.: Labka II. - - Kyklopovy zápisky o šílenství


V dubnu jsem pochopil, že když dám pacientovi před půlnocí chleba, nemusím dostat rovnou kamenem, ale jen pěsti do držky. A protože jsem už dávno sešel z cesty a mířím úspěšně do zatracení, tak jsem mu nenastavil druhou tvář, ale rovnou mu ji vrátil. Ale to už všechno dobře víte, protože minimálně rok už nemám o čem zajímavém psát, tak informuji i o takových hloupostech. Kupodivu má tento příběh další pokračování. Nečekané. Děsivé.

Marodil jsem se zlomenou záprstní kůstkou šest nebo sedm týdnů. Chlapík s tvrdou spánkovou kostí a „čipy“ v pravé ruce, se krapet zlepšil, dostal se jinam a začal chodit na vycházky po areálu. Jeden čip asi sepnul, rozkmital mu nohy a on vzal čápa. Po kolejích. Ten zkurvenej čip jej omezoval v chůzi, myšlení – nenechal ho ani na vteřinu v klidu. „Musím se ho zbavit! Musí z ruky pryč!“
Zatmění a nevědění.
Do dneška nikdo neví, co se vlastně stalo.
Vypadalo to, že Chlapík stopoval vlak.
Myslím, že se jen snažil zbavit toho čipu v pravé ruce.
Rychlá brzda. Chaos. Záchranka.
Rychlostí blesku do špitálu. Operace.
Komplikace.
Další operace.
Amputace.

Konečně bez čipu!

Po zhojení rány je opět u nás.
„Ahoj Kyklope.“
„Nazdar Chlape, ty bláho, co se stalo?“
„Já nevím.“
„Kam jsi dal ruku?“
„Pod vlak.“
„Proč?“
„Kvůli tomu čipu.“
„A máš už klid?“
„Jo, je to lepší.“ Smích.
Musím se smát taky.
„Doufám, že tu druhou nikam strkat nebudeš?!“
„To ještě nevím.“
„Jak nevíš?“
„Taky v ní mám čip.“
„Hm, žádnej čip tam nemáš, byl v tý pravý, ne?“
„Asi jo. Na plicích mám šedivej vypínač.“
„Proč myslíš?“
„Špatně se mi dejchá.“
„Kouříš?“
„Jo.“
„Tak to můžeš mít z toho, musíš to omezit.“
„Ne, ne, to tím není, za to může ten vypínač. Teď je vypnutej a nefungujou mi plíce.“
„Jakou jsi psal rukou?“
„Pravou.“
„No, tak se teď budeš muset naučit psát a pracovat levou a budeš moc normálně fungovat a žít.“
„Myslíš?“
„Jistě. Jen tu levou nesmíš strčit taky pod vlak, to bys pak musel psát pusou a to jde hodně blbě.“
„Hehehe. To je fakt, tak já ji nikam zatím strkat nebudu.“
„No, to bych byl moc rád. Víš, jak by sis při psaní pusou slintal na papír?!“
„Hehehe.“
„No vidíš.“


Další služba.


„Ukaž mi tu ruku, ten pahýl, máš tam krev.“
Košile a krytí dole.
„Co jsi dělal, že to máš prasklý a teče z toho krev?“
„Tancoval.“
„Aha, proč tancuješ?“
„Nevím.“
„Hm, tancovat můžeš, ale nemusíš u toho padat.“
„Dobře.“
„Ukážeme to doktorce.“
Kontrola.
Zítra cesta na pracoviště, kde byl „zákrok“ proveden.

Sedíme vedle sebe na lehátku a ošetřuji mu ránu.
Bavíme se o čipech a smějeme se našemu zápasu v boxu.
Dávám krytí, zapínám mu košilenku.
„Myslíš, že ti ta ruka doroste?“
„Určitě.“
„Jako ještěrce ocas?“
„Ano.“
„To myslíš vážně?“
Jo, ruka mi doroste, protože jsem Bů.“
„Bůh?“
„Ne Bůh, ale Bů.“
„Co to je?“
„Bůh je modrej, ale Bů růžovej, to jsem já.“
„To jsem nevěděl.“
„Bů je pravý koleno, čistá voda a žebra. Jsem větší než Bůh.“
„Aha.“
„Hehehe.“

Večeřéééééééé – zní na chodbě.
„Tak ju. Už jíš levačkou?“
„Jo.“
„Bezva. Tak utíkej.“
Chlapík se zvedá a jde na jídelnu.
Pravý rukáv košile při chůzi trošku vlaje…


Nějaké resumé? Nějaký happy end?
Si počkáme.
Úspěch bude, když bludy vymizí, když se s rukou bez čipu naučí základní úkony, tedy se nějak o sebe postarat. Pokud bude cvičit, tak za pár měsíců strčí ruku s papírkem do kapsy pyžamového kabátku, kde bude mít nasypaný tabák – abrakadabra – a vytáhne ubalené cigárko.

Bezva by bylo, kdyby o Chlapíka projevila zájem rodina, ale to zní jako pohádka, kterým tady už pár let nevěřím, přestože jsem schopen věřit kdečemu – třeba zmrtvýchvstání…




linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

(Jirka* - Mail - WWW)
no páni... jeden by nevěřil, jaký to může mít pokračování (a taky tuším, že tomu ještě není konec) Nojo, do hlavy nevidíš...

P.S.: příjemnou dovolenou bez internetu a amputací přeju ;-)

Kyklope (Venkovan - Mail - WWW)
Spousta z nás má nějaký čip v hlavě a zatím se neprojevuje.Hranice mezi oběma světy je neviditelná a ani když už jsme na druhé straně delší dobu tak to nepozorujeme.Jen můžeme doufat,že nebudeme ubližovat okolí.Možná by tomu Chlapíku pomohlo vědomí,že všichni lidé mají nějaký ten čip.Někdo na tělě někdo na duši.

Jirko s hvězdičkou, (Kyklop - Mail - WWW)
také jsem zíral, když jsem se to doslechl...

A díky za p.s. :-)

Venkovane, (Kyklop - Mail - WWW)
asi před třemi roky jsem měl pocit, že mám našlápnuto za tu neviditelnou hranici - naštěstí jsem si odpočinul, nabral sil, pořádně vyspal...

Mějte se hezky

(sedmi - Mail - WWW)
taky přeju fajn dovolenou a dobře si odpočiň a vyspi se ;) (to bych taky brala :P)

(felixa - Mail - WWW)
Tak na tohle se těžko hledají slova. Je na jeho stav vůbec nějaká pomoc?

Pointa (Tokugawa - Mail - WWW)
Slušná pointa by byla, kdyby mu v pravičce našli ten čip...

Sedmi, (Kyklop - Mail - WWW)
odpočinul jsem si dobře. Se spánkem to bylo horší, protože bylo velké horko a v tom se mi spí zase hůř. Ale jinak bezva. Díky, měj se.

Tokugawo, (Kyklop - Mail - WWW)
to by bylo dobrý závěr, ale obávám se, že takhle to nebude...

Felixo, (Kyklop - Mail - WWW)
je to samozřejmě o léčbě medikamenty a také životosprávě a zázemí, ale u něho to výrazně komplikuje jedna zásadní věc, o které se zde nemohu zmiňovat :-/


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter