.: Vladimír Holan – Spisy, 9) Babyloniaca - - Kyklopova knihovna

Na tento devátý svazek Holanových Spisů jsem čekal mnohem více netrpělivěji než na předešlých osm. Proč? Protože Holana jako básníka jsem znal, ale Babyloniaca obsahuje knihy Kolury (1932), Torzo (1933), Lemuria (1940) a Hadry, kosti, kůže, tedy Holanovy základní prozaické práce: básně v próze, esej o umění a básnické deníky. Zatím jsem pouze u knihy Kolury, která je členěna na menší části. Ale při listování jsem v knize Hadry, kosti, kůže nalezl pasáž, která mě omráčila: „… – Černá je kunda války… – Tma ve tmě… – Zuřivý pohyb obou! …“ Prostě geniální!


Vladimír Holan a obálka knihy Babyloniaca
Kolury


ZA TÝDEN
Za týden! praví se mi a já nevím, mám-li se za týden zeptat, nebo mám-li, a to nejspíše, vůbec nepřijíti.
Ale řekněme, že je to vyšší přání. A že za týden skutečně přijdu.
Ale má netrpělivost předchází Prozřetelnost. Potom už bude po všem, potom už bude po všem!

ROZCHOD
Ne, nemohl bych tě doprovázet na cello při varhanách. Ne, nemohl bych veslovat na vlnách a chválit tvou krásu naproti, která by jim už potřebovala bráti hlubokost. Nemohl bych vzkázati po jízdním poslu, že přijedeme. Měl by to komu říci? – Nemohl bych uzavříti náš dům jízdnímu poslu, neboť je vůbec jaký, aby přicválal říci, že nenalezl radost?
Nic z toho, nic z toho. Nečekám než na poslední a drahou iluzi, kdy po odstranění podstavce, socho, zůstaneš na okamžik ve vzduchu!

SEN O PROPASTECH
(Tělo.) V hloubi nějakého lesa odbíjela hodiny kukačka, dojata každou větví, kde bych se oběsil.
(Duše.) Běžel jsem tak prudce ve snu, že jsem se divil, proč a že spím. A v okamžiku, kdy spáč si kladl ruku na srdce, viděl:
Život je číše, kterou bez Boha nikdy nenaplníme.
Život je číše, kterou Ten, který má šest očí, a přece jedině hmatá, pomáhá vyprázdniti. A tehdy jako by Osud nám nepodal leč černou rukavici, vysvléknuv svou ruku.

NA VĚJÍŘ
Hledáte lásku? K pochopení sázky je třeba celého života. Ale vaše krása pohrdá Vaším srdcem. – - – Tedy z nicoty, nicméně chtivě jste svolila, aby hořejší říčka písmenek, již aby vás hřál, až půjde kolem vás chrt.

PAMATUJEŠ SE? Nápis na soláriu.
Žena oněch křivek, které rozněcuje zlatá číše, pohybujeme-li jí, opojeni, ve tmách.
Sotva jsi procitl, velmi dlouhé, teskné, sladké, úkladné a velmi nestoudné praskání.
Budu kresliti ze ženského těla jen páteř. Uhýbající se, ukrutnější, neboť s hluchým hněvem, s odkazem ztroskotané myšlenky zapadajícího slunce, tedy zsinalou a měsíčnou na schodech obratlů a upíjející nás, zatímco šíleně líbám schůdek po schůdku tohoto schodiště cizoložství – k přesvědčení o její nekonečnosti do prostoru a noci!
Nakonec není té ženy!

PŘESÝPACÍ HODINY
Žádala sis dcery, ženo, a měl jsem syna, který umřel. Žádala sis dcery, ženo, a narodila se ti dcera. Zde jest, něžná jak jsi dýchala, a bledá, jak jsi plaše zastavila vlající záclonu, zde jest, opatrovnice hrobu bratrova.
Vždy večer vyklepávám hřbitovní písek ze sandálů a uschovávám jej. Až se hrob bude propadávat, ona, něžná a bledá, počne vzkvétati. Až zasadíme na hrob kamennou desku, ona se zamiluje. A odejde.
A nebude možno, ženo, leda naslouchati šumění bledého hřbitovního písku, jejž jsem kdysi něžně vyklepával z jejích sandálů, uschovával jej a naplnil jím nápis této povídky.


------------

Mám nejvíce sebevědomí, když jsem co nejvíce nevědomý.
------------

Nedokončím větu, abych nezasadil smrtelnou ránu sobě, že jsem ji dokončil.
------------

Hrál jsem v kterémsi filmu malou úlohu asi tohoto obsahu: dělal jsem slepce. Ale nikdo mi nic nedal. Dělal jsem jednookého, abych to viděl. Později v kině hleděl jsem na to oběma očima.
------------

Není prvního Anděla, protože by byl nějaký Anděl poslední. Ale ovšem je První Anděl.
------------

Vrátíme se, i když vyjdeme s nožem noci? Právě se utopil pavouk v mé černé kávě. Byl jsem tím zmaten. A teprve když jsem dopíjel, jazyk nalezl mouchu.
------------

Tak vášnivě miloval závrať, že vykřikl ne!, když už padal z věže. Ale cítil ano!
------------

Kat odestýlá lože básníkům. Mlč, země, dostaneš kost!
------------



Lemuria

Jistým dnům jsem odepřel vydat klíč. A ejhle! přelézají plot!



Hadry, kosti, kůže


- Oženiti se s matkou zemí!
- A jít z Hrobu přes Dušníky na Nový Svět!
- Herodotos líčí, jak staří Trausové sesedli se kolem novorozeněte a kvíleli, že mu od samého narození bude zakoušet mnohého hoře, vypočítávajíce při tom všechna lidská neštěstí.
- V jedné dávné české hře betlémské zpívalo s eu jesliček Krista Pána: „Smutku, pláče hoden jest, ten který zrozen jest…“
- A Jeremiáš krákorá: „Zlořečený den, v němžto zplozen jsem; den, v němžto porodila mne matka má, ať není požehnaný. Zlořečený muž, kterýž zvěstoval otci mému, řka: Narodilo se tobě dítě pacholík... Buď člověk ten, jako jsou města, kteráž podvrátil Hospodin a neželel toho: ať slyší křik zjitra a naříkání v čas polední: který mne nezabil hned od života, aby byla mně matka má hrobem..."
- Ale život nedbá a je mu lhostejné, že Atropa bellz-donna znamená rulík a vigne-vierge potměchuť, Mrákotné pohlavní podpodlaží stále staví máje u nás a patlancuáhuitl u Mexičanů... Chlupatá psychopathia sexualis je stále oním žalářním okýnkem, jímž král Jakub I. pozoroval nohy Jany Beaufortovy… Zpovědník Ofélie má stále ještě chlupaté ucho, do kterého vnikají její naběhlá slova... Mezi houbami je to stále ještě phallus impudicus v hrsti lesa, který při pohledu na rusalky rozstřikuje masařky a plivá do studánek.
- A ženy stále putují z Afroditopole k černým meteorům Káby.
- Nebo k vaně Marotově…
- Věčnost v progresivně-paralytickém pohybu hada, usekávaného nenávistnou slastí... Jak správně viděl Kagarov ve fetiši, dvojité sekyře krétské, „symbol ženy a plodnosti, neboť připomíná svým tvarem hypogastrický trojúhelník“!
- Jak je temno! Černý je Saturnus… Smrtelná je čerň tibetského písmene hum… Černé je semeno mužů, a to nejen u těch aithiopských, jak se domníval Herodotos…
- Černá je kunda války…
- Tma ve tmě…
- Zuřivý pohyb obou!
- Kuriosa libido!
- Planeta Éros se skutečně pohybuje mezi Zemí a Martem!
- Osud! Osud mocný v loži.
- Osud = odsud = odsouzení!



Vladimír Holan – Spisy, 9) Babyloniaca, Paseka 2004, vázaná, 148x195, 248 stran, 259 Kč, při objednávce knihy online je sleva 20%: cena 207 Kč.


PS:
Básně Vladimíra Holana na Kyklopovi najdete zde. Holanův překlad básně Semper eadem od od Charlese Baudelaire tady.

linkuj.cz vybrali.sme.sk


Komentáře

(aTeo - Mail - WWW)
http://www.ceskaliteratura.cz/texty/holan.htm

ad.aTeo / texty (Alézi - Mail - WWW)
Mrkni sem: http://www.alezi.bloguje.cz/79322_item.php
;-)


Přidání komentáře...

[CNW:Counter]
kyklop (c ) 2003-2011
bloguje.cz
Counter