.: Vladimír Holan - Spisy, 11) Překlady I – Rainer Maria Rilke - - Kyklopova knihovna


Rainer Maria RilkePo necelém roce je tu opět další ze Spisů Vladimíra Holana. Jak už jsem minule avizoval, tak tentokrát již nejde o jeho vlastní básnickou tvorbu, ale o překladatelskou práci, která byla také dost rozsáhlá. Tento jedenáctý svazek je celý věnován R.M. Rilkemu, který měl na Holana, vedle Máchy, snad největší vliv. Holan začal Rilkeho překládat v polovině 30.let, kdy se stal redaktorem časopisu Život, který vedl až do září 1938, kdy zanikl. Rilke byl prvním autorem, kterého Holan začal překládat, přestože později překládal mnoho dalších autorů, tak Rilkemu věnoval nejvíce času a prostoru. Zajímavé je, že z počátku překládání uměl Holan německy a francouzsky jen málo, takže mu s obtížnými pasážemi pomáhala jeho matka a otec Holanovy ženy Josef Pilař. U francouzských textů pak i básník Josef Palivec. Tento svazek Holanových překladů R.M. Rilkeho je jejich prvním souborným vydáním a obsahuje Slavení, Cestou, Sad, Růže.Okna, Několik dopisů.


SLAVENÍ


Choromyslní

Mlčí, protože z jich mysli vzaty
přepážky jsou. A čas, za hodin
když by se jim rozumělo, svátý
začíná a plyne stín.

V noci často, přistoupí-li prodlít
u okna: je všechno dobré vráz.
Život rukou v konkrétno je odlit,
srdce vysoko a mojlo by se modlit,
a zrak hledí odpočatě na obraz.

v čtverci znetvořené, nenadálé
zahrady, kam klid skal napadal,
jež v odrazu cizích světů stále
roste, neztrácí se, roste dál.



Musíme umřít...

„Musíme umřít, protože je známe." Umřít
na úsměvu květ nevýslovný. Umřít
na jejich lehkých rukou. Umřít
na ženy.

Smrtelné zpívej jinoch,
když mu vysoko prostorem srdce
putují. Z hrudi kvetoucí své
opěvuj je:
jichž nedosáhneš. Ach, jak jsou cizí.
Hle, nad vrcholky
jeho citu vycházejí a rozlévají
sladce proměněnou noc v opuštěné
údolí jeho paží. Šumí mu
vítr jich východů v listoví těla. Třpytí se
jeho potoky tam.

Ale muž mlč,
mlčiž otřesněj. On, jenž
bez stezky noc v pohoří
citů svých probloudil temně:
mlčiž.

Jako námořník mlčí, starší,
a ty prožité
děsy hrají v něm jak ve klecích třesoucích se.



CESTOU


Odchod

Příteli, musím odejít.
Zda místo pro odchod
na mapě chcete zřít?
Je to černý bod.

Však ve mně, v nitru mém,
věc zdaří-li se všude,
bod růžový to bude
v kraji zeleném.



Stín motýla

Stín motýla: kdoví, zda Bůh
nehledí na zjev jeho pomíjivý
jako my, plni blaha,
hledíváme
na tu, jež je nám drahá?



Báseň

Ó jaké štěstí nést dvě malá ňadra blíž
k někomu neznámému...
Ňadra, jež říkají: snad zítra, zítra již...
a tichnou štěstím, zasvěceným jemu.
A mezi nimi níž je medailónek skvělý
s obrázkem maminky, která tak blažila;
řek bys, že ona jen svou ochranou je dělí,
ta ňadra, aby se snad dívka neodvážila
cítit je obě najednou,
ta malá ňadra, jež je třeba nést
k někomu neznámému tmou
a která žijí si snad trochu z hvězd
a bez vědomí té, jež nosí je tak plně.
Zda šťastnou učiní ji
ta malá ňadra dvě, jež ve své čisté vlně
se dosud brání včas, když život, zvichřen, zpíjí?
Ta umíněná ňadra...



Verše

Chceš znát, čím bez ustání
byl život sladký tak?
Rozjímej ve své dlani
čáry a klikyhák…

a blíž mu budeš celkem,
než slovy líče ho!
Pak zavři v prázdnu velkém
tu ruku ničeho.



Budoucnost

Budoucnost: tato omluva času,
že nás leká;
plán příliš pustý, sousto příliš velké
pro ústa srdce.

Kdo tě nikdy nečekal, budoucnosti?
Celý svět mizí, všechno známé –
a tobě stačí vyhloubit
nepřítomnost, kterou máme.



Čtyřverší

Musíš být šťasten, abys našel Boha,
neboť ti, kteří nalézají úzkostí,
jdou příliš rychle a málo hledají
důvěrnost jeho žhoucí nepřítomnosti.



SAD


Malá kaskáda

Denně se, nymfo, oblékáš
do toho, co tě nahou dělá.
Jak vzrušuje se krušec těla
mdlou vlnou plnou, s kterou hráš.

Hrou měníš roucho, vlas jak mim
bez odpočinku v stínku místa;
je život tvůj přítomnost čistá
za tolikerým mizením.



NĚKOLIK DOPISŮ


LEONIDU PASTERNAKOVI
Val-Mont par Glion sur Territet (Vaud)
Suisse 14. března 1926


Můj drahý Leonide Ossipoviči Pasternaku!

Ne, nemohu Vám psáti rusky, ale četl jsem Váš dopis..., a i když jsem již neuměl čísti rusky (umím to dosud velmi dobře, bohužel se k tomu dostanu jen zřídka...) ale, i když bych to již neuměl, radost a velké překvapení číst Vás, milý vážený příteli, byly by mi navrátily pro okamžik opět všechnu znalost: tomuto dobrému dopisu byl bych porozuměl za všech okolností a ve všech řečech.

Milý Leonide Ossipoviči Pasternaku: shledal jsem se tam znovu se starými ruskými přáteli a nalezl nové, a mladá sláva Vašeho syna Borise dotkla se mne po více než jedné stránce. Bylo to také, podle data, to poslední, co jsem se tam pokoušel čísti, básně od něho, velmi krásné (v malé antologii Ilji Erenburga), kterou jsem pak bohužel daroval ruské tanečnici Mile Sirulové; bohužel: neboť několikrát od té byl bych je chtěl čísti. Dojímá mne teď, dovídám-li se, že nejen sám on, Boris, ten již uznaný básník nové generace, nepřestal o mně vědět a zabývat se mými pracemi, nýbrž že také pro všechny Vaše zůstala má existence předmětem srdce a účasti a že jste Vy, milý příteli, dal růsti a dařiti se své vzpomínce a náklonnosti ke mně u Vašich, nekonečně rozmnožuje tímto způsobem statek, který mi zůstal milý.

Je mi dobrým radostným vědomím vědět, že žijete a pracujete v poměrné pravidelnosti. A ač jsem předpojat proti portrétování, dovolí-li to prostorová blízkost a my se zase shledáme, pak budu pyšný, budu-li moci zaujmouti skromné místo v řadě Vašich modelů. Je však mnohem pravděpodobnější, že uvidíte Kláru Rilkovou, která stále bydlí v Německu (v blízkosti Brém), nebo u naší dcery, která je provdána na statku v Sasku a která mne samotného udělala dědečkem příchodem vnučky již před více než dvěma lety!

Vy víte, že Paříž před válkou byla víc a více mým stálým bydlištěm; když započalo neštěstí dlouhé války 1914, byl jsem náhodou návštěvou v Mnichově, přečkal jsem tam strašně dlouhá a téměř smrtící léta. Roku 1919 přesídlil jsem do Švýcar, kde, v nádherném kantonu Valais (Wallis) pod Sierrou, který krajinou připomíná Španěly a Provence, obývám nyní starý zámeček – ze 13. století – v dokonalé samotě, zaměstnán svou prací a růžemi své malé zahrady. Tu a tam odcházím odtamtud na několik měsíců do Paříže nebo Itálie, když převeliká samota mého obydlí, jíž za tolik vděčím, hrozí se státi nadživotně velikou a obrátit se v hrozbu. Nyní nejsem doma, nýbrž od prosince v tomto sanatoriu ve Val-Mont nad Territetem, pro jisté těžkosti svého, jinak vždy hodně spolehlivého zdraví. Odtud má pozdní odpověď. (Nepíši odtud téměř žádných dopisů.) Nyní však doufám, že nad těmito stránkami zapomenete na mé opoždění a prominete. Poručte mne srdcím všech Svých a buďte mnou srdečně a vděčně objal.

Váš Rilke

Právě ve svém zimním čísle přinesl velmi krásný velký pařížský časopis „Commerce", vydávaný velkým básníkem Paulem Valérym, velmi působivé básně Borise Pasternaka ve francouzské verzi Heleny Izvolské (již jsem v Paříži také spatřil).




Vladimír Holan – Spisy, 11) Překlady I – Rainer Maria Rilke, vydala Paseka, 452 stran, cena 329,-Kč.


Další na tomto blogu:
Vladimír HolanVladimír Holan – Ptala se tě... (audio nahrávka)
Vladimír Holan – Spisy, 9) Babyloniaca
Vladimír Holan – Spisy, 10) Bagately
Noc s Vladimírem Holanem
Poezie Vánoc
Semper Eadem – jedna báseň, dva překlady
O Jaru od Borise Pasternaka


Linky:
Rainer Maria Rilke ve Wikipedii cs.
Rainer Maria Rilke ve Wikipedii de.
http://rainer-maria-rilke.de



linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

Kyklope (Venkovan - Mail - WWW)
dobře jste vybral.Pražský rodák,který oslovuje stále aktuálně.

Neměla jsem to číst... (jes-terka - Mail - WWW)
Ach jo. Mám je totiž ráda oba. Moc. Teď budu sedět, číst znovu a znovu, užívat si rytmus a kadenci a slova a myšlenky a nálady, pak půjdu prohrábnout svoje knihy a vybrat jednoho z nich a místo abych se vyspala na dlaší pracovní a šprtací den, budu hluboko do noci číst... :)

(carpenter - Mail - WWW)
A Vrchotovy Janovice znáš? http://www.radio.cz.../clanek/86723

Také se přidám s malým úryvkem z Rilkeho (překlad Jindřich Pokorný):

Ó kdy vás mrazí, stromy života?
My nejsme zajedno: jen tažný pták
je vyrozuměn předem. Po jiných
a pozdě vylétáme větrům vstříc
a dopadáme na lhostejnou tůň.
Současně víme, co je kvést i schnout.
A někde ještě kráčejí lvi krásní,
doposud nevědouce o bezmoci.

...

Kdo vypodobní dítě, tak, jak je?
Kdo postaví je v kruhu hvězd, a míru
dálky mu odevzdá? Kdo dětskou smrt
z šedých a tvrdnoucích skýv uhněte
či v ústech nechá ji jak ohryzek
skovstného jablka?... Jak snadno lze
pochopit vraha. Ale to, že smrt,
celou smrt někdo dřív, než začal žít,
obsáhne v sobě něžně, bez hněvu,
vyjádřit nelze.

Venkovane, (Kyklop - Mail - WWW)
jsem potěšen, že jste se zastavil (i ocenil)... Nashle.

Ještěrko, (Kyklop - Mail - WWW)
to je dobře využitý čas, ale jen abys Ti z toho ponocování nehouklo v hlavě a neskončila třeba u nás - tady Holana nemáme, ale můžeme nabídnout zase Haloperidol, Tisercin, Plegomazin atp.

Carpentere, (Kyklop - Mail - WWW)
díky za link a doplnění, neboť na Tvůj dotaz musím odpovědět - neznám.

A teď už mizím - jedeme se podívat na jeden kombinovaný druh vytápění - plyn + solární panely a to nás hodně zajímá! :-)


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter