.: Dva týdny - - Kyklopův pel-mel



STŘEDA

20.30.hod.
Otvírám dveře na dvorek, ale žádné šťouchnutí čumákem jako obvykle, když mě vítá náš pesan. Chci otevřít vrata na dvorek, abych mohl zaparkovat, ale před nimi leží právě hafan.
„Co tady děláš? Co je Ti?“
Ir leží na zemi – zadní i přední nohy od sebe. Úplně rozpláclej – doslova.
Leží vedle několika obvyklých hoven a nezvyklého průjmu.
Sedám na bobek.
Je úplně hadrovej. Oči občas mrknou, ale není tam obvyklá jiskra. Srdíčko bije, hrudník se zvedá.
Říkám to Rybě.
„Před chvilkou tady byl a koukal do kuchyně. Byl v pohodě.“
Sedíme u psa.
„Jdi vedle pro veterináře.“
Zavřeno. Mají jen do 19.hodin.
Telefon.
„Dobrý večer, nám nyní zkolaboval pes, míšenec leonbergra s vlčákem…“
Popisuji potíže.
„Ale my už nejsme v ordinaci a jsme pryč, teď vám nemůžeme pomoci…“
„Hm…“
„Přijďte ráno v deset hned po otevření.“
Ir se během rozhovoru trošku vzpamatoval a postavil. Odvádíme ho na matraci.
Volám druhé veterinářce.
„Ale já už nejsem v práci.“
„A mohl bych ho naložit a přijet k vám?“
„Čekám na kobylu a nemám tady sebou pomůcky, takže bych ho ani nemohla vyšetřit. Dejte mu napít, brufen, dejte ho do tepla a dopoledne přijďte.“
Dávám Irovi tabletu a přikrývám dekou. Leží. Je unavený. Pospává.
Před půlnocí vyskočí a štěká na auto, které projelo kolem. To je dobře.




ČTVRTEK

8.00 – 10.00.hod. Jedeme do Většího města – nahlašuji na sociálce živnost. Ryba se zastavuje u své lékařky. Pospícháme – musíme s Irem přeci na veterinu.

10.15. hod. Zastavujeme u baráku. Je vidět stín pesana a čenichání. Odemykáme.
„Ahoj Ire.“
Sedí na bobku hned za dveřmi. Drcnutí čumákem. Oba ho pohladíme po velké hlavě. Jde s námi ke kuchyni.
Začínají se mu podlamovat zadní nohy.
„Rybo, ten na veterinu už nedojde…“
Ir si lehá na bok a ztěžka dýchá.
„Chlape, co je ti?“
Jazyk vyplazený, dech zrychlený.
„Kyklope, utíkej vedle pro veterináře, ať hned přijde.“
Mažu. Čekárna i ordinace je naštěstí prázdná.
„Pane doktore, včera jsem vám volal, ale teď nám pes znovu kolabuje a nedojde sem a my ho sem nedoneseme, je moc velkej a těžkej, pojďte se mnou, je to kousek.“
„Jo, jenom moment, vezmu si věci.“
Telefon. Ryba
„Kde jste? Je mu hrozně zle, úplně zavyl.“
Utíkám zpět a doktor za mnou zavírá dveře.
Jsem na dvorku a klekám k Irovi.
„Chlape?! Vzpamatuj se!“
Marně.
Žádný dech, žádná srdeční akce, žádná jiskra v oku.
Jen sliny a jazyk na betonu.
Ryba brečí. „To snad ne!“
„Je hotovo. Je mrtvej. Odešel.“
Hladím pesana po čumáku.
Doktor si kleká, poslouchá a prohlíží.
„Je mi líto, ale už mu není pomoci… Srdeční selhání a také mu asi selhávali ledviny.“
Probíráme pár věcí.
Rozhodujeme se, že si ho pohřbíme sami, do žádný kafilerky náš Ir nepatří!
Dáváme na Ira deku. Do kufru nakládám nářadí a jedeme k rodičům na vinici vykopat hrob, ale pohřbíme ho odpoledne, až přijde Terezka ze školy.

Vedle Kikinky a Bertíka není místo, ale budou na sebe vidět – začínáme hloubit jámu pod posledním viničním řádkem, kde roste Modrý Portugal, mezi dvěma ovocnými stromky.

Při kopání zaháníme chmury debatou, jaké má asi pocity člověk, který někoho zavraždí a pak se snaží tělo zakopat. Hrob pro Ira má tak 90cm na délku, 50cm šířku a 60cm hloubku.
„Kdybych ještě trošku přikopnul, tak bych tě tam nacpal a jel na dovolenou sám.“
Tohle by nám šlo.

Vracíme se domů. Nakládáme Ira do kufru auta. Bereme jeho hračky, granule, dobroty a říční štěrk na povrch hrobu. Také pár kytek. Jedeme pro Terezku do školy.

V půlce cesty stahuji trošku okno a jdu na to: „Terezko, teď jedeme babičce na vinici pochovat Ira…“
Brekot a slzy.
„Ale já se s ním nestačila rozloučit. Já mu nestačila namalovat obrázek! Já nemám pro něj žádnej dáreček! Já…“
Nemáme slov. Ryba se otočí ke svému oknu…
Kikinka umřela, Ir umřel, já už nemám si s kým hrát! Já chci jiného pejska.“
„Terezko, my už ale žádného pejska nechceme. A máš ještě křečka.“
„Ale Chroustálek si se mnou nechce hrát, on jen kouše a prská…“ Brekot.

Jsme na vinici. Vystupujeme u vykopané jámy. Otvírám kufr. Deka s Irem.
Dcera brečí o stupeň víc.
Babička přináší čerstvě ustřiženou kytičku.
„Tak jdi k babičce namalovat Irovi obrázek.“
„Pojď se mnou.“
Babička u této záležitosti očividně nechce být…
Vysypávám hrob chloraminem.
Po chvilce přichází Terezka se složeným papírem a slzami na tvářích.
Vyndáváme s Rybou Ira z auta a pokládáme s dekou na trávu.
„Terezko, rozloučíš se ještě naposled s Irem? Pohladíš ho na tlapce?
Klečíme na trávě a já ho hladím na čumáku a velké hlavě, Terezka z tlapky přechází na ouška a čelo.
Maximální emoce – mám z toho knedlík v krku, že se musím jít napít a rozchodit to.
Snažím se kontrolovat. Ale proč vlastně? Stejně raději nemluvím.
Že nám umřel pesan mě moc mrzí, ale neláme – už měl věk, byl nemocný na nohy, ale emoce dcery mě dostávají tedy fakt hodně.

Pokládáme Ira do hrobu a holky mu dávají k tlapkám jeho hračky, pár tyčinek, granule, od babičky velkou kytku a Terezka namalovaný obrázek. Klekám si a čtu: „Irovi Terezka.“ Na obrázku pesan a kytička.



Musím se jít zase napít.
V krku mám snad už celý houskový knedlík.

Ryba se vybrečela na doma, takže teď už je celkem v klidu a stejně jako Tomáš Etzler v Číně, bez emocí fotí.

Beru lopatu a házím první hlínu do hrobu.
„Terezko, pomůžeš mi pochovat Ira?“
„Hmmmm.“
Oba pomalu zasypáváme našeho skvělého psa. Tereza hází malé hromádky a pořád brečí.



Já zasypávám rychleji a nestačím s dechem – ale ne kvůli lopatě…
Na část hrobu vracíme drny s trávou a na zbytek sypeme říční štěrk a Ryba sází kytky. Terezka jde pro vodu.
„Tak to bylo hustý, to byl mazec!“
Ryba: „To tedy jo! Aby malá holka pohřbívala svého psa…“
„Ale je dobře, že u toho byla. To byly kurva emoce, úplně mě to dostalo.“
„No.“
Přichází Terezka a konvicí zalévá čerstvě zasázené kytičky.
Přátelé od skla nám vyrobí tabulku se jménem Ira a při další návštěvě dáme svíčku, křížek a Terezka kremického pejska, aby tam nebyl sám.
Ale to se nemusíme bát, protože v noci přicházejí z vinice pravidelně na čumendu srnky.
Zaléváme kytičky i Kikince a Bertíkovi. Jedeme domů a nikdo na nás nečeká…



Po čtrnácti dnech si tu ztrátu uvědomujeme ještě víc:
- přijíždím k baráku, odemykám a nic – žádnej šťouchanec čumákem.
- odjíždím a nemusím sbírat lejna, která před autem Ir dělával. Celkem mi to chybí – jak rád bych je sbíral.
- jdu po dvoře a křiknu „Ire!“ Nikdo nepřiběhne. Ale je to po těch letech zvyk.
- chybí nám jeho myčka nádobí – když něco zůstalo od oběda, hned to zbaštil a talíř vyleštil líp než Mr. Posser.
- když nám blbnul zvonek a pošťák nebo spolužáci Terezky se nemohli dozvonit, Ir štěkal a nám bylo jasné, že někdo je u dveří. Teď pro většinu lidí nebudeme doma.
- nemám komu říct: „nediskutuj, nesmlouvej, nedělej voči a jdi do boudy.“

Terezka všude sebou vozí nejen fotku Kikiny, ale už Ira a před spaním jim dává pusu na dobrou noc. Prostě nám ten psí čumák ne/skutečně chybí.

A já musím stále myslet na to, že Ir na nás počkal a umřel dvě minuty po našem příjezdu...





PÁTEK
Jedeme s Terezkou do Většího Města koupit in-line brusle.
Žádný supermarket, žádný obchoďák, ale zcela náhodou objevená specializovaná malá prodejna na brusle na led a in-line. Skvělý přístup, dobré ceny. Zkouším si patery brusle asi padesát minut a nakonec vybírám Rocesy R 300. Chlapík mi upřímně říká: já bych si takový brusle nekoupil, protože to hraju závodně, ale vám poslouží parádně. Nekupujte si malý kolečka, žádný osmdesátky, vezměte si tyhle devadesátky, protože na těch se už parádně svezete a případně na ně hodíte i stovky.“ A měl pravdu.




SOBOTA, NEDĚLE
Za dva dny jsme se jezdili s přáteli od skla v jednom malebném údolíčku na našich nových bruslích a fakt to byl oproti ostatním fofrník. Musím se sám pochválit, když už to nikdo jiný neudělá – jezdilo mi to dobře, jen s bržděním mám menší problém – je to krapet jiné než na ledě. Poslední zabrždění se podobalo nepovedenému dvojtému salchovu se zády do škarpy. Terezce to šlo ještě lépe než mně a tak se těšíme na další jízdu.








PONDĚLÍ – STŘEDA
Přítel mi radil, že nemáme zůstat bez psího kamaráda, ale já a ani Ryba už nechceme žádného hafana. Malé plemeno je nám k „ničemu“ a o velkého hlídače se při našem odjezdu musí někdo postarat. Prostě ne. Ne?
Nápad, že si pořídíme chameleóna, ke kterému máme zvláštní vztah, který zde nebudu rozvádět, byl nakonec zamítnut. Zvítězilo totiž okouzlení Agátou – červenou užovkou. Pár mejlů a telefonátů. Dohodnuto. Vybírám prašule z účtu a s Terezkou jedeme sedmdesát kiláků k jedné paní, která Agátu z důvodů stěhování nabízí. Bereme i s teráriem, přestože si vyrobíme jiné podle vlastních představ. Agáta je už dospělá a rozumná dáma, která nedělá hlouposti, takže při zpáteční cestě nám z přepravky vylezla pouze jednou.



První krmení
Při seznamování s Agátou mi majitelka řekla, že ji mohu krmit malými potkany, případně myškami, křečky, a když nám někdo dá andulky, tak Agáta není vůbec vybíravá. Navrhuji Terezce, že bychom Agátě mohli dát jejího křečka Chroustálka, když je to takovej psychopat a pořád hryže, prská a nechce si hrát, že ji pak pořídím jiného. Byla očividně na vteřinu zaskočena, pak přemýšlela a já si myslel, že bude souhlasit. No, nesouhlasila.
Tak jsem zajel do zverimexu a požádal o menšího potkana. Nevím jak se měří, ale tenhle vypadal na nějaké S-ko, něco jako Stuart.
Dávám ho do terárka a nestačím mu dát ani poslední pomazání, když po něm Agáta skočila. Pískot a křeče. Vypadalo to, že je hotovo. Tak jsem chtěl aTeovi tuhle zákeřnou vraždu vyfotit a poslat k nějaké politické fotomontáži, ale to byla chyba, kterou už nikdy neudělám. Posunul jsem sklo, Agáta polevila smyčku a potkan vyskočil rychlostí Usaina Bolta z terárka ven!
Ryba kupodivu nezačala pištět, ale jen přikazovat, ať ho rychle chytnu, že jinak potkan zaleze za kuchyňskou linku a už ho nenajdeme. Blbá představa. Potkan se nejprve zmateně točil na místě a pak zmizel za stolem s počítačem. Ryba zavřela dveře – z venku. Potkan se krčil mezi kabely a snažil se zmizet za truhlu. Chytnul jsem ho za ocas, ale ne dost vysoko, takže mě ten parchant hryznul. Vyděržaj pioněr! Nepustil jsem a znovu jej nabídl Agátě. Ta smičku už nepovolila. Já nefotil, takže Teo je bez fotek. Agáta potkana zardousila, ale nesežrala. Asi nebyl dostatečně little. Takže jsem se objevil ve zverimexu znovu a vzal na poslední cestu myšky – Agáta je akorát pěkně tráví a je spokojená.






SOBOTA A NEDĚLE MEZI PLOTY

S lidmi za ploty jsme prožil tisíce dní a desetitisíce hodin. Před těmi léty jsem si naivně myslel, že jim mohu všem pomoci, ale to je nesmysl. Někteří pomoci nechtějí, jiní si musí pomoci sami, dalším už pomoci ani nelze. Některým pochopitelně ještě ano a proto mě ta práce pořád baví, i když mě ti holomci často nasírají. Ale na akci Mezi ploty jezdíme pomoci leda našemu rozpočtu – prodávat věci, které vyrábí Ryba. Vydařilo se. Tedy vyplatilo.

Přestože je festival médii prezentován jako možnost sblížení lidí před a za plotem, tak musím po letech na festivalu konstatovat, že moc pacientů z léčebny na akcích vidět není. Ano, minibusy přivezly děcka z různých ústavů sociální péče atp., ale „klasických bohnických“ pacientů jsem moc neviděl. Holky z protialkoholního po celou dobu zůstaly za plotem svého oddělení a neměly šanci se smísit s diváky pod pódiem, přestože se prodávalo jen a pouze nealkoholické pivo. Tak nevím...



My jsme byli prodávat, takže nebylo moc času pobíhat mezi jednotlivými scénami, Terezka však už trošku vyrostla, proto na výtvarné dílny a atrakce pro děti chodila sama. Kapel je na tomtro festivalu fakt mraky, ale já chtěl vidět jen Majklova strýčka, případně Plastiky a Baumaxu. Majkláče jsem viděl a byl spokojen, i když hráli ve tři odpoledne. U Plastiků jsem vydržel tři čtyři skladby – mám je rád, mám rád jejich hudbu, ale prostě Plastici znějí pořád stejně (i když to je asi dobře). A pořád mi chybí Mejla Hlavsa. Baumaxu jsem neviděl – akorát byla bouřka a chystali jsme se balit stánek a zboží.



Dvacátá hodina – máme sbaleno. Koupil jsem Terezce trdelník, sobě a Rybě vegetariánské menu u kršňáků, panímámě klobásu. Dvě posledně jmenované zůstávají v autě a já s Terezkou mažu na koncert Anety, který chtěla dcera vidět, i když trošku pršelo. Před hlavním pódiem je narváno. Beru Terku do rukou a zvedám nad hlavu, aby dobře viděla. Aneta má nový sestřih vlasů. Přestože můj hudební ne-vkus je krapet jiný, tak tahle holka mě neirituje. Neposlouchám ji, ale je mi sympatická. Terezka Anetu hltá, jako Agáta myšku. Dcera se začíná kroutit a vlnit do rytmu. Přídavek – Voda živá. O kousek dál vyvádějí mladé holčiny s naducanými tílky a společně s kluky zpívají tuhle hitovku jako o život. Tak nějak jsem se dojmul. Držím tu mou Vodu živou v náruči a myslím na to, že za několik málo let ji už takhle nebudu moci držet, protože bude velká a bude se držet za packu nějaké kámošky nebo kámoše. Ale doufám, že tenhle nedělní večer si bude pamatovat – na vždy. Tak jako já.


To bylo našich čtrnáct dní, kdy nebyl čas na blogování, ale jen na emoce a zážitky.



linkuj.cz vybrali.sme.sk

.: poslal Kyklop, sobota, 7.06.2008, 1:33:00

Komentáře

(Tosk - Mail - WWW)
Panejo, tohle mi káplo do noty, poslední dny jsem měl nabité úplně stejné, blog zatím ani náhodou.
Ira mi je líto..

Kyklope (Jirka - Mail - WWW)
zažil jsem toho dost, ale přesto mě tyhle příběhy dojímají, i když se staly jinému. Choval jsem papouška a kanára, tak to znám. Ir vám bude dlouho chybět, hlavně Terezce - psí reakce jiné zvíře nenahradí.

(Kobliha - Mail - WWW)
Myslela jsem, že ani nezvládnu napsat komentář, protože přes slzy neuvidím na klávesnici. Ale do konce článku jsem to jakžtakž rozchodila...
Je mi to líto - a užovka je nádherná!

(Mod. - Mail - WWW)
Tady u Labe už mám dva pesí hrobečky:-( Od doby co jsme odvezli k doktorovi Madlenku, v září to budou 3 roky,a už se vlastně jako nevrátila, nechce naše Tina nastoupit do auta,jakoby se bála, že ji odvezeme a už se nevrátí:-(
Jsem zvědavá jak dlouho to bez psa vydržíte.
Ir je nádhernej

(Jirka* - Mail - WWW)
Myslím, že jste udělali dobře, Terezka vám to zazlívat určitě nebude, časem spíš naopak. Stejně tak podobné věci jako "akce Aneta", to se nezapomíná to je jasný :)
A krmení... to je námět zralý na Bakaláře :-)))

(Coran - Mail - WWW)
Taky to znám. Selhání ledvin. V neděli to začalo a v úterý odešla naposled. Poslední cesta byla dost drastická(...)

Kyklope (Venkovan - Mail - WWW)
pěkné povídání.To je ta mozaika života.Kamínky smutné i veselé.

(barbar - Mail - WWW)
Byls to Ty! :) ..viděla jsem na plotech Terezku a takovou hezkou paní a chlapíka, co si nechal přimotat na hlavu umělý dred...

(Sheila - Mail - WWW)
Tak tohle jsem temer cele probrecela a uklidnila jsem se trochu az pri Meziplotech. Uprimnou soustrast. Budiz Irovi zeme lehka.
Jak jsi psal, ze premyslis nad tim, ze pes pockal na vas prijezd. To my pred par lety chteli uz temer bezvladnemu psimu partakovi v tezkem stavu zkratit utrpeni u veterinare v ambulanci, ale pes se u nej nepochopitelne zazracne sebral a Dr. mu dal jeste sanci. Umrel o 2h pozdeji doma ve svem oblibenem kresle a ja si myslim, ze si to tak asi pral. Ovsem nikdo mi uz asi nevysvetli, proc nam vsichni pejsci odesli vzdy 14. prosince, coz je navic den vyroci svatby mych rodicu. Ze by v tom byla nejaka skryta symbolika...?
At vam Agata dela radost.

(Inka - Mail - WWW)
Tak jsem si to včera přečetla (přiznávám, nedočetla do úplného konce), šla to obrečet a k tomu mě dorazil náš pes, který viděl, že nejsem o.k. a přinesl mi plyšovou myš - asi pro radost, tak to jsem taky obulela.

Tosku, (Kyklop - Mail - WWW)
byl jsi též Mezi ploty nebo na jiném festivalu?

Jirko bez hvězdičky, (Kyklop - Mail - WWW)
jo, také si myslím, že Agáta nemůže Ira zcela nahradit, protože s hadem je to trošku jinak než se psem, ale to nám bylo jasné...

Kobliho, (Kyklop - Mail - WWW)
nevím co odpovědět... Díky.

Agátě vyřídím :-)

Mod, (Kyklop - Mail - WWW)
no, fakt bych nevěřil na ten psí smysl, kdybych to nezažil...
Jo, Ir je/byl krasavec.
Díky, měj se.

Jirko s hvězdičkou, (Kyklop - Mail - WWW)
já si také myslím, že přestože to hodně obrečela, tak to je jinak pro dceru pozitivní záležitost - emočně.

Když Ryba popisovala švagrové "krmení", tak jsme málem všichni umřeli smíchy. Fakt to byla zběsilá situace :-))

Díky, měj se.

Corane, (Kyklop - Mail - WWW)
mysleli jsme, že to mohlo být způsobené klíšťaty, neboť během tří dní jsme jich vytočili a nebo samo vypadlo přes dvacet klíšťat... Doktor říkal, že ho to mohlo také oslabit, ale jako hlavní příčinu řekl to srdíčko a ledviny. Tak nevím. Sice je to už jedno, ale občas nad tím ještě přemýšlím.

Díky, měj se fajn.

Venkovane, (Kyklop - Mail - WWW)
děkuji Vám za návštěvu a pochvalu. Ano, beru to jako kamínek do životní mozaiky. Je to takový smutnější kamínek, ale samozřejmě zase ne tak tragický, jak to někdy život umí...

Mějte se hezky.

ad.Barbar (Kyklop - Mail - WWW)
Hehe, tak to tedy nevím nevím, nemám totiž umělý přimotaný dred :-D

Sheilo, (Kyklop - Mail - WWW)
děkuji pěkně...

No, jsou věci, kterým VĚŘÍM a nepochybuji o tom, přičemž jinému by se to zdálo absurdní, ale někdy jsem naopak velmi skeptický a nedůvěřivý. A nemít ty zkušenosti se psy, kteří s námi žily tolik let, tak bych tomu z vyprávění nevěřil... Ale je to prostě tak.

Měj se hezky a díky za komentář.

Inko, (Kyklop - Mail - WWW)
děkuji za návštěvu a komentář... Asi jsi příspěvek měla dočíst do konce, protože ten je přeci jen veselejší, takže by Ti Tvůj hafan místo té myšky asi přinesl vodítko a běželi oba ven vesele zmoknout! :-)

(tlaca - Mail - WWW)
tys nechal panimamu s klobasou v aute samotne ? a nekousla ji ? ;)
btw. uzovku posli dal a koukej si poridit psa ! had neni smeckovy tvor !

Kyklope, (felixa - Mail - WWW)
tak jsem dočetla tuhle tvoji knihu, a dobře, že jsem četla až do konce, ten je aspoň trochu veselejší, jinak bych se usmutnila. Je těžké, když odejde psí kamarád, určitě je teď ve psím nebíčku. Zažila jsem něco podobného s perským kocourem. I když si člověk říká, že žádný život není věčný, stejně trvá dlouho než se s tím vyrovná.
Přeji hodně radosti s červenou krasavicí.

Tláčo, (Kyklop - Mail - WWW)
ano, nechal jsem panimamu s klobasu v našem autě - myslíš, že by ji jako nacpala do řadící páky nebo volantu? ;-D

To je svatá pravda - had není tak přítulnej jako Ir a ty city také neopětuje, ale je to celkem osobnost :-p

Felixo, (Kyklop - Mail - WWW)
děkuji za zastavení a písmenka. Měj se fajn.

................... (SV - Mail - WWW)
..........ufff! nno, bola sam sa vyplakat na toalete, bo plakat v praci je veru krajne neprofesionalne......
minule leto som pochovala nasu zajacicu Maťku (neprezila narkózu)....sama....ste skvela svorka, drzte sa a dajte bacha, aby Agata nezakousla toho skrecka ;-)

(Myva - Mail - WWW)
Abych použila Tvoje slova: To jsou kurva emoce! Věřím, že Terezka si na zážitky s Tebou bude pamatovat. Taky mám na tátu krásné vzpomínky, i když nás opustil už tak dávno a přitom hrozně brzy. Vzpomínám si i na věci, o kterých by mě nikdy nenapadlo, že si je budu pamatovat. Rozsvícené světlo v dílně, pusa na dobrou noc, poslední schod, na který jsme mohli v bačkůrkách, abychom nenašlápli nějakou šponu, ruce od šmíru, pach kovu a základovky, hluk cirkulárky. Taky jeho smích, bojůvky, lechtání, ale taky výprasky a dovádění v rybníce, jak mě učil plavat a serfovat. A objetí. I to poslední posezení na klíně v předvečer dne, kdy odešel, aby se už nevrátil...

................. (SV - Mail - WWW)
.........ja si taky pamatam vela veci s tatinkom....ale o tom tu nemozem pisat.....cez slzy nevidim na klavesnicu.......

(barbar - Mail - WWW)
teďs mi to ale úplně zkazil Kyklope, víš jakou jsem měla radost?
..to se nedělá... (grrrr)
.)

(kopretinka - Mail - WWW)
...spomenula som si na svoju havinku,musela som ju dať uspať,bolo to pred 6 rokmi,ale stále mi je do plaču...

SV, (Kyklop - Mail - WWW)
no, nepsal jsem tento příspěvek s tím, že u něj budou čtenářky plakat, ale při zpětném pročítání tomu rozumím...

Aby Agáta nezbaštila Chroustálka si musí pohlídat dcera, já si myslím, že by se ti dva měli setkat tváří v tvář... :-D

Ty se měj fajn, díky.

Myvo, (Kyklop - Mail - WWW)
děkuji Ti za "takový" komentář...

barbar 2 (Kyklop - Mail - WWW)
Tak to je mi líto, ale tahat za nos Tě nemůžu :-)

Kopretinko, (Kyklop - Mail - WWW)
máme u PC fotku Kikiny a díky tomu jsou ty vzpomínky pořád dost živé...

Je moc smutne, ze vam umrel hafan, (Obycejna zenska - Mail - WWW)
ale Terezcina reakce byla jiste naprosto na miste. Spravna holka, ze umi brecet, kdyz citi smutek a smat se, kdyz je spokojena, tak to ma byt.
Clanek moc dobre napsany, jako obvykle, ctenare to vtahne a jakoby primo u vseho byl. Diky, Kyklope. ;o)

(Marysa - Mail - WWW)
Ajjj, na ploty jsem se chystal, ale pak jsme si rek, ale co stejne zas bude lejt :) a taky ze jo, tam kazdej rok snad leje, bo mam smulu, ze ty roky co jsme tam byl prisla vzdy bourka... Nakonec jsem stejne musel na chalupu, v chlive se v jednom prkne objevila drevomorka, jsem z toho dost na nervy. Nemas nakou radu, jak na tuhle odpornou houbu? Jsi takovy kutil. Prosim nerikej, spalit a stavet vedle, takhle jsem zdesen. Cauec mejte se

(sedmi - Mail - WWW)
To jsem zvědavá, jestli si stejně časem nenajdete dalšího hafana ;) Jednou pejskař, vždycky pejskař... taky jsem měla psa. Když umřel, přišla jsem ke kočkám a sice bych teď neměnila, ale plánuju, že jednou si zase psa pořídím... Jinak hada bych taky brala, ale s tím krmením živou potravou bych asi měla problém...

(SV - Mail - WWW)
Kyklop, keby ste naucili Agatu spinkat na krku, mohla by cestovat s vami ako doplnok ;-)

Obyčejná ženo z Ontaria, (Kyklop - Mail - WWW)
ano, právě, že jsme chtěli, aby poznala ty emoce při ztrátě někoho, koho máme radi, aby si těch chvil a vzpomínek na něj vážila...

Děkuji pěkně za návštěvu a hezká slova, měj se fajn.

Maryšo, (Kyklop - Mail - WWW)
naštěstí jsem nikdy nemusel dřevomorku řešit, ale naši přátelé, kteří žijí v roubence už ano a bylo s tím hodně práce. Nic nebourali, nepálili, nestavěli znovu, ale napouštěli nějakým sajrajtem a po roce znovu. Určitě na netu najdeš nějaký prostředek. Držím palce!

Sedmi, (Kyklop - Mail - WWW)
jo, u psů byla hned odezva, reakce, byli to mazelové, přítulní parťáci a to je znát. Had to má nastavené jinak, ale s tím jsme počítali.

SV, (Kyklop - Mail - WWW)
hehe, to by bylo fajné, ale pak bychom na chvilku usnuli my a Agáta by někam zalezla a už bychom ji těžko našli. Měl jsem ji na dvorku, na zahrádce a u jezírka a už se cpala do různých škvír a děr...

(@Teo - Mail - WWW)
Zkus tý užovce nabídnout hamburgera, třeba si ho oblíbí... :P

(barbar - Mail - WWW)
to ne, už tak je dlouhej dost..
..ale propásls jedinečnou šanci. Totiž ten člověk, co jsem si myslela, že jseš ty, tak to byl fakt pěknej chlapík!
No nic. :)

Teo, (Kyklop - Mail - WWW)
Ty se mě snažíš nepokrytě zahnat do kouta! ;-)

barbar 3, (Kyklop - Mail - WWW)
a kde jsi nás myslíš viděla? Na koncertě Anety nebo na prodejním stánku? Mimo to, že bych mohl být hezký chlapík, zkus mě ještě krapet popsat - hadry, ksicht. Třeba jsi celkem blízko :-)

(Mosťanda - Mail - WWW)
V září mi ochrnula Bajča zrzavá španělka a to doslova docela. Začalo to v říjnu jednou večer a trvalo to něco přes tři měsíce.. bezvládnej nehybnej nešťastnej hafan a já zoufalá na jedný straně a k dispozici ve dne v noci veterinář u nás a jeho kolega ve městě o kus dál na straně druhý...fakt mám štěstí...ale při čtení písmenek od tebe mě zamrazilo nad lidskou nelidskostí, nezájmem a co já vím co to vlstně je...

(barbar - Mail - WWW)
Poznala jsem jen Terezku. Nejdřív jsem ji viděla samotnou a pak kolem mého stánku :) prošla s takovou paní příjemně ženských tvarů, lehce undergroundového vzezření (na sobě tuším něco batikovaného).. ..pak jsem potkala Terezku ještě jednou a to bylo na místě, kde se namotávaly dredy a nějak jsem měla pocit, že k tomu chlapíkovi, co mu tam jeden zrovna přimotávali patří.. ..ale přesnej popis ti neřeknu. Jelikož jsem si myslelam že to seš ty, neměla jsem dost odvahy ho nějak výrazněji obhlížet :)

Barbar, (Kyklop - Mail - WWW)
skutečně jsem si nenechal nic namotávat, takže to jsem doopravdy nebyl já. Jak říkám - my jsme byli skoro pořád na stánku, takže Terezka chodila sama. A kde jsi měla stánek Ty? Na té hlavní cestě - dole u divadel nebo na hoře u dílen? A s čím? ;-)

Mosťando, (Kyklop - Mail - WWW)
no, byl jsem také celkem jejich přístupem překvapenej... :-(

(barbar - Mail - WWW)
Já ti věřím :)
My jsme s kámošem rozbili stan na té hlavní třídě. Kolem nás byly stánky s malovanými tričky, polštářky, krasohledy, velký stánek s všelijakými žužu a žvýkacími pryžemi.. ..naproti nám chráněné dílny (ovšem nás nikdo nechránil :( ) ..jsem naušnicotvůrce :)
Akorát jsem byla na stánku durch pořád, neviděla jsem ani jedno divadlo, ani kapelu, na vodu živou jsem přišla, až když už dohrávala. Ale zato z toho teď žiju :)

Tak moment, Kyklope, (Obycejna zenska - Mail - WWW)
k tomu tvymu vzhledu. Mam v tom ponekud zmatek. V hlavicce blogu mas 4 borce. Tri ofacovane hlavy pekne pospolu, a pak je jeden osamelej fesak v pravym hornim rohu, a o tom jsem si vzdycky myslela, ze jses to ty. Nebo, ze bys byl jeden z tech v gazovym obalu? ;o)

Dámy plně chápu (Venkovan - Mail - WWW)
Vaši zvědavost,ale nejdůležitější je,ne jak Kyklop vypadá,ale jaký je:-)Co se nám snaží sdělit o prostoru mezi Bohem a zklamaným Světlonošem.

Barbar, (Kyklop - Mail - WWW)
vím, kde přesně myslíš to Vaše místo - pamatuji si ty krasohledy, protože jsme si je od něho kupovali už v Trutnově - jsou perfektní. Také podle těch chráněných dílen. VY jste prodávali malovaná trička? Ty si pamatuji. :-)

Zeno z Ontaria, (Kyklop - Mail - WWW)
zkusila sis na toho chlapíka v pravém rohu kliknout? Asi ne, jinak bys věděla, že to je... ;-)

Venkovane, (Kyklop - Mail - WWW)
podepisuji v plném rozsahu! :-)

(ngvadi - Mail - WWW)
teda... dát Terezčiného křečka hadovi... jak tě to mohlo napadnout? styď se! :-/

(barbar - Mail - WWW)
Těsně vedle! ...hned vedle těch triček ve stánku se šperky :)

(Jabudulinek - Mail - WWW)
Paradne napsane ...

Ngvadi, (Kyklop - Mail - WWW)
to je typickej můj "humor".
A fakt se zrovna za tenhle nápad snad ani nestydím ;-)

Barbar, (Kyklop - Mail - WWW)
jo jo, prošel jsem kolem Vás několikrát, ale spíš jsem očumoval Vás než šperky, protože ty tak nějak jako nenosím :-) Kdybych tušil, že tam prodává "má" čtenářka či návštěvnice... :-D

Jabudulinku, (Kyklop - Mail - WWW)
děkuji za pochvalu a návštěvu.

No, nevím, zda je to "parádní"..., spíš jde o jednoduché zachycení běžných dní a o žádné šoky, o které se dnes lidi většinou snaží... Ale trvalo mi to také pár let :-)

Mějte se fajn.

(barbar - Mail - WWW)
Jo jo. Jsme všude... :)

(Billy - Mail - WWW)
Všichni pejsci se dostanou do nebe. A i Ir tam leží, hulí jointa, pod tlapou jitrnici a je mu dobře.

Barbar, (Kyklop - Mail - WWW)
tak tedy třeba příště :-)

Billy, (Kyklop - Mail - WWW)
Ir určitě nehulí jointa, protože jsem mu pořád říkal, nehul, nebo budeš koukat jako dilina a spustí se Ti schíza. Tak nehulil. Ale jitrnici jistě drží. Ba ne, nedrží - hned ji sežral! ;-)

(neinire - Mail - WWW)
Taky nám před nedávnem umřel pes. Zajeli ho. Strašně mi chybělo, že jsme ho nemohli pohřbít. Byla bez známky, takže ji policajti někam hodili a zahrábli.:(

Neinire, (Kyklop - Mail - WWW)
nemám co dodat. Víc je u Tebe...


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter