.: Knižní hádanka X. - - Kyklopova knihovna

Dnes jsem našel knihu, kterou mi půjčil brácha téměř před dvaceti roky. Vrátím mu ji, až si ji přečtu znovu... Poznáte z ukázek, o kterou knihu se jedná?



ZALIDŇOVÁNÍ ZEMĚ

Adam a Eva měli dvě děti jménem Kain a Ábel. Když už Adam byl v letech, kdy nemohl dělat těžkou práci, zavolal k sobě hochy a řekl jim: „Už je načase, boys, abyste se trochu usadili a začali pracovat. Já a moje paní jsme vás dosud vydržovali, ale teď už byste mohli začít vy podporovat mě a maminku.“
„Olrajt,“ řekl Ábel, „já myslím, že budu pást ovce.“
„Však ty beztoho zapácháš jako ovce,“ řekl Kain.
„Boys!“ vzkřikl Adam, „nezačínejte se zas hádat a prát!“
„Ábel začal," hájil se Kain.
„Nepřej si, abych začal," rýpl ho Ábel.
„Jen si dej pozor, aby ti přitom nepřiletěl kámen na kokos," řekl Kain.
Adam si začal odpínat pásek a mládenci se raději scvrkli a šli pracovat. Ábel vyvedl ovce na stráň, lehl si a pásl je a spal, a Kain si zapřáhl mezka do pluhu a začal orat dole u potoka.
Kain už dlouho oral a hleděl si své práce, a Ábel si zatím hověl v chládku a díval se, jak Kain pracuje. Najednou si Ábel vzpomněl, že by si měl z Kaina trochu vystřelit, a zvolal: „Haló, Kaine, jak ti jde ta nádeničina?"
„Já si hledím svého, a tak mi to jde dobře," odpověděl Kain, „a ty uděláš dobře, když si taky budeš hledět svého."
„Já se bojím jít na to horké slunce," pokračoval Ábel. „Mohlo by mi spálit mozek. Tobě se, to se rozumí, nemůže nic takového stát, poněvadž ty žádný mozek nemáš."
„Lepší uděláš, když odrazíš," řekl mu Kain. „Já si tě nevšímám, tak mi dej taky pokoj. Ale ty si toho nedovedeš vážit. A nepřestaneš se svými šprťouchlaty, až mě popadne vztek a já tě poženu z toho kopce svinským krokem."
Ábel se mu vysmál, vyskočil a začal zpívat:

„Co uděláš, až tě přijde Satan nabrat na rohy?
Zaženu ho motykou a budu po něm házet brambory.
Hospodine, Hospodine!
Halelujá, halelujá!"

Tento posměšný popěvek byl i na Kaina moc silný tabák. Popadl kámen a bác! Trefil Ábela rovnou za ucho, a Ábel se nějak divně ušklíbl a svalil se a vypadal přitom tak přirozeně a nevinně, jako kdyby držel v ruce lilii.
Well, to všechno se stalo v těch dobách, kdy Pán Bůh chodil po zemi pěšky jako docela obyčejný člověk. A tak přišel ke Kainovi a řekl mu: „Kaine, podívej se, co jsi udělal Ábelovi."

„Já Ábela nehlídám," odpověděl Kain. „Já si hleděl svého byznisu a on si mne dobíral a dělal si ze mne opičky. A tak jsem se dopálil a flák jsem ho kamenem, a jestli jsem ho netrefil, je to olrajt, a jestli jsem ho trefil, taky olrajt. Ať je to tak nebo tak, já nehlídám Ábela ani nikoho jiného, kdo je takový jako on."
„Olrajt," řekl Pán Bůh, „ale já jsem ti přišel říci, že šerif tě bude musit sebrat. A pak se dostaneš před našeho nového soudce a ten ti domluví, a pak budeš celý život nosit v robotárně na nohou řetězy s koulí."
„Jaká pomoc, proč si ze mne dělal blázny?" odpověděl Kain. „Já jsem oral a hleděl si svého a jeho jsem si nevšímal. A ted mne za to ještě přivedou do trúblu. Poněvadž jsem po něm hodil kamenem! Hodil bych po každém, kdo by si ze mne dělal blázny. Ať by to byl běloch nebo černoch."
„Vždyť já ti nic neříkám," řekl Pán, „neříkám, že nemáš pravdu, ale neříkám také, že máš pravdu. Rozumíš mi? Ale jednu věc ti říkám: Být na tvém místě a vědět, jaký metr je náš nový soudce, popad bych klobouk a koukal bych, kde nechal tesař ve světě díru. A nezastavil bych se, dokud bych nebyl ze zdejšího okresu venku. A až bych byl z okresu venku, koukal bych se oženit a usadit se někde a zalidňovat trochu zem a vychovávat sebe i rodinu, a na Ábela bych hleděl zapomenout. Neboť člověka nic tak neuklidní a nedá mu zapomenout na ostatní trúble, jako když se ožení a má hodně moc dětí a pořád co dělat, aby mu nebyla dlouhá chvíle."
A tak tedy Kain sundal s mezka postroj a odrajtoval na mezku pryč i s tím postrojem. Jel čtyřicet dní a čtyřicet nocí, a pak se dověděl, že je v okresu, kterému se říká Nód. „Well," řekl si Kain, „tady se usadím a vychovám si pár dětí." Slezl s mezka, uvázal ho k pařezu, lehl si do chládku a čekal. A vtom šel okolo Pán Bůh. „Na co čekáš, Kaine?" zeptal se ho.
„Čekám, až tady půjde nějaká ženská," řekl Kain, „abych se s ní oženil, jak jsi mi to poradil, Hospodine."

Pán Bůh se jen usmál, šel dále a nechal Kaina sedět na pařezu – ať si Kain láme hlavu, proč se Hospodin usmál! Po dlouhé chvíli se teprve Kainovi rozbřesklo v hlavě.
„Jsem to ale trumpetr!" řekl si Kain. „Čekám tady na ženskou, abych se s ní oženil, a zatím na světě není ani jedna ženská kromě Evy, a ta už je vdaná! Takhle se nedostanu nikam. Vtom zaslechl, jak si někdo na stromě zpívá písničku:

„Dělala jsem, co jsem mohla,
nechci se už vrátit k vám,
jiného si tátu najdu,
vy si tu zůstaňte sám!“

Kain se podíval na strom a uviděl tam nějakou mladou holku, možná však také, že to byla mladá gorila, a ta se houpala na větvi nahoru a dolů, jako by to byla docela obyčejná ženská.
„How do you do, spanilá dívko," zvolal Kain. „Kudypak se dostanu do města?"
„Co chceš dělat ve městě, ty venkovánku neotesaný?" zeptala se ta holka, jež možná byla mladá gorila. „Cože, ty se mnou chceš flirtovat? Mně se zdá, že mladé děvče za nynějších časů už nemůže ani vylézt na strom, aby si na ně mužští nedovolovali."
„Vždyť já si ještě nedovoluji," vece Kain.
„Kdybych viděla, že si některý drzý mužský chce na mě dovolovat, zavolala bych policajta a ten by mu už ukázal, kudy se přijde na nejbližší police station."
„Podívej se, miláčku," řekl Kain. „Nemám kdy si s tebou hrát. Něco se tě zeptám a radím ti radši hned, abys mi dala pořádnou odpověď. Jinak bych si tě musil přehnout přes koleno a naplácat ti, jak se sluší a patří."
A tu se mladá gorila zatvářila, jako by se náramně bála. A pak se ušklíbla, sklouzla po větvi ze stromu a sedla si vedle Kaina.
„Vsadila bych se, že máš v těch svých rukou velkou sílu a že bys dovedl děvčeti natlouct," řekla. „Ty jsi asi moc zlý, když tě popadne vztek."
„Copak o to, sílu já mám," řekl Kain, „já mám svaly, ale zlý nejsem.“
„Ty máš takové zlé oči," řekla mladá gorila, „ty jsi na ženské hrubý.“
„To zas ne, to bys mi křivdila,“ bránil se Kain. „Já bych „nedovedl ženské namlátit, pokud by mne nedopálila."
“Well tak já tě nebudu dopalovat, ty velký hochu, řekla ona. A tak ještě chvíli seděli a povídali si, a pak odešli a dali se oddat a založili si velkou rodinu, tak jak to Pán Bůh Kainovi řekl. A zalidňovali zem.





ESKAMOTÉRSKÉ KOUSKY

Jednoho dne seděl starý král Faraón na trůně a díval se, jak jeho dvorní kouzelníci provádějí různá kouzla a triky. „Jestli mi ještě někdo z vás přijde s tím otřepaným trikem a začne tahat králíky z klobouku," povídal najednou, „uříznu mu okamžitě hlavu a uvidím, dovede-li si ji zase přikouzlit zpátky ke krku. Už mi to leze krkem koukat se pořád na ty prachstaré a pořád stejné triky. Chci vidět nějaký opravdový trik, žádné tahání králíků z klobouku nebo jak se udělá, aby žaludský svršek byl vždycky v kartách navrchu. Chci takový trik, aby to byl opravdu trik."
„Vaše staré faraónské Veličenstvo," ozval se nejvyšší dvorní salonní kouzelník, „příští sobotu hodláme předvésti znamenitý trik, při kterém přeřízneme tesařskou pilou mladou dívku vejpůlky a pak ji zas složíme živou dohromady Jákoby nic, aniž někdo něco zpozoruje."
„Přeříznout mladou dívku pilou a zas ji dát dohromady, to už jsem viděl nejméně stokrát — každou sobotu od té doby, co jste mi začali předvádět své eskamotérské kousky," zívl Faraón.
„Well," řekl nejvyšší nádvorní salonní kouzelník, „na příští úterý —"
„Já vím, to já znám," vpadl mu do řeči Faraón, „v úterý se dáš svázat řetězy a zamknout na sedm zámků do kovaného kufru a pak se bez cizí pomoci vysvobodíš. Ten ošumělý trik jsem viděl poprvé, když tadyhle můj Hektor byl ještě docela malé štěně."
„Well, Vaše Veličenstvo," řekl nejvyšší kouzelník, „dělat triky, to je náš byznis, a my dovedeme udělat všecky triky, které dovede udělat každý, ale ještě spoustu jiných, které každý nedovede. Když se vám naše triky nelíbí, tak se vám nelíbí žádné triky vůbec a za to my nemůžeme."
V tu chvíli přišel Mojžíš a otáčel svou kouzelnickou hůlkou, jako kdyby to byla obyčejná hůl, co se s ní chodí na procházku. A když byl už před Faraónem, upustil hůl jakoby náhodou na zem a z hole byl v tu chvíli had.
„Dámy a pánové, zde račte vidět tuto hůl, prosím, račte se podívat," spustil Mojžíš. „Tato hůl, jež vypadá jako docela obyčejná hůl, s jakou každý z vás může si vyjíti na procházku, tato hůl by se měla chovati slušněji před Jeho faraónským Veličenstvem. Marš zpátky, mladý pane hade, copak je to za pořádek?! Copak jsem tě neučil, jak se máš chovat před panem Faraónem, ty kujóne nezpůsobná?" A sehnul se, popadl hada za ocas a z hada byla zase obyčejná čarodějnická hůlka.
„Půjč mi tu hůl, já zkusím, jestli to taky dokážu," zvolal faraón.
„Jestli račte dokázat co?" zeptal se Mojžíš. „No ten trik s tím hadem."
„To není tak moc těžký trik," řekl Mojžíš, „to dokáže každý." A položil hůl ještě jednou na zem a pak ji chytil za ocas a pozdvihl se země.
„Na tom není celkem nic těžkého," podotkl při tom.
„Ukaž, dej sem tu hůl, jestli se mi to taky poštěstí," řekl Faraón. A zkusil to několikrát, ale nepovedlo se mu to ani jednou. „Je to smůla," řekl. „Ale moc nescházelo, a bylo by se mi to povedlo. Udělej to ještě jednou, já se budu dívat."
Tu se Mojžíš otočil a zavřel obě oči a hodil si hůl přes rameno za sebe a zase z ní byl had. Pak se sehnul, prostrčil ruku mezi koleny za sebe, popadl hada za ocas a měl zas hůl.
„To mi stačí," prohlásil Faraón. „Přijímám tě a ostatní eskamotéři dostanou výpověď."
„Zač mě račte přijímat?" zeptal se Mojžíš. „Za svého vrchního zplnomocněného náručního dvorního eskamotéra," odvětil Faraón.
„To asi nepůjde," řekl Mojžíš. „Já mám jiné věci před sebou. Musím vyvésti národ izraelský z Egypta do země zaslíbené."
„Cože?" zvolal Faraón. „Vždyť jsem neslyšel nic o tom, že by národ izraelský měl již odejít z Egypta. Poslední, co o nich slyším, je, že pro mě dělají cihly v cihelně."
„Ale co nevidět budete slyšet, že praští s těmi cihlami a vyrazí do zaslíbené země," řekl Mojžíš. „A já a Pán Bůh je povedeme."
„To se uvidí," řekl Faraón. „Já přece jsem tady králem a co řeknu, to se musí stát. A já potřebuji ještě spoustu cihel."
„Vždyť já se nechci hádat," řekl Mojžíš. „Chci jen říci, že budete mluvit jinak, až já a Pán Bůh s vámi budeme hotovi."
„Povídali, že mu hráli," zasmál se Faraón.
Mojžíš tedy namířil svou holí k nebi a zvolal :„Šanžé—pasé, ať se všecka voda promění v krev." A všecka voda se proměnila v krev.
„Mně to nevadí, já vodu nepiju," řekl Faraón.
„Jen se račte podívat na svou kořalku a uvidíte, co pijete, řekl Mojžíš, otočil se a odešel.
Ale Faraón zanedlouho dostal žízeň a poslal pro Mojžíše. „Mojžíši," řekl, „já s tebou jen tak špásoval."
„Ták?" odtušil Mojžíš. „To je možné, ale já s vámi ne."
„Udělej z té břečky zase vodu," mluvil dále Faraón, „a pak můžeš jít s dětmi Izraele ke všem čertům do té jejich zaslíbené země."
Mojžíš tedy zas ze všeho udělal vodu a Faraón se pořádně napil. „Ano," řekl náhle, „já jsem opravdu s tebou jen špásoval — pokud se týče propuštění Židů z Egypta."
A tak Mojžíš musil opět pozdvihnout svou kouzelnickou hůlku a pronesl při tom čarodějnickou průpovídku:

„Ropuchy v rybníku — ropuchy v lopuchách —
ropuchy v bramborech — poruchy v ropuchách!"

A v té chvíli byl Egypt plný žab a ty vlezly všude. Faraónovi lezly do domu, do bot, do postele i do jídla a nakonec, když jste chtěli Faraóna dopálit, stačilo, když jste mu za zády vykřikli „ropucha!“
„Ale jdi, Mojžíši," řekl posléze Faraón, „nedělej hloupé vtipy a odčaruj ty žáby pryč a pak si můžeš vyvést pány Izraelity třeba do nebeského království, když budeš chtít.“
Mojžíš tedy odvolal žáby, ale jak byly pryč, začal se Faraón ošívat a nechtěl o propuštění národa izraelského ani slyšet. Tak musil Mojžíš udělat ještě jeden hokus-pokus s holí a za minutu nato už se Faraón musil škrábat po celém těle, jak ho kousaly blechy, vešky a štěnice. A začalo to znova.

Jakmile je Mojžíš zahnal, Faraón nechtěl povolit. A tak na něj Mojžíš začal posílat jednu egyptskou ránu za druhou. To se rozumí, že to nic nepomohlo, až se nakonec Mojžíš doopravdy rozzlobil.
„Králi Faraóne," řekl, “už mi to jde na nervy předvádět pořád eskamotérské triky a zase je odvolávat. A vy jen račte sedět a lhát mi v jednom kuse, jako když tiskne, že račte propustit Izraelity z Egypta. Už začínám mít toho lhaní dost."
„Já přece nelžu," řekl Faraón, „já ti jenom taky předvádím triky. Ty mi předvádíš své triky a já ti předvádím své triky."
„Olrajt," odtušil Mojžíš, „ale já mám v zásobě ještě jeden trik, který jsem nechtěl předvést, pokud nebudu musit, poněvadž ten už pak nebudu moci odvolat."
„Jen to předveď," řekl Faraón, „budeš vidět, že já tě přetrumfnu svým trikem, ať je to co chce."
„K smrti nerad ten trik dělám," řekl Mojžíš, „poněvadž vy mi to možná nebudete věřit."
„Proč bych nevěřil," řekl Faraón. „Ty dovedeš spoustu triků a jsou to samé dobré triky, až na to, že lidé z nich dostávají vši a blechy. Ale dobré triky to jsou. Ty jsi dobrý kouzelník a eskamotér, to se ti musí nechat."
„Tenhle poslední trik nebudu dělat já sám," řekl Mojžíš, „při tom bude účinkovat také Pán Bůh."
„Já se nebojím ani Pána Boha," začal se chvástat Faraón.
„To si tedy Vaše Veličenstvo neráčí vidět do huby, že to tak musím po egyptsku říct," řekl Mojžíš. „Byl jste zlý na lid Hospodinův a Hospodin k vám byl moc shovívavý. Nechal jste je pracovat, až padali, a jejich dětem jste usekával hlavičky. A Pán Bůh vás nechával, poněvadž ví, co jste zač. Ale teď se račte vypínat i nad Pána Boha, a to přestává všecko."
„Ty mluvíš jako pastor na kazatelně," řekl Faraón, „a mě se kázání nelíbí."

„Však ono se vám bude líbit, až usmrtím v každém egyptském domě nejstaršího chlapče! A k tomu se právě chystám."
„Až dosud jsi předváděl triky, ale teď začínáš lhát," řekl Faraón. „Něco takového přece si může dovolit jen král, a to jsem já. Kouzelnické kousky umíš, Mojžíši, ale lhát neumíš."
,,Na tom nezáleží, ale nepropustíte-li Izraelity dnes, zahubím všechny nejstarší egyptské děti, a nepustíte-li je zítra, zahubím všechny druhorozené, a nepřestanu, dokud je nepustíte, kdybych měl vybít celý egyptský národ."
„Kecy křápy, třesky plesky," odpověděl na to Faraón.
Mojžíš tedy odešel a šel se zeptat Pána Boha, co teď.
„Udělej to tak, jak jsi řekl, musíš přece držet slovo," řekl Pán Bůh. „Nic se neboj, já budu držet s tebou."
Mojžíš šel, zatočil holí a zvolal tak silně, že to vypadalo, jako kdyby sedmkrát zahřmělo. „Lide izraelský, zab beránka a natři krví domy své, aby tě anděl smrti vynechal."
A když se setmělo, štíhlý černý anděl smrti letěl přes celou zem egyptskou a vešel do všech domů, na kterých nebyla krev beránkova, a usmrtil všecky prvorozené. A ráno byl všude velký pláč a naříkání. I Faraónův nejstarší syn byl mrtev! A tu Faraón přišel k Mojžíšovi.
„Mojžíši," řekl mu, „jsem sice král Faraón, ale jsem taky člověk. Viděl jsem své dítě umírati."
„A nepustíte-li můj lid z Egypta, uvidíte zítra umírati i jeho mladšího bratříčka," řekl Mojžíš.
„Jeden je až moc," řekl Faraón. „Jsem taky člověk. Seber svůj lid a odejdi."
„Dejte si jen pozor, abyste si to do rána nerozmyslil," řekl Mojžíš, „poněvadž jste už dost dlouho pokoušel boží trpělivost. Pokud se to týkalo jen mne, tak vám to prošlo. Ale vy jste pokoušel Pána Boha. A to k ničemu dobrému nevede."





VZDĚLÁVACÍ A PODPŮRNÝ SPOLEK

Když se děti izraelské dostaly šťastně přes Rudé moře a odbyly si menší pobožnost, vyzval je
Pán Bůh, aby mašírovaly dále.
„Máte ještě daleko do zaslíbené země," řekl Mojžíšovi. „To jste teprve na kraji cesty. Vlastně jste ještě ani nezačali mašírovat."
„Být celý den na nohou, to člověka utahá, věř mi, Hospodine,“ odvětil Mojžíš. „To není žádná maličkost."
Vždyť přece pak celou noc odpočíváte, nebo ne?" zeptal se Pán Bůh.
„Inu jo, odpočíváme, proč bychom neodpočívali? Jenže odpočinek taky člověka utahá," řekl Mojžíš. „Pořád jen mašírovat a odpočívat, to nic není."
„Olrajt," řekl Pán Bůh. „Napadlo mě, že bych vám měl založit vzdělávací a podpůrný spolek, aby se lidé měli čím vzdělávat mezi večeří a spánkem."
„Oni už mají spolek," vece Mojžíš.
„Že už mají spolek?" zvolal Pán Bůh. „To bych rád věděl, co je to za spolek! To bude asi nějaká zednářská lóže, ne?"
„Za moc to nestojí," odtušil Mojžíš. „Je to, se mně zdá, hlavně pro mladé lidi, samý zpěv a tancovačka. Arón to dal dohromady."
„Já ty tancovačky zrovna moc rád nevidím," řekl Pán Bůh. „Já jsem proti tancování."
„Není to vlastně ani pořádný spolek, Hospodine, já jsem se k tomu radši nedal," mluvil dále Mojžíš. „Vždyť oni tam ani nemají kozla, aby s ním dělali všelijaké ty skopičiny při uvádění nových oudů, když je zasvěcují do spolkových tajností."
„Že nemají ani kozla?" podivil se Pán Bůh. „A s čím vlastně tedy uvádějí nové členy?"
„S teletem," řekl Mojžíš. „S takovým pitomým, nedávno odstaveným teletem."
„Well, to se mi nechce líbit," řekl Pán Bůh. „A vsadil bych se, že taky vybírají členské příspěvky."
„No, to dá rozum, to je hlavní," přikývl Mojžíš.
„To slyším pěkné věci," řekl Pán Bůh. „S takovým spolkem bych mezi svůj vyvolený národ nepřišel, to ti říkám napřed. Tele, kdo to jakživ slyšel? To už mi začíná jít na nervy. Mojžíši, sebereš se a půjdeš rovnou k Arónovi a řekneš mu, ať to tele pustí okamžitě zpátky na pastvu a tu telecí lóži ať mi hned rozpustí! Když už mermomocí chcete mít spolek, já vám zorganizuju něco pořádného."
Mojžíš šel a vyřídil Arónovi, co Pán Bůh říká.
„Božíčku, to já taky vím, že to není jak se patří spolek, ale je to přece jen lepší než vůbec žádný spolek," řekl Arón. „Ale to se ví, kdybys to vzal do ruky ty s Hospodinem, pak by z toho mohlo něco být."
„Když se do toho vložím já s Hospodinem a dáme vám dohromady spolek," řekl Mojžíš, „to můžeš na to vsadit poslední dolar, že to bude spolek, jak má být! Tele, vždyť to je, člověče, zrovna k smíchu!"
Arón tedy pustil tele na pastvu a Mojžíš se odebral na ten oblak, v kterém Pán Bůh cestoval, a všechno mu vypravoval. „Mojžíši," povídá Pán Bůh, „to bude vzdělávací a podpůrný spolek jedna radost, větší a lepší než ta nejlepší zednářská lóže v celém okolí. To bude moje lóže a já sám v ní budu Velmistrem a Nejvyšší bytostí zároveň a všechny děti izraelské se musí přihlásit za členy."
„Hospodine," usmál se Mojžíš, „a co bys tomu říkal, abych já byl Strážcem Vnitřních dveří?"
„Vyber si beze všeho úřad, jaký se ti nejlépe líbí, Mojžíši," řekl Pán Bůh. „Ale Velmistrem budu já, poněvadž je to můj spolek! Členové si mohou mezi sebou rozdělit ostatní úřady. Mně je to jedno, who is who."
„A jaké budeme mít tajné heslo, Hospodine?" vyzvídal Mojžíš.
„Žádné tajné heslo nebude!" prohlásil Pán Bůh. „Ale každý člen musí umět stanovy nazpaměť."
„To bude nějaký komický spolek, Hospodine," řekl Mojžíš. „A jak velké budou členské příspěvky?"
„Poslouchat a řídit se podle stanov, to budou jediné příspěvky, které se budou vymáhat," řekl Pán Bůh.
„A kozla při uvádění a zasvěcování nových členů budeme mít? Nebo snad taky ne?"
„Prvního člověka, který se prohřeší proti stanovám, pošlu sám vlastnoručně ke všem kozlům," řekl Pán Bůh.
„To zní náramně záhadně," dovolil si poznamenati Mojžíš. „A co bude vlastně v těch stanovách?"
„Sedni si a vezmi si tužku a papír a budeš psát stanovy, já ti je budu diktovat," řekl Pán Bůh.

„Papír, prosím, není ještě vynalezen a tužky taky ne," ozval se Mojžíš. „A následovně nemám ani papír, ani tužku."
„Well, tak si vezmi nějaký placatý kámen," řekl Pán Bůh „a vyškrabeš stanovy perořízkem do kamene."
Mojžíš si tedy sehnal placatý kámen, vytáhl z kapsy nůž a Pán Bůh mu začal diktovat stanovy.
„Hospodine," zvolal Mojžíš, když došli asi k třetímu paragrafu, „to se mi zdá nějak povědomé, vždyť ono to zní jako desatero božích přikázání."
„No vždyť taky to je do posledního puntíku desatero božích přikázání, co by to jiného mělo být?" odvětil Pán Bůh. „Tak jen nemluv a škrábej dál, co ti říkám."
Mojžíš si zase sedl a škrábal do kamene, a Pán Bůh si taky sedl a diktoval desatero božích přikázání.
„To je vše?" zeptal se Mojžíš, když došli k desátému.
„Však je toho hezká řádka, nemyslíš?" odpověděl Pán Bůh. „Teď jen koukej, aby se všichni naučili stanovy nazpaměť a vzali si je k srdci. Kdo se proti nim prohřeší, tomu nedovolím vstup do zaslíbené země."
Čím víc Mojžíš přemýšlel o tom božím spolkovém nápadu, tím více se mu to zamlouvalo. „Když budou lidé v našem vzdělávacím a podpůrném spolku, nebudou mít čas myslit na prostopášnosti," řekl si. „A když nebudeme myslit na prostopášnosti, tak nás možná Hospodin nebude nutit k tak velikému pochodu každý den."
A tak se Mojžíš vrátil do tábora. Tam však ho popadl děsný vztek, neboť Árón mezitím znovu chytil to tele a rozvíjel zase spolkovou činnost v té své telecí lóži. Zrovna přijímali nového člena, Árón mu zavázal oči a povídá mu: „Teď se skloň a polib bibli." A v té chvíli, jak se nový člen skláněl k Písmu svatému, pustil na něj Strážce Vnitřních dveří zezadu tele. Tele se rozehnalo na nového člena, který nic netušil, a – bác!
- Bude to trvat nejméně týden, než si nový pan člen bude moci zase sednouti!
„Poslechnou, Árón, co má tohle znamenat?" zařval Mojžíš.
„Copak jsem jim neříkal, aby okamžitě přestali s tím hloupým telecím spolkem?!"
„Říkal – ale ty tady nejsi přece Pánem a Hospodinem!" odsekl Árón.
„To dá rozum, že nejsem Hospodinem, ale jsem tady Hospodinovým nejvyšším zástupcem a dozorcem," křičel Mojžíš.
„To je mi egál, čím jseš nebo nejseš," řekl Árón. „To je náš spolek, pro nás je dost dobrý a my se přitom znamenitě bavíme. A teď koukej mazat, nebo zavolám Strážce Vnitřních dveří, aby tě s pomocí telete zasvětil do spolku, jako zasvětil
ostatní Izraelity."
„Ta vaše lóže se musí štandopede rozpustit!" rozkřikl se Mojžíš a bylo vidět, že je čím dál víc dopálený.
„Chop se ho, Strážce Vnitřních dveří!" zvolal Árón. A Strážce Vnitřních dveří se začal sápat na Mojžíše.
„Zpátky!" zahřměl Mojžíš. „Nebo si to někdo odskáče!" A tu se Strážce Vnitřních dveří zarazil a rozpačitě koukal na Áróna.
„Popadni ho!" vzkřikl zase Árón. A on zase šel na Mojžíše. Tu Mojžíš popadl ten placatý kámen, co na něj napsal desatero božích přikázání, a natřel Strážce Vnitřních dveří přes hlavu. Strážci Vnitřních dveří se při tom zajiskřilo v očích, jako kdyby do něj uhodil posel boží, a slyšel zpívat všecky
andělíčky.
Ale to nebylo všecko. Kámen s desaterem božích přikázání se odrazil Strážci Vnitřních dveří od hlavy, trefil spolkové tele zrovna do hlavy a zabil je taky, a pak spadl na zem a rozbil se na kousky. A v tu chvíli se udělala velká tma a hřmělo a blýskalo se a země se třásla. A když se zase situace vyjasnila, stál před nimi Pán Bůh.
„Co se tu děje?" zeptal se Pán Bůh přísně.
„Ale celkem nic, Hospodine," odvětil Árón. „Zatím ještě nic."
Pán Bůh se otočil k Mojžíšovi: „Kde je mých desatero božích přikázání?" uhodil na něho.
Mojžíš ukázal na zem.
„Well, to je pěkné nadělení!?" řekl Pán Bůh. „Všech deset je rozbito na maděru, každé zvlášť a všechny na jedné hromadě. To vypadá jako světový rekord!"
„Byla to na mou duši nešťastná náhoda," omlouval se Mojžíš.
„Viděl jsem tě sám těmahle svýma očima, jak jsi je hodil Strážci Vnitřních dveří na hlavu! Na mě si nepřijdeš s nešťastnou náhodou!" zlobil se Pán Bůh. „A teď marš zpátky na kopec a napíšeš desatero božích přikázání za trest ještě jednou, a až se vrátíš, dáme dohromady ten můj spolek!"
Mojžíš učinil, jak mu Pán Bůh nařídil, ale za trest, že rozbil Pánu Bohu desatero božích přikázání, nebylo mu dopřáno vejíti do země zaslíbené.




linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

(tristin - Mail - WWW)
Tak tím jsem si jistej: Roark Bradford. Černošský Pán Bůh a páni izraelité - Starej zákon a proroci;)

Tristine, (Kyklop - Mail - WWW)
samozřejmě máš p-r-a-v-d-u! Gratuluji.

A já si byl skoro jistej, že uhádnout tuto knihu bude těžší než minule... :-)

Teď jsem se při čtení bavil víc než tehdy...
Měj se fajn, čuus.

(eleska - Mail - WWW)
Tuhle knížku mám ještě u našich, daroval mi jí můj osvícený dědeček - rád mi z ní četl..
Díky za připomenutí - musím si pro ní co nejdřív dojít.

(crustafarian - Mail - WWW)
jj též wlastnim jeden kousek této knihy rok wydání je 1993 wydalo nakladatelství Artur

Díky, jdu také hledat, (KITI - Mail - WWW)
někde v zadních řadách knihovny musí sakra být, už jsem se bála, že u nás není v létě co číst a přitom jsme tuto knihu používali jako jedinou naši Bibli ;-)
Posílám maxi tip na deštivý týden - kniha, kterou jsem o dovolené shltla já: váha 1340g, stran 935, "Musaši" (Eidži Jošikawa), cena též byla kalorická...

elesko, (Kyklop - Mail - WWW)
tak to honem a taky rychle pospíchej! :-)

Crustafariane, (Kyklop - Mail - WWW)
můj = bráchův výtisk, je z roku 1986 a vydal jej ODEON za 35,-Kč v nákladu 100.000 výtisků!

Originál vyšel v NY už v roce 1928!

KITI, (Kyklop - Mail - WWW)
jestli jsi tuhle knihu měla za jedinou Bibli, budiž Ti nebe milostivé!!! ;-))

A díky za tip - už hledám...

nj Kyklope ....1928NY (crustafarian - Mail - WWW)
widiš to! až do roku 1928 si musili wšichni wěřící w jůesej počkat na spráwnou werzi bible :-)

Tyooooooooooo (HuMorous :O) - Mail - WWW)
Hmmmmmmm.... Tak to mi zas někde ujíždí TAXIk :O) sakra

(Magrátka - Mail - WWW)
Jooo, poznala jsem to, ale už to bylo řečeno hore :-)

(Jago - Mail - WWW)
Já jsem taky přišel s poznáním pozdě, ale pochválit tě za to můžu i tak.

už jsem jí našla :-))) (dáma s laufem - Mail - WWW)
ilustrace Helena Zmatlíková

skoro jsem na ní zapomněla...díky

Crustafariane, (Kyklop - Mail - WWW)
hehe. To máš skoro svatou pravdu! :-)

(Quanti - Mail - WWW)
...tuhle knihu bych z ukazky poznala, i kdyz jsem ji necetla :)

Quanti, (Kyklop - Mail - WWW)
jak je to možné?

(lsh - Mail - WWW)
Jako dite jsem byl touhle knizkou nadsenej a desne se tomu chlamal, dneska mi pripada tak nak... zbytecna. Ostatne jestli jsi hrdina, prepis takhle koran ;-)

ad.lsh (Kyklop - Mail - WWW)
Jasně, chápu Tvou změnu v náhledu na tu knihu po tolika letech. Stává se mi to u různých knih také a ještě více u filmů...


(Mirka - Mail - WWW)
Tuhle knihu mám moc ráda. Ve škole si ji předčítáme na biblickém semináři pro odlehčení situace a vždycky se parádně zasmějeme. Snad nám vystačí i na příští semestr.


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter