.: Jaroslav Seifert - Mozart v Praze (audio nahrávka) - - Kyklopův podcast

Slavná básnická skladba v podání samotného autora Jaroslava Seiferta na nahrávce z roku 1953! Jistě vás zaujme i verze s přednesem Václava Vosky a neznámých recitátorů ve francouzštině a angličtině.



1. Mozart v Praze – recituje autor Jaroslav Seifert, délka 12:55 min.
2. Mozart v Praze – recituje Václav Voska (česky), + francouzský a anglický přednes, délka 23:23 min.





MOZART V PRAZE

Jaroslav Seifert – básník Kdybych na flétnu uměl hrát,
tak jako umím verše s rýmy!
Nač slova? Co si počne s nimi
ta, které chce se tancovat,

zaslechne-li jen vítr vát
v soumračném tichu dlouhé zimy?
Kdybych na flétnu uměl hrát,
tak jako umím verše s rýmy!

Jdu hledat hrob. Za mříží vrat
je tma už a snad zavřeli mi.
Ne, ještě ne! Zůstal jsem stát,
šeptaje si tu před mrtvými:

Kdybych na flétnu uměl hrát!



Co zbývá tu z přízraku már,
jež vcházely pod nízkou bránu?
Nic. Trochu vody na břečtanu,
jenž vrůstává až na dno spár.

A to, co poznamenal zmar,
je oblečeno v tarlatánu.
Co zbývá tu z přízraku már,
jež vcházely pod nízkou bránu?

A mrtví? Jenom křížů pár
teď sklání se v tu onu stranu,
zatím co anděl zdusil žár
své pochodně o chladnou hranu.

Co zbývá tu z přízraku már?



Chci vzbudit mrtvou, jít jí vstříc,
i kdyby sto let mrtva byla
a u zdi se mi objevila
jak stín, jejž na zeď vrhá nic.

Chci spatřit její vlas i líc
a oči, vše, co smrt už smyla,
chci vzbudit mrtvou, jít jí vstříc,
i kdyby sto let mrtva byla.

Sto let a třeba ještě víc,
jen kdybych věděl, kde se skryla,
a v ševel listí, zpívajíc,
svá ústa dávno proměnila;

chci vzbudit mrtvou, jít jí vstříc.



Už kolem všechno zavál čas
a nikdo z živých nevzpomíná,
zapomněla i sama hlína,
kde zasypán by její hlas,

a nikdo nepřináší vzkaz,
kde leží mrtvá Josefína;
už kolem všechno zavál čas
a nikdo z živých nevzpomíná.

Já vzpomněl si však na obraz:
zrávaly jste tu, hrozny vína,
a ten, jenž tenkrát trhal vás,
myslil na ústa milenčina;

už kolem všechno zavál čas.



Čas všude kreslí nehtem zlým
a déšť ty čáry v maltě drolí.
Vidím v nich záliv v Neapoli,
moře a sopku, nad ní dým.

A vinice, blízko je Řím,
tam květů je, až hlava bolí.
Čas všude kreslí nehtem zlým
a déšť ty čáry v maltě drolí.

- Tu píseň? Možná. Uvidím!
Však hostitelka nepovolí.
Dnes to tu dýchá chladem zim.
Podíváš-li se na cokoli,

čas všude kreslí nehtem zlým.



Addio, krásný plameni!
Nápěv se lehce dotkl čela
a ta, jíž patřil, zamlčela
to, co je k nevyslovení.

Nerozsvěcejte! Při stmění
slova se nezdají tak smělá.
Addio, krásný plameni,
nápěv se lehce dotkl čela.

A oba byli zmateni.
Z rozpaků okno otevřela.
Svit noci padal na denní
a v dálce Praha zrůžověla.

Addio, krásný plameni!



Řeknu-li Praha, běda mi,
hned vaše oči zazáří mně;
jako bych shodil z ramen břímě
vždy pod těmito střechami.

A nestojím-li před vámi,
vše kolem zní tak neupřímně.
Řeknu-li Praha, běda mi,
hned vaše oči zazáří mně.

Budu se vracet neznámý
a chudý, třeba v dešti, v zimě,
a v koutku lůžko ze slámy
bych nezměnil za palác v Římě.

Řeknu-li Praha, běda mi!



Nechtělo se mu vyjet z bran,
byl unaven však z toho shonu.
Praha je plná jeho tónů
jak čerstvě orosený džbán.

Snad přijde opět šedý pán,
má před očima již tvář onu;
nechtělo se mu vyjet z bran,
byl unaven však z toho shonu.

Zavalen kufry ze všech stran,
schoulil se mlčky za záclonu
a jeli. Jako rány hran
zněly mu tenkrát hlasy zvonů;

nechtělo se mu vyjet z bran.



Šel pohřeb, mrtvý byl tak sám.
A Vídeň? Tančí bez oddechu.
Pohřbívali ho jenom v spěchu,
vždyť nevědí dnes ani kam.

A tanec šumí. Nožky dam
nic nezadrží při poslechu.
Šel pohřeb, mrtvý byl tak sám.
A Vídeň? Tančí bez oddechu.

Smutek a ticho lehly tam,
kde nacházel vždy vlídnou střechu.
Znáš pražské zvony? Znám je, znám
a poslouchám je pro útěchu.


Šel pohřeb, mrtvý byl tak sám.



Tak umí umřít jenom pták
a padá střemhlav v rosu trávy.
Vždyť nikdo o tom nevypráví,
nevědí ani kdy a jak.

Možná, že padal do oblak
jako plamen rozžhavené lávy.
Tak umí umřít jenom pták
a padá střemhlav v rosu trávy.

A s žebráky jak lidský vrak
šat z hlíny měl jen popelavý,
když prošel tmou a vcházel pak
už přímo do světel a slávy.

Tak umí umřít jenom pták.



Však začnem jinou, není spěch,
ač zazněl z hodin úder trojí.
A zrcadlo se vždycky bojí,
když někdo stoupá po schodech.

Zpěvák, jenž k písni nabral dech,
teď mlčí; škoda nebylo jí,
však začnem jinou, není spěch,
ač zazněl z hodin úder trojí.

Co bylo písní v těchto zdech,
teď je tu vše jak pod závoji.
A ten, jenž spával na hroznech,
bloudí tu ještě po pokoji,

však začnem jinou, není spěch.



Pár zkřehlých ptáků ve větvích
slétne se někdy k jeho jménu.
Vyrvali révu do kořenů
a mělkou studnu zavál sníh.

Bratříček jejich, jeden z nich,
hrával jim z okna kantilénu,
pár zkřehlých ptáků ve větvích
slétne se někdy k jeho jménu.

Strop, který slyšel šťastný smích,
řekl si jednou: Zapomenu.
Vešlo tam prázdno a dům ztich,
dnes skrývá se tu za ozvěnu

pár zkřehlých ptáků ve větvích.



Mé verše jsou však z olova,
toužil jsem marně po té Muse,
jdu za ní, ale ke své hrůze
civím zas u bran hřbitova.

Bojím se, zda se neschová
mým očím v sedmibarvé duze,
mé verše jsou však z olova,
toužil jsem marně po té Muse.

Prchá mi noha růžová,
dívám se jen,jak po zásluze
se vznáší k nebi, nad slova,
až tam, kde krok už není chůze;

mé verše jsou však z olova.


J. Seifert – nositel Nobelovy ceny za Literaturu




EDIČNÍ POZNÁMKA

V mezidobí mezi I. a II. knižním vydáním sbírky (Praha) psal J. Seifert básnické skladby a cykly, které do II. vydání knihy žily do jisté míry samostatně, třebaže je autor od počátku vnímal jako součást budoucího Petřína a věnce sonetů. Na přelomu r. 1950-1951 psal první, dosud nepublikovanou verzi Mozarta v Praze, od jara 1951 pak Vltavu, Tři písně o růžích (přejmenované na Verše o růži), Pražský hrad, na jaře 1952 Letohrádek královny Anny, dopsal Prsten Třeboňské madoně, v časném podzimu 1952 dopsal Mozarta v Praze, v r. 1953 třetí část Prahy z Petřína...

Už v lednu 1951 psal P. Parmovi, když mu posílal pořadí do Petřína a věnce sonetů: Myslím, že by to byla slušná knížka a škoda, že nemůže vyjít. A ještě v srpnu 1953: Jak to vše vypadá – je na vše ještě moc a moc času. Jednotlivé cykly a delší skladby se začaly opět opisovat, některé vycházely (za různých úředních obtížích) bibliofilsky. Bibliofilie a soukromé tisky větších skladeb z té doby tiskl především Jaroslav Picka, Jan Fučík, po jeho smrti J. Fučíková a Josef Cipra.

Nejvyššího počtu bibliofilských vydání dosáhla skladba Mozart v Praze. Jeho nejstarší podoba však je rukopisná. Tuto verzi přepisujeme z nedávno nalezeného čistopisu autogram dochovaného v rodinném archivu. Je velmi pravděpodobné, že tato verze nebyla tištěna. Básník text psal na 10 listů kancelářského papíru formátu A4, jednotlivá rondo očísloval I – X. Poprvé se však podepsal už za rondo deváté. Za závěrečnou, desátou částí cyklu je vpravo dole znovu autorův podpis, vlevo pak datum Leden 51 a na spodním okraji listu poznámka První verse cyklu, jak byla recitována v Rudolfinu. Autor v 70. letech při práci na knize vzpomínek editorce potvrdil, že iniciátorem tohoto díla byl dirigent Václav Talich (1883-1961) a provždy to v knize Všecky krásy světa dosvědčil v kapitole Pamětní kniha: ...vzal si mě Talich stranou a přesvědčivě mi navrhl, abych pro tento mladý orchestr (pro Český komorní orchestr – pozn. editorky) napsal verše, které by se daly recitovat při Mozartově Dechové serenádě B dur. Tato serenáda je totiž pro dnešní umělce velmi obtížná. V Mozartově době byla dávána při hostinách, a to s přestávkami /.../ Napsal jsem pak cyklus třinácti rondo Mozart v Praze. Nenalezli jsme zatím program, který by doložil recitaci při koncertě. Básník však recitaci editorce potvrdil, a kolem 10. 1. 1951 napsal Pavlu Parmovi: ...psal jsem cyklus 12 rondeaux na téma: Mozart v Praze. Právě dnes budou jakýmsi podloudným způsobem recitovány v Rudolfinu na komorním mozartovském koncertu. Zítra je trochu předělám a zařadím je už opravdu jako poslední číslo do sbírky Petřín.

Bibliofilská a další knižní vydání Mozarta v Praze tiskl Jaroslav Picka v letech 1952-1953 (Ta – Td) a v r. 1956 (Te, však už v Československém spisovateli]. Skladba vychází samostatně až do doby nedávné.

1. vydání (T) Mozart v Praze. Deset rondeaux, Praha 1951. Vytiskl J. Picka, se suchou jehlou v protititulu a vinětou na obálce od Cyrila Boudy. J. Picka sice na titulním listu uvádí rok vydání, v tiráži však oznamuje »jeden výtisk pro autora vydal...«, pod vydané exempláře pak tužkou připsal »zkuš. tisk« [bylo vytištěno 60 exemplářů].

2. vydání (Ta) Mozart v Praze. Deset rondeaux. V Praze 1948 [v květnu 1952). S barevnou akvatintou a s dřevorytem Pavla Šimona. Počet výt. neudán [165 exemplářů].
T a Ta jsou děleny na 4 části s názvy Malostranský hřbitov, Na Bertramce, Pražské requiem, Epilog (dále viz různočtení).

3. vydání (Tb) od tohoto vydání už Mozart v Praze. Třináct rondeaux. Viněta na obálce a 3 lepty Václava Sivka. Podle tiráže »Vytiskl J. Picka v Praze 1948« [v prosinci 1952]. Počet výtisků neudán [93].

4. vydání (Tc) Jar. Picka. S 3 suchými jehlami Karla Svolinského, Na titulním listu s datem 1948, v tiráži bez data [prosinec 1952] a bez výše nákladu [123].

5. vydání (Td) s 6 mědirytinami J. Švengsbíra. Podle tiráže »vytiskl J. Pícka v Praze 53 výtisků v listopadu 1946« [135 výtisků v červenci 1953].

6. vydání vydal Československý spisovatel pro SČB (ed. Milé knížky) v typografii J. Picky. [Kaligrafie textu Jiří Šindler.] Náklad 1000 výtisků. (O okolnostech dalšího vydání J. Pickou viz Ant. Grimm Patisk tisku Spolku českých bibliofilií ve Zprávách SČB v Praze, 1975, č. 1, s. 9.)

7. vydání v knize Petřín a věnec sonetů. Básně z let 1945-1949 z r. 1956.

8. vydání v Díle, sv. VI, z r. 1964, ve sbírce Praha.

9. vydání bibliofilsky, Olomouc v září 1971, k 70. básníkovým narozeninám vydali Anna Grmelová, František Alex a Matúš Jurák v 70 číslovaných výtiscích. Dřevoryty a typografie Anna Grmelová, uspořádání a redakce Matúš Jurák.

10. vydání v Olomouci v září 1972. Vydal a typograf, upravil Matúš Jurák v nákladu 72 číslovaných exemplářů. Grafika Františka Bělohlávka.

11. vydání označeno jako soukromý tisk. »Se svolením autora 20 výtisků na ručním a 20 výtisků na ofsetu vydal Vilém Šmidt v Praze roku 1938« [1983]. S dvěma dřevoryty Vojtěcha Cinybulka.

12. vydání Lyra Pragensis, Praha 1990. S 4 ocelorytinami Bedřicha Housy, v graf. úpravě Vladimíra Vienera, s poznámkou Jiřího Štilce. Vydal Supraphon jako 61. svazek bibliofilské edice Polyhymnia a jako 185. svazek Lyry Pragensis. Náklad 200 číslovaných výtisků na ručním velkolosinském papíře.

13. vydání vydal ANTHROPOS, Praha 1991, v edici Zlaté struny, k 90. výročí narození básníka a 200. výročí úmrtí W. A. Mozarta, Ilustrace Denisa Trnková-Prošková, typografie Milan Jaroš.

Zdroje a odkazy:
Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 8, strana 60-73, 364-366. Vydal Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, vydáno roku 2005, počet stran 380, cena 399,-Kč, www.akropolis.info.
Rozhovor s Jiřím Tomášem o vydávání Seifertova díla.
Vydávání Seifertova díla přerušeno.


Dílo J. Seiferta – svazek č.8




MOZART V PRAZE – AUDIO NAHRÁVKY

1) Jaroslav Seifert: Mozart v Praze
Recitace: Jaroslav Seifert
Délka: 12:55 minut

2) Jaroslav Seifert: Mozart v Praze (česky, francouzsky, anglicky)
Recitace: Václav Voska – česky, francouzsky – ?, anglicky – ?
Délka: 23:23 minut
Download: zde (mp3, 32kbps).

Skladba Mozart v Praze z roku 1948 v podání Václava Vosky a neznámých recitátorů v jazyce anglickém a francouzském natočil v roce 1963 režisér Jiří Roll. Pořad z fondů Českého rozhlasu "I v cizí řeči velký básník zpívá (1963)", v níž byly verše této skladby doplněny anglickým a francouzským přebásněním a Mozartovou hudbou. Režisér Jiří Roll obsadil českého herce Václava Vosku, hlasy cizojazyčných recitátorů už dnes není možné zjistit. Pod překladem jsou podepsáni Charles Moisse, Helena Helceletová a Edith Pargeter. Autorem úpravy pro Radio Praha je Vilém Faltýnek. Snad oceníte srovnání Seifertova básnického jazyka a jeho překladu.

Zdroje a odkazy:
Radio Praha – Literární naslouchátko.




JAROSLAV SEIFERT

Jaroslav Seifert (23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha) se narodil v chudé rodině v Praze na Žižkově. Začal studovat na žižkovském gymnáziu, potom přešel do vinohradského, avšak ani tady nedospěl k maturitě. Ze školy odešel a rozhodl se v roce 1921 pro práci žurnalisty. Působil v Rudém právu a Rovnosti. Jaroslav Seifert byl spoluzakladatelem Devětsilu a redaktorem Reflektoru. Ve dvacátých letech přispíval do Proletkultu, Tvorby a ReDu, od počátku třicátých let do Avantina, Kvartu, Listů pro umění a kritiku.

Jako řada jeho přátel viděl Jaroslav Seifert zpočátku východisko z poválečného zklamání v komunistickém hnutí. V roce 1929 byl mezi sedmi spisovateli, kteří podepsali manifest proti gottwaldovskému vedení KSČ. Jaroslav Seifert i ostatní protigotwaldovští spisovatelé J. Hora, M. Majerová, V. Vančura, I. Olbracht, S.K. Neumann a H. Malířová byli z KSČ vyloučeni. Na rozdíl od některých z těchto sedmi se Jaroslav Seifert do strany nikdy nevrátil. Dále pracoval jako redaktor Pestrých květů, Národní práce a po roce 1945 několik let i v Práci.

Rozchod Jaroslava Seiferta s komunismem byl zásadní a on jej i několikrát veřejně projevil. Svým televizním vystoupením v roce 1968 odsoudil sovětskou okupaci Československa. V letech 1969 – 70 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. Podespal i Chartu 77. V roce 1984 se Jaroslav Seifert stal jako dosud jediný český spisovatel nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Jeho pohřeb v roce 1986 probíhal pod dohledem Státní bezpečnosti, protože hrozilo, že přeroste v protikomunistickou manifestaci.

Mimořádnost tvorby Jaroslava Seiferta spočívá v samotném jeho díle, které bylo vždy lidsky upřímné a umělecky přesvědčivé. Mimo jiné i v tom, že Jaroslav Seifert byl účastníkem celé doby proměn českého básnictví od avantgardy, proletářské poezie až do let osmdesátých. Nebyla to vždy cesta lehká, ale on jí však prošel se ctí a důstojností tvůrčí i občanskou.

Zdroje a odkazy:
www.spisovatele.cz/jaroslav-seifert
Jaroslav Seifert ve Wikipedii.
Chvíle s básníkem Seifertem – vzpomínky Ondřeje Suchého.
Jaroslav Seifert byl tak trochu chráněné zvíře – rozhovor s básníkovou dcerou Janou Seifertovou – Plichtovou. Délka 43 minut, stáhnou můžete zde (mp3, 48kbps).


J. Seifert s dcerou Janou

J. Seifert – mladý básník

J. Seifert s Vlastou Chramostovou

J. Seifert – nositel Nobelovy ceny za Literaturu




WOLFGANG AMADEUS MOZART A PRAHA

Hudební svět zná tisíce talentů, ale pouze několik osobností dosáhne takového věhlasu jako Wolfgang Amadeus Mozart (27. 1. 1756 – 5. 12. 1791), který během svého krátkého života dokázal vytvořit 626 děl jedinečné krásy. Jeho tvorba patří k pilířům evropského kulturního dědictví. Praha se může pyšnit tím, že Mozartovi připravila několik šťastných životních chvil.

V prosinci 1786 uvedl italský impresário Pasqual Bondini v Nosticově (dnešním Stavovském) divadle Figarovu svatbu. Na rozdíl od Vídně, kterou tato opera příliš nezaujala a kde byla záhy stažena z repertoáru, mělo pražské provedení obrovský úspěch. V lednu 1787 autor poprvé přijel do Prahy a osobně dílo dirigoval. Devatenáctého ledna téhož roku následovalo první provedení Symfonie č. 38 D dur, od té doby nazývané „Pražská“. Během svého pobytu navíc zkomponoval Šest německých tanců pro hraběte Pachtu a uzavřel smlouvu s Bondinim na novou operu pro podzimní sezónu. Stal se jí Don Giovanni na text vídeňského dvorního básníka a libretisty Lorenza da Ponte. Operu Mozart dokončil v Praze, sám ji nastudoval a 29. října 1787 v Nosticově divadle řídil její první provedení. Úspěch tohoto nesmrtelného díla, ve své době na většině cizích scén nepochopeného, byl u českého publika srovnatelný jen s úspěchem Figarovy svatby.

Při svých návštěvách trávil Mozart hodně času u manželů Duškových ve vile Bertramka. Pro výbornou zpěvačku Josefinu Duškovou složil také koncertní árii Bella mia fiamma, addio.

Poslední skladatelův pražský pobyt v srpnu a září 1791, při němž měl znovu příležitost řídit svého Dona Giovanniho takřka ve stejném pěveckém obsazení jako při premiéře, byl poznamenán pro už tehdy nemocného Mozarta neradostnou událostí. Opera La clemenza di Tito, provedená při korunovaci Leopolda II. českým králem, se při pražské premiéře 6. září 1791 nesetkala s uznáním císařského dvora. Po návratu do Vídně poslal ještě skladatel příteli Antonu Stadlerovi k prvnímu provedení svůj jediný Klarinetový koncert A dur. Premiéra díla se konala v Praze 16. října 1791, sedm týdnů před skladatelovou smrtí.

Když se Praha dozvěděla, že Wolfgang Amadeus Mozart 5. prosince 1791 zemřel, uspořádali členové orchestru pražského divadla 14. prosince v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně mohutnou smuteční slavnost. Mozartovu památku přišlo uctít na čtyři tisíce Pražanů.

Zdroje a odkazy:
www.mozartpraha2006.cz.
První Mozartova návštěva Prahy, leden – únor 1787
Druhá Mozartova návštěva Prahy, podzim 1787
Třetí Mozartova návštěva Prahy, srpen – září 1791
Po stopách W. A. Mozarta v Praze
Skladby W. A. Mozarta spojené s Prahou
Amadeus Records – Mozart a Praha
Mozart archiv im turm – Mozartovy skladby volně ke stažení.
W. A. Mozart ve Wikipedii.



linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

(@Teo - Mail - WWW)
No nazdar! Koukám, že ses nějak vyhranil. Samá kultůra, žádní šílenci... :)

(zuzi - Mail - WWW)
Dík, na takové věci si musím najít nerušený čas. Mám raději přednes poezie než její četbu. Je to slavnostní a vzrušující.
principál krytového divadla Orfeus Radim Vašinka v Praze se této povznášející činnosti věnuje léta a stojí zato si ho jít poslechnout:
http://www.orfeus.cz/
Omlouvám se za tuhle vsuvku :) zuzi

ad. Teo (Kyklop - Mail - WWW)
Ahoj Teo,
to víš, šílenci v práci, šílenci v TV, šílenci na silnicích, tak prchám k těmhle krásným věcem, abych sám nezešílel.

Rád bych se zase objevil v Poděbradech a dokončil s Tebou v klidu ten poznávací Paumerovsko-Mašínovský okruh! :-)

Díky za komentář a že ses tady objevil!
Měj se .-)

ad. Zuzi (Kyklop - Mail - WWW)
Mám rád přednes poezie, ale tu četbu asi víc, protože se mohu zastavit, vrátit, přečíst verš znovu, dostat se pod ta písmenka a navíc je fajn se na tak krásná slova dívat :-)
Není proč se omlouvat! Děkuji za návštěvu, komentář a zajímavý odkaz. Měj/te se fajn!

(Le fille Ash - Mail - WWW)
Není nad Seifertovu poezii! Jeho texty jsou naprosto dokonalé! :-)

ad. Le fille Ash (Kyklop - Mail - WWW)
Rád souhlasím ;-)


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter