, ale z úst mu žádný zvuk nevycházel. V hlavě se slyšel nahlas, ale ze rtů mu vyšlo pouze slabé zavrčení. BOŽE BOŽE KOUŘÍŠ VOCAS
Měsíc Harryho ani nepostřehl, ani neignoroval, když tam tak ležel u plakátovací plochy, jen dál pokračoval ve své nezměnitelné pouti. Kluci se u Řeka umyli, ruce si utřeli do taoletního papíru, házeli po sobě mokrými koulemi a chechtali se. Od tý doby, co vyhodili ty náklaďáky do povětří, to byl první pořádnej rozšup. První parádní rvačka, vod toho co seřezali toho vojcla. Rozvalili se u pultu a po stolech a objednali si kafe s koblihou.



Nápověda:
1) kniha vyšla prvně v roce 1964


Dodatek:
Z knižního doslovu: "V celé knize bychom skutečně těžko hledali vyloženě kladnou postavu, možná jí je ono několikaměsíční dítě z kapitoly o divoké veselce. Kdo ví ale, co z něj nakonec vyroste...


Cena pro vítěze:
Ještě nic – nejen chlebem je živ člověk...


linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

Že by ... (Orb - Mail - WWW)
... Poslední odbočka na Brůklyn (Hubert Selby)? To je výživné čtení, obzvlášť pro voliče KDU-ČSL :-)

Znám pod překladem (Bára - Mail - WWW)
"Poslední útěk do Brooklynu" (Last exit to Brooklyn) jako film taky chuťovka.
Jen nevím, zda ten Shelby nebyl David.
A pokud vyhraju nic, tak i to je můj každodenní chléb :-)

Útěk je taky možnost (Orb - Mail - WWW)
Ale už kdysi dávno ve Voknu to překládali jako odbočku a teď, maje knížku v ruce, koukám, že Maťa to Hubertovi přeložil taky tak. Ale mám tam taky chybu, píšou se tam dva kroužky vedle sebe: "Brooklyn" a ne kroužek nad u. Jsem to ale popleta.

Ne Maťa, ... (Orb - Mail - WWW)
..., samozřejmě, ale Josef Rauvolf knihu přeložil. Rauvolf překladatel, Maťa nakladatel. Další rýmy nechť si p.t. čtenář doplní sám :-)
Kyklope, ta Tvoje domácí knihovnička náruživého čtenáře, to je pěkná šperkovnice!

(Paželv - Mail - WWW)
Tyhle dvě scény si zrovna nepamatuju, ale podle stylu to určitě je Hubert Selby a možná i Last Exit to Brooklyn. Tak krutě pravděpodobné (a asi pravdivé) příběhy.

(@Teo - Mail - WWW)
Poslední odbočka do Kuřimi

ad.Orb (Kyklop - Mail - WWW)
Máš samozřejmě pravdu - je to Hubert Selby a "Poslední odbočka na Brooklyn", kterou v roce 1995 vydalo nakladatelství Arcadia a je to překlad Josefa Rauvolfa. A Maťa to asi o pár let později vydal znovu. A Vokna doma máme a tam jsme se o Selbym dozvěděli prvně. Selbyho obdivovatele jsou také Lydia Lunch a Henry Rollins, které Maťa také vydal.

Odbočku jsme viděli někdy v roce 1991 na satelitu a byla to soda - zírali jsme.

Díky za zapojení do "soutěže" a koemntáře, příště to bude už třeba o nějaký film na DVD... ;-)

čus

Paželve, (Kyklop - Mail - WWW)
je to Selby a "Poslední odbočka na Brooklyn". Selby v těch místech vyrostl a taky si to tam užil a to se odráží v jeho věcech...

Teo, (Kyklop - Mail - WWW)
v Kuřimi v base je oddělení pro devianty - jak to, že to víš?
I když myslím, žes to myslel asi jinak, že? ;-)

(GAD - Mail - WWW)
Jasne Selby. Doporucuju Clicheaux, aneb vrazda v K. od autora pisiciho pod pseudonymem I.Pfanner. Vydal to Petrklic ....

Kyklope (Eithne - Mail - WWW)
Tohle zrovna neni muj styl, ale prekvapive me velmi zaujal. A necim (snad tim, jak je naturalisticky) mi pripomnel Kinga...
Tohle bych si rozhodne precetla.

Eithne, (Sir Terr - Mail - WWW)
tak ještě sáhni po čemkoli od Ch. Bukowského, to je napsáno ve velmi podobném stylu...

GADe, (Kyklop - Mail - WWW)
díky za tip, Pfannera totiž vůbec neznám...

Eithne, (Kyklop - Mail - WWW)
jo, přečti si to teď, za deset let to uvidíš zase jinak a pak porovnáš...

Sire Terre, (Kyklop - Mail - WWW)
to bych mohl, ale teď bys to určitě do minuty poznal! ;-))

(GAD - Mail - WWW)
Ta knizka nemela velkou reklamu, v kazdem pripade - Pfanner je clovek z branze. :)

GADe 2, (Kyklop - Mail - WWW)
když v tom šíleném chrlení knih za rok (v ČR tisíce a tisíce vydaných knih) by možná ani reklama tolik nepomohla...


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter