.: Jaroslav Seifert - Milostná rondeaux (audio nahrávka) - - Kyklopův podcast

Dvě básnické skladby Jaroslava Seiferta o lásce k ženě a přírodě v podání Rudolfa Pellara na nahrávce z roku 1988.



1. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Úvod (délka 00:11 min.)
2. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Prsten Třeboňské madoně (délka 12:12 min.)
3. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Jarní rondeaux (délka 08:52 min.)
4. Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux – Závěr (délka 00:17 min.)
Přednes: Rudolf Pellar, 1988.




PRSTEN TŘEBOŇSKÉ MADONĚ



I
Na ústech světců loudil jsem
slovo, jímž píseň počít měla,
by tančíc lehce v rytmu svém
podmanivě se rozezněla

a vlála jako sukně lem,
otáčejíc se kolem těla.
Slovo, jímž píseň počít měla,
na ústech světců loudil jsem.

Bylo to marné, oněměla
a já stál tehdy před chrámem,
poznávaje, že marně zcela
pod přísným mečem archanděla
na ústech světců loudil jsem.



II

Nevím, snad květen tehdy byl,
vyprávěl kdosi o Madoně
a já se ihned vypravil
a jel jsem za ní do Třeboně.

Dnes, kdy ji znám, i tisíc mil
trmácel bych se ve vagoně.
Vyprávěl kdosi o Madoně,
nevím, snad květen tehdy byl.

Na dlažbě – ne, spíš na záhoně
klečel jsem v růžích, abych skryl
svůj zmatek, dlaní oči cloně.
Jak se však modlit bezúhonně?
Nevím, snad květen tehdy byl.



III

Své oči maje na jejích,
vzýval jsem ji: Janua coeli.
Jinému sotva svěřil bych
vše to, co rty mé na ní chtěly.

Snad někdo řekne: byl to hřích,
však její oči odpouštěly.
Vzýval jsem ji: Janua coeli,
své oči maje na jejích.

A co jsem hledal čas ten celý,
slyšel jsem od ní, když jsem ztichl;
jak jsem byl asi tehdy smělý,
rděl jsem se krapet před anděly,
své oči maje na jejích.



IV

Ne ústa, ale spíše květ,
semknutý ještě, zrána spící,
jímž pohnul pták, když blízko slét
– kdyby tu byli kolibříci –,

dala mi tichou odpověď,
tak tichou, že je možno říci:
semknutý ještě, zrána spící,
ne ústa, ale spíše květ.

A pak jsem chodil ve vichřici.
Uplynulo už mnoho let
a dodnes myslím na světici,
na její ústa šeptající,
ne ústa, ale spíše květ.



V

Šel život, byl to samý chvat,
už přešlo jaro kolikáté,
chce se mi mlčet častokrát,
chce se mi mlčet tentokráte.

Co krásných věcí měl jsem rád,
i vás, jež se mi posmíváte,
už přešlo jaro kolikáté,
šel život, byl to samý chvat.

Neměla žádná ústa svaté,
musila každá trochu lhát,
proto ten jejich úsměv mate.
Já mlčet chtěl, však vy se ptáte:
šel život, byl to samý chvat.



VI

Z letících strojů padal stín
na městečka, kraj s vesnicemi,
neshořel oltář Mariin
a stála štíhlá nad svícemi.

Když ploužily se kouř a plyn,
někdo ji chránil perutěmi.
Na městečka, kraj s vesnicemi
z letících strojů padal stín.

Maminky měly diadémy
z vrásek a hrůzy, ze šedin,
jež třpytily se nad skráněmi,
když na tu ztichlou, smutnou zemi
z letících strojů padal stín



VII

Tu tvář jsem hledal dlouhý čas
pod kloboučky ze žluté slámy,
nebylo také, není as
takové krásy mezi námi.

Život ji nedal napospas,
a proto stále uniká mi,
pod kloboučky ze žluté slámy
tu tvář jsem hledal dlouhý čas.

Zůstala asi nad hvězdami
a ty se řítí mimo nás,
když oklamáni vteřinami
octnem se náhle v světě sami.
Tu tvář jsem hledal dlouhý čas.



VIII

Dva věnečky jak drahokam
z kopretin, chrpy, jitrocele
na zápěstí si navlékám
před oltářem o Božím těle.

Až přijdu domů, kam je dám,
zvadnou mi možná do neděle
z kopretin, chrpy, z jitrocele
dva věnečky jak drahokam.

Ty spíš, máš ruku na svém čele,
a proto se jen mlčky ptám,
stáhnuv je s ruky rozechvělé,
kam položím je na tvém těle,
dva věnečky jak drahokam?



IX

Nehýbej se a klidně lež,
jako bys byla pod rentgenem,
a na to, co mi říci chceš,
za chviličku se rozpomenem,

až oči opět otevřeš
a schováš je snad za úsměvem:
Jako bys byla pod rentgenem,
nehýbej se a klidně lež.

A zůstaň v tomto gestu němém
já s tebou budu mlčet též.
A jako v člunu překoceném
vztahuji ruce za tvým jménem,
nehýbej se a klidně lež.



X

Na ohbí paže spát mě nech,
ne, nedívej se na hodiny,
teprve svítá, není spěch
v poklidu sladké čtvrthodiny.

Ruka ležící na mých rtech
je stvořena jen pro květiny,
ne, nedívej se na hodiny,
na ohbí paže spát mě nech.

Vtom jsem se zachvěl bez tvé viny.
Vždyť takhle leží na hrdlech
dřevěný límec gilotiny.
Však dotek tvůj je přece jiný,
na ohbí paže spát mě nech.



XI

Hodiny opět počly bít
do ticha, míru, do bezpečí,
lidé na světě začli žít
a mluvit spolu lidskou řečí.

Už nehrozil nám yperit
a sirény už nezaječí
do ticha, míru, do bezpečí,
hodiny opět počly bít.

A co ty, věčný zahaleči,
máš, co jsi chtěl, a jsi už syt!
Však v prstech zrnka menší, větší,
před sochou Panny někdo klečí,
hodiny opět počly bít.



XII

Touha, jež tápe po štěstí,
k ránám i prosbě ruce nutí,
v radosti ani v bolesti
nebude nikdy spočinutí.

Zkus jen zachytit do pěstí
ty drobné, lesklé kapky rtuti,
k ránám i k prosbě ruce nutí
touha, jež tápe po štěstí.

A zatímco se bořím v suti,
chci pevnou zemi nalézti,
však bojím se vždy procitnutí.
Co zbývá? Ach, to neřeknu ti:
touha, jež tápe po štěstí.



XIII

Potácím se zas tmou i dnem
až k smrti snad, kdyby smrt chtěla.
O první slovo prosil jsem,
to, kterým píseň počít měla,

by tančíc lehce v rytmu svém,
otáčela se kolem těla,
až k smrti snad, kdyby smrt chtěla,
potácím se zas tmou i dnem.

Však píseň vroucí, nezbabělá,
mi vlaje jako sukně lem.
A šeptaje si, cos mi děla
pod přísným mečem archanděla,
potácím se zas tmou i dnem.






JARNÍ RONDEAUX



Utkaná z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.
Už nechodí do bílé vily
básníci mrtví z dávných jar

a přioděni do čamar,
dnes už jen stín či přízrak bílý.
Utkaná z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.

Na střeše leží světla cár,
to svítí měsíc opozdilý,
když jdu tu já, a kroků pár
spíš ty, pro kterou srdce šílí.
Utkaná z modrošedých par
je půlnoc, když se k jaru chýlí.



Už vím, proč jaro přišlo hned,
To jaro plné nepokoje,
když vezmeš poupě v ruce svoje,
počne se tiše rozvíjet.

Jen ještě jednou, naposled
říkám si, trochu se tě boje:
Už vím, proč jaro přišlo hned,
to jaro plné nepokoje.

To nebyl život, to byl let,
ó mládí! Jak už vzdáleno je!
Moci se vrátit jednou zpět
a usednout si u orloje.
Už vím, proč jaro přišlo hned,
to jaro plné nepokoje.



Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.
Jsou slova lásky monotonní,
co počít mám si s nimi teď,

když čekám na tvou odpověď
a zmaten pospíchám si pro ni?
Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

Jen nakonec mě nepodveď,
a strach, který ti oči cloní,
ať zmizí rychle, prosím, hleď,
jako ten sníh, co padal loni.
Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.



V tvých polibcích je příchuť vín,
čím je jich více, tím jsou sladší,
ale to vše mi nepostačí,
chci s tebou jít, jak chodí stín.

Jsi zlá jako proutí ostružin
a myslím na tě jenom v pláči.
V tvých polibcích je příchuť vín,
čím je jich více, tím jsou sladší.

Vezmi mou hlavu ve svůj klín,
je hebký jako peří ptačí.
Zaženeme rychle můry vin,
které tě svými křídly tlačí.
V tvých polibcích je příchuť vín,
čím je jich více, tím jsou sladší.



Já ptám se, ty však nejspíše
zavrtíš hlavou odmítavě,
však jaro, jaro ve vší slávě
jde po Petříně do výše.

Počkám, až Mácha dopíše
tu báseň započatou právě,
já ptám se, ty však nejspíše
zavrtíš hlavou odmítavě.

Ty verše psal jsem do plyše,
Smazat je může každý hravě,
kdo v jejich slova zadýše
jak v chmýří pampelišek v trávě.
Já ptám se, ty však nejspíše
zavrtíš hlavou odmítavě.



S konečků prstů poslal bych
ti polibek svůj plný smutku,
ať skane k ňadrům do živůtku
a rozplyne se jako sníh.

Když jsem je sevřel v rukou svých,
ta krása pomátla mě vskutku,
s konečků prstů poslal bych
ti polibek svůj plný smutku.

Ty červenáš se, je to hřích,
já zasloužím si za to důtku,
vrať mi jej dlaní; na očích
budu mít slzu bez zármutku.
S konečků prstů poslal bych
ti polibek svůj plný smutku.



Kdybych v tvých očích mohl číst,
tak jako čte se v breviáři,
a obrátit strach na tvé tváři,
jak v knize obrací se list.

Kdybych si jenom byl tak jist,
že je to touha, jež v nich září.
Kdybych v tvých očích mohl číst,
Ta jako čte se v breviáři.

Ve spleti větví, v tichu hnízd,
jež zahlédnout se nepodaří,
plaše se ozve ptačí hvizd;
proč ještě lžeš mi, jaro lháři?
Kdybych v tvých očích mohl číst,
tak jako čte se v breviáři.



Proč, jaro, vždy tak pospícháš,
třeba tě vidím naposledy.
Dívám se teskně na jehnědy,
svítící jako čerstvý kvaš.

Ty si však šátkem rychle smaž
ten křížek z Popeleční středy.
Proč, jaro, vždy tak pospícháš,
třeba tě vidím naposledy.

Jen od fialek neumaž
si ret svůj, trochu ještě bledý,
vždyť přece jistě dávno znáš,
jak prudké jsou ty jarní jedy.
Proč, jaro, vždy tak pospícháš,
třeba tě vidím naposledy.



Jen věř mi, byl bych k smrti rád,
by se tvé oči usmívaly,
až budeš večer přišívat,
co ti mé ruce potrhaly.

Ty ruce, jež mi posavad
se bez tvých ňader prázdné zdály.
Jen věř mi, byl bych k smrti rád,
by se tvé oči usmívaly.

Až budeš potom usínat,
ať spí se ti, jak spí se králi,
jenž vyhrál bitvu o svůj hrad
strmící na vrcholu skály.
Jen věř mi, byl bych k smrti rád,
by se tvé oči usmívaly.








EDIČNÍ POZNÁMKA K PRSTENU TŘEBOŇSKÉ MADONY

R (pracovní rukopis na 14 listech rozměru A4 s textem básní a s titulním listem s názvem skladby, v pravém hořejším rohu autorovo razítko; báseň psána na rub hlavičkového firemního papíru VIII. světových akademických zimních her 29. I. – 6. II. 1949 ve Špindlerově Mlýně; básně nečíslovány, označeny černým puntíkem, paginace červenou pastelkou v pravém horním rohu listů; za textem autorův podpis a škrtnuté datum Březen 52); Rp (nedatovaný, nestránkovaný, autorem podepsaný čistopis na 7 přeložených listech A3 ručního papíru); S (titulní list a 13 nestránkovaných listů A4 s textem; průklep na kancelářském papíru; básně nečíslovány; na titulním listu kromě jména autora a názvu skladby P. Parmou uvedeno: Opsáno z rukopisu v listopadu L. P 1954); Sp (další Parmův opis, na 14 listech rozměru A5, autorem opravený a podepsaný; sešito sešívačkou) ■ 3 R, Rp, S, Sp, I—III ...svém, • 9 R ...marné: oněměla • 9 Sp ...marné: oněměla, • 15 R, Sp ...o madoně • 15 Rp ...o Madoně, 20 R, Sp ...o madoně, • 22 Rp ... – ne spíš... • 24 Rp ...rukou oči... • 36 R, Sp ...ztich: • 38 R rděl jsem se krapet před... • 42 R,Rp S, Sp, I—III ... slét, • 43 R, Rp, S, Sp, I—III ...kolibříci, • 57 R, Rp, S, Sp ...rád • 58 Rp, S, I—III i Vás,... • 58 Rp ...posmíváte • 61 R, Rp, S, Sp ...ústa Svaté, • 70 Rp ...kouř a plyn • 75 Rp ...diademy • 77 Sp ...zemi (kor.) • před 79 R • 80, 85 Sp ...kloboučky (kor.) • 80 I ...slámy; • 83 R, Rp, Sp ...na pospas • 83 S, I—III ...na pospas, • 87 Sp ...hvězdami, • 89 II, III ...vteřinami, • 93 R, S, Sp ...chrpy, z jitrocele • 95 R, Rp, S, I ...na Božím Těle. • 95 Sp ... na Božím Těle. (kor.) • 97 R, Rp, S, Sp, I ...čele • 103 R, Rp, S, Sp, I ...položím jen na tvém těle... • 106, 111 R ...rontgenem • 106 Rp, S, Sp, I ...roentgenem • 106 II, III rentgenem • 107 Rp ...chceš • 111 Rp, S, Sp, I ...roentgenem, • 122 R, Rp, S, Sp, I Ruka, jež leží na mých rtech, • 124 Rp ...hodiny • 126 R ...jsem se zachvěl... • 126-127 R, Rp ...zachvěl, bez tvé viny, / vždyť... • 126-127 S, Sp, I ...zachvěl, bez tvé viny; / vždyť... • 128 R, Rp, S, Sp ...guillotiny. • 133 R, Rp ...na světě počli žít • 139 Rp ...ty věčný... • 140 R, Rp, S, Sp, I ...chtěl a... • 141 S, I však... • 141 R ...větší • 141 Rp, S, Sp, I ...zrnka, menší, větší, • 145 Rp ...i k prosbě... • 150 R, S, Sp, I-III ...i prosbě... • 152 R, Rp, Sp, I-III ...i zatím co... • 152 S A zatím co... • 152 R, Rp, S, Sp ...ssuti • 152 I ...ssuti, • 154 R ... však bojím se...* 156 R, Rp, S, Sp, I-III Touha... • 157 R (Zas potácím se) potácím se Zas tmou... • 157 Rp ...dnem, • 160 R, Sp to kterým... • 164 R (zas potácím se) potácím se zas... • 165 R, Rp, S, Sp, I ...nezbabělá ■ 33 R: pod posledním veršem na stránce (v. 39) autor vysvětlil: JANUA COELI = Bráno nebeská ■ I-III: pod text vepsána datace 1946 ■ Soubor deskových obrazů Mistra třeboňského oltáře vznikl v Čechách asi po r. 1380. Většina obrazů byla součástí augustiniánského kláštera v Třeboni.




ZDROJE:

1) Jaroslav Seifert – Milostná rondeaux
Jako svou 3091. Publikaci vydal v kolibří edici Prstýnek Československý spisovatel v Praze roku 1969. V ČS vydání první. Stran 36. 13/43. Náklad 25 000 výtisků. Cena 12,-Kčs.

2) Ediční poznámka: Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 8, strana 146-147. Vydal Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, vydáno roku 2005, počet stran 380, cena 399,-Kč, www.akropolis.info.

3) Obrázky Třeboňské madony: Dílo Jaroslava Seiferta, svazek 8, strany 132, 138. Vydal Jiří Tomáš – nakladatelství Akropolis, vydáno roku 2005, počet stran 380, cena 399,-Kč, www.akropolis.info.




JAROSLAV SEIFERT

Jaroslav Seifert – básník Jaroslav Seifert (23. září 1901, Praha – 10. ledna 1986, Praha) se narodil v chudé rodině v Praze na Žižkově. Začal studovat na žižkovském gymnáziu, potom přešel do vinohradského, avšak ani tady nedospěl k maturitě. Ze školy odešel a rozhodl se v roce 1921 pro práci žurnalisty. Působil v Rudém právu a Rovnosti. Jaroslav Seifert byl spoluzakladatelem Devětsilu a redaktorem Reflektoru. Ve dvacátých letech přispíval do Proletkultu, Tvorby a ReDu, od počátku třicátých let do Avantina, Kvartu, Listů pro umění a kritiku.

Jako řada jeho přátel viděl Jaroslav Seifert zpočátku východisko z poválečného zklamání v komunistickém hnutí. V roce 1929 byl mezi sedmi spisovateli, kteří podepsali manifest proti gottwaldovskému vedení KSČ. Jaroslav Seifert i ostatní protigotwaldovští spisovatelé J. Hora, M. Majerová, V. Vančura, I. Olbracht, S.K. Neumann a H. Malířová byli z KSČ vyloučeni. Na rozdíl od některých z těchto sedmi se Jaroslav Seifert do strany nikdy nevrátil. Dále pracoval jako redaktor Pestrých květů, Národní práce a po roce 1945 několik let i v Práci.

Rozchod Jaroslava Seiferta s komunismem byl zásadní a on jej i několikrát veřejně projevil. Svým televizním vystoupením v roce 1968 odsoudil sovětskou okupaci Československa. V letech 1969 – 70 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. Podespal i Chartu 77. V roce 1984 se Jaroslav Seifert stal jako dosud jediný český spisovatel nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Jeho pohřeb v roce 1986 probíhal pod dohledem Státní bezpečnosti, protože hrozilo, že přeroste v protikomunistickou manifestaci.

Mimořádnost tvorby Jaroslava Seiferta spočívá v samotném jeho díle, které bylo vždy lidsky upřímné a umělecky přesvědčivé. Mimo jiné i v tom, že Jaroslav Seifert byl účastníkem celé doby proměn českého básnictví od avantgardy, proletářské poezie až do let osmdesátých. Nebyla to vždy cesta lehká, ale on jí však prošel se ctí a důstojností tvůrčí i občanskou.

Zdroje a odkazy:
www.spisovatele.cz/jaroslav-seifert
Jaroslav Seifert ve Wikipedii.
Chvíle s básníkem Seifertem – vzpomínky Ondřeje Suchého.
Jaroslav Seifert byl tak trochu chráněné zvíře – rozhovor s básníkovou dcerou Janou Seifertovou – Plichtovou. Délka 43 minut, stáhnou můžete zde (mp3, 48kbps).




DALŠÍ BÁSNICKÉ AUDIO NAHRÁVKY NA TOMTO BLOGU:
Jaroslav Seifert – Mozart v Praze (autorské čtení J. Seiferta!)
Vladimír Holan – Noc Hamletem (autorské čtení V. Holana!)



linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

Krása Kyklope, (Roman - Mail - WWW)
díky!

Tvůj čtenář R.

(@Teo - Mail - WWW)
Jo, dobrý... Hele, zápisky o šílenství definitivně skončily? V tom jsi byl v blogosféře výjimečnej... si myslím. ;)

(Kobliha - Mail - WWW)
Nádhera, díky moc.
Jsem ráda, že si dáš práci s články - včetně podcastů, odkazů, textů atd.

Souhlasím s aTeem - zápisky z Bohnic byly výjimečné. Budou další? :)

Jsem ráda, že jsem sem dneska večer "zašla".

(SV - Mail - WWW)
mňau Kyklop! ;-)

(zuzi - Mail - WWW)
Byla jsem si tady přečíst k knize DOVEDU VAS DO SIERRA MADRE. Četla jsem si až nyní.. Objevíš-li se tady občas s něčím literárním, což je velmi záslužné, ne jen proto že je to literární, ale námětem a uceleností. Zápisků z domu bláznů :) neželím. Četla jsem je vždy s ostychem a pak s tím přestala úplně. Nepovažovala jsem to nikdy za dobrý nápad, zdálo se mi, že je to spíš porušení etiky a to mi vadilo. Já jsem ráda, že jsi s tím přestal.
Po pravdě jsem ti v tomhle nerozuměla.

ad. Roman (Kyklop - Mail - WWW)
Těmito příspěvky si dělám radost a jsem tuze rád, když dělají radost i další = tedy i Tobě! Díky!

Tvůj .-)

ad. Teo (Kyklop - Mail - WWW)
Ahoj Teo!
Nemyslím, že by příspěvky o šílenství definitivně skončily, jen musím dostat slinu, jenže já teď slintám při jiných příležitostech... Ale díky, Tvé tvrzení mne potěšilo a snad bude i inspirovat k probuzení... Měj se fajn!

ad. Kobliha (Kyklop - Mail - WWW)
Ta "práce" na těchto příspěvcích je neskutečným relaxem, zábavou a potěšením. Jsem rád, že se Ti příspěvky líbí :-) Nastav se opět, neboť dnes si můžeš poslechnout básně z nádherné Maminky.

Měj se fajn.

ad. SV (Kyklop - Mail - WWW)
Dobrý večer kočko, viděl jsem Tě "běhat" u Sharkana a jsem rád, že ses po delší době zatoulala i sem! Díky a naviděnou!
Pa.

ad. Zuzi (Kyklop - Mail - WWW)
Díky za návštěvu a názor.
1) jsem rád, že jsi objevila Sierru Madre - skvělá kniha!
2) jsem rovněž rád, že se Ti líbějí i třeba tyto literární příspěvky.
3) Zápisky o šílenství - respektuji Tvůj názor, i když to vidím jinak. Etiku jsem myslím neporušoval a údaje jsem zcela měnil, takže jména, místa, data jsou úplně smyšlená. Pravdou je, že jsem byl upozorněn, že se pohybuji NA HRANĚ a mám si dát sakra pozor. Ostych - na to nemám odpověď. Že jsi mi nerozuměla - no, psal jsem především proto, že jsem si potřeboval vyplachovat hlavu z toho stresu, protože na našem oddělení je to nezměřitelná veličina :-) Pak i proto, že takto a z takovéhoto prostředí nikdo z bloggerů nepsal.

Zdravím, ahoj

Jaroslav Seifert (Terka - Mail - WWW)
Jaroslav Seifert moc oblíbený u komoušů nebyl :-(


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter